Jak vznikl „papiňák“ a proč měl přezdívku požírač kostí?

TLDR: Natlakovaný hrnec vznikl již v 17. století, ale jeho tvůrce Denis Papin se dočkal ocenění až dlouho po své smrti. Zdroj tuna.

Příběh hrnce

Na 12. dubna 1682 se v sídle Královské společnosti v Londýně odehrála vůbec první zdokumentovaná filozofická večeře. Navzdory jejímu jménu tehdy výkvět dobové evropské vědy, v čele se sirem Christopherem Wrenem, napjatě pozoroval syčící přístroj s prapodivným názvem „Požírač kostí“. Vy jeho následovníka dnes znáte jako „papiňák“.

Nejspíše víte, že vynálezce „papiňáku“ nese jméno Denis Papin. Ten jako mladý vystudoval lékařství na univerzitě v Angers, ale léčit lidí ho nebavilo. Odešel do Paříže, kde s Christianem Huygensem sestrojili pístový motor poháněný střelným prachem. Obsluhovat ten pekelný stroj prý bylo opravdu o nervy.

Pak se přesunul do Londýna, kde se spolu s Robertem Boylem pokoušeli využít energii páry. Svět tou dobou hledal zdroj energie a vynález parního stroje doslova visel ve vzduchu. Těžko říct, čím to bylo, možná tím, že Papin byl Francouz – ale vyšel mu z toho zkrátka tlakový hrnec určený k vaření pokrmů.

Díky dlouhému vaření pod tlakem byl hrnec s to „zázraků“ – včetně schopnosti rozvařit kosti až do ohebné formy. Odtud: Požírač kostí. A Papin se do svého vynálezu doslova zamiloval.

Roku 1681 vydal první parní kuchařku, popsal, jak hrnec funguje, jak ho sestrojit a jak ho používat. Jeden hrnec si u něj dokonce objednal anglický král Karel II. Vyvrcholením pak byla zmíněná filozofická večeře v Královské společnosti.

Bon appetit! Zdroj: Public Domain
Bon appetit! Zdroj: Public Domain

Strach zákazníků

Večeře byla nadmíru úspěšná. John Evelyn si s pohnutím poznamenal do deníku, jak všichni žasli nad jemností hovězího masa, nad rozvařenými kostmi ryb, nad množstvím rosolu vyvařeného z kostí i nad tím, že hovězí kosti lze rozvařit tak, že jsou měkké jako sýr.

To ovšem neznamená, že měl další vývoj kolem Požírače kostí podobně příjemné zakončení…

Papin na hrnci neustále pracoval a vylepšoval ho. Vymyslel pojistný ventil na principu páky se závažím, která přidržovala poklici. Vyčíslil, kolik masového rosolu lze v hrnci vyrobit za den a za kolik by šlo prodat na trhu. Do příběhu hrnce ovšem následně vstoupila politika!

Roku 1685 král Ludvík XIV zrušil Nantský edikt a Papin jako hugenot ztratil domov. Stal se z něj náboženský uprchlík a běženec. Byl bez prostředků a pracoval pro Královskou společnost jako dočasný kurátor experimentů. Všechny síly vrhnul na zdokonalování Požírače. Bylo mu to však málo platné.

Roku 1687 vydal Papin pokračování parní kuchařky s novým modelem hrnce. Každé pondělí hrnec předváděl veřejnosti. Našel obchodního partnera, který hrnce pro zájemce vyráběl. Všechno bylo marné, lidé vynálezu nedůvěřovali a báli se ho.

Zklamaný Papin odešel do Kasselu a pro lankraběte Hessenského zkonstruoval první parní stroj, jednoduchý válec, který sloužil jako pumpa pro čerpání vody z řeky Vesery do zámku v Kasselu. Napadlo ho, že by parní stroj mohl pohánět loď a postavil člun poháněný kolesy

Lankrabě už neměl o jeho služby zájem a Papin se rozhodl vrátit do Londýna. Na své lodi odplul po řece Fuldě a Veseře k Severnímu moři. V ústí Vesery se dostal do sporu s místním cechem lodníků a ti mu loď zničili. Papin ji opravil a roku 1707 šťastně dorazil do Anglie.

Doufal, že ho Královská společnost zase zaměstná, všechno ale bylo jinak.

Vynálezcův konec... Zdroj: MJ/vlastní
Vynálezcův konec… Zdroj: MJ/vlastní

Smutný konec

Prezidentem společnosti už byl Isaac Newton a ten neměl Papina rád, byl až moc praktický. Místa ve Společnosti obsazoval Newton svými oblíbenci. Papin žil z příležitostných darů dávných známých.

Poslední zpráva o Papinovi je z roku 1712, kdy dopisem děkoval Královské společnosti za dar 10£. Pak už o něm nemáme zpráv, zemřel v naprosté chudobě a pohřben byl jako nemajetný zřejmě do společného hrobu, kdesi v Londýně.

Požírač kostí štěstí Denisi Papinovi nepřinesl. Bezohledně požral naděje svého tvůrce na zužitkování chytrého nápadu…

Tlakový hrnec se začal komerčně vyrábět až po 250 letech, roku 1930 – přesto má před ním i dnes řada lidí přílišný respekt. A to mu už ani neříkáme Požírač kostí…

Vypůjčeno z vlákna Hynka Hadraby, zdroj zde.

[Hynek Hadraba, LL]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]

Autolink hír.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama