TLDR: Paleontologové z Prahy udělali cétéčko 465 milionů let starému trilobitovi, který ležel 100 let ve skříni v muzeu a zrekonstruovali, na čem si pochutnával těsně před smrtí. Oznámení tuna, studie hír.

Menu z dávných časů

Zkamenělina, kterou do rokycanského muzea donesl sběratel B. Horák, byla po sto letech znovu a důkladně zkoumaná. Tentokrát za pomoci synchrotronové tomografie, která umožňuje prozáření materiálů velké hustoty, včetně hornin, v rozlišení v řádu tisícin milimetru. Rokycanský trilobit patří mezi první české fosilie, které byly zkoumány na Evropském synchrotronu (ESRF) ve francouzském Grenoblu.

Vědátorka Valéria Vaškaninová z Ústavu geologie a paleontologie Přírodovědecké fakulty UK k tomu řekla, že získání řezů, podobných jako zná většina lidí z nemocničních CT, je pouze první krok. Pak následuje ručně odlišení jednotlivých struktur pomocí rekonstrukčního software. Výsledný třírozměrný model zkameněliny je posléze nasnímán ve virtuálním fotografickém studiu, což zvýrazní hloubku obrazu a vznikne tak mimořádně informativní ilustrace.

Vědátoři zrekonstruovali obsah žaludků a střeva a dokázali dokonce i určit živočichy, které trilobit druhu Bohemolichas incola sežral. Jeho trávicí trakt byl zcela naplněný vápenatými schránkami a jejich úlomky, které patřily mořským bezobratlým, jako jsou hyoliti, lasturnatky, mlži či ostnokožci. Z rekonstrukce lze odvodit, že trilobit sežral „co mu stálo v cestě“, ať to byly mršiny nebo živá kořist, a to včetně pevných schránek!

Nebyl nijak vybíravý, co se týká složení potravy, ale soustředil se především na sousta drobná, nebo taková, která byl schopen rozdrtit. Je pozoruhodné, že ani tenkostěnné vápnité schránky nejsou v trávicím traktu ani částečně rozpuštěné. To svědčí o tom, že nebyly vystaveny kyselému prostředí. Neutrální či lehce alkalické prostředí trávicí soustavy mají dneska třeba korýši nebo klepítkatci, což ukazuje na velmi starý společný původ trávení členovců.

I jako učitel můžete znovuobjevit historii

A co se stalo s tímto mrchožroutem po smrti? Stal se sám potravou! Vědci objevili početné stopy drobných mrchožroutů, kteří se zavrtali do mrtvoly trilobita pohřbené mělce v bahnitém dně. Z vyhloubených „tunelů“ lze odvodit, že se zaměřili na měkké tkáně, ale důsledně se vyhýbali střevu, což je netypické.

Mrchožrouti pravděpodobně vnímali, že v trávicím systému trilobita ještě pokračuje aktivita trávicích enzymů, a že jim zde hrozí smrtelné nebezpečí. Ale i oni měli smůlu, protože je záhy uvěznila pevná „kulička“ rychle se tvořící kolem mrtvého trilobita, o čemž svědčí nepřítomnost únikových stop. U těchto se ale zastavme.

První zmínka o rokycanských kuličkách se objevila již v druhé polovině 18. století v Přehledu geologie z okolí Zbiroha. Tato zpráva byla zapomenuta a později v polovině 19. století byly kuličky znovuobjeveny rokycanským učitelem A. Katzerem, kterému donesl zkamenělinu jeho žák. Ten své vzorky poslal do Vídně profesoru A. E. Reussovi, který pak informoval Joachima Barranda. Ten nakonec uspěl poté, co se dvakrát neúspěšně pokusil lokalitu najít. Pravděpodobně proto, že se tyto kuličky nejlépe nachází na rozoraném poli, ale přece jenom šílenec by hledal zkamenělinu na poli.

Na zkameněliny do pole

Nodule (což je odborný termit pro tyto kuličky) obsahují totiž skoro 80 % křemene, a tak jsou oproti okolní hornině dost odolné a snadno se stane, že ona nebohá břidlice zvětrá a zachované zůstanou jen naše kuličky, které se nám líně válí v hlíně. To však geologům nedovolovalo přesně určit jejich původní stratigrafickou pozici – tedy lidsky: nevíme ve které vrstvě původně byly. To se vědátorům nakonec podařilo určit podle toho, které zkamenělé potvory se v kuličkách zrovna nacházely a definitivně se to potvrdilo, když objevili lokalitu Jenerálka, kde se kuličky povalovaly přímo v šedivých břidlicích šáreckého souvrství.

Ale to není vše Horste! Co je na těch zpropadených kuličkách tak super? Vzhledem ke své tvrdosti a odolnosti, totiž zachovávají svůj zkamenělý obsah v původním 3D uspořádání. Jinde nacházíme zkameněliny většinou dost placaté a slisované. Trilobitova poslední večeře tak nejspíše nebude jediné tajemství, které uvnitř dávných kuliček najdeme…

[Renata Hánová, LL]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Autolink hír..