TLDR: Pozorování ztmavování Měsíce koreluje s velkými erupcemi 12. a 13. století. Ty mohly způsobit malou dobu ledovou. Studie tuna.

Ve stínu sopek

I když neděláte vědu, můžete občas omylem dělat vědu! Nejnověji to potvrdil případ analýzy středověkých spisů, které vytvořily nejrůznější dobové řády. Mniši totiž při svém pozorování oblohy mimoděk zaznamenali případy, kdy došlo na nápadný pokles jasu Měsíce – a tyto případy se nápadně shodují s případy nejsilnějších dobových sopečných erupcí!

Každý vulkanická erupce do ovzduší uvolňuje větší či menší množství prachových částic. U větších erupcí mohou tyto částečky snížit množství slunečních paprsků dopadajících na Zemi, čímž dojde k poklesu průměrných teplot – alespoň než částečky po nějaké době zase klesnou na povrch.

Tento jev ale platí oběma směry – a i v případě, že najednou vidíte Měsíc v novu/zatmění o dost zastřeněji nežli včera, může být na vině vulkanický popel vysoko v atmosféře (alternativně možná také jen potřebujete nové brýle). Nová analýza evropských a blízkovýchodních kronik z 12. a 13. století díky tomu dosáhla velmi přesné datace středověkých sopečných erupcí!

Vědátoři samozřejmě nečekali jenom z pravdomluvnosti dávných mnichů. Kroniky tak srovnali také s údaji z ledových jader a letokruhů stromů. A, ruku na srdce, údaje ze sedimentů mohou být o dost důvěryhodnější zdroj. Nicméně! Nynější srovnání s kronikami krásně demonstruje, že v záznamu přírodních jevů můžeme kronikářům poměrně dobře důvěřovat…

Geografický kontext

Ze 64 úplných zatmění Měsíce, k nimž došlo v Evropě v letech 1100 až 1300, kronikáři věrně zdokumentovali 51 případů. V pěti z těchto případů také zaznamenali, že Měsíc byl výjimečně tmavý. Co je neméně zajímavé, také tehdejší písaři v Japonsku si zatmění Měsíce všímali stejnou měrou.

Jeden z nejznámějších, Fudžiwara no Teika, napsal o nebývalém temném zatmění pozorovaném 2. prosince 1229: „Starý lid to nikdy neviděl jako tentokrát, přičemž poloha měsíčního kotouče nebyla vidět, prostě jako by během zatmění zmizela …“.

Co více, dané záznamy slouží jako další informace zasazená do geografického kontextu. Údaje z dobových vzorků dřeva mohou pro různé lokality chybět, vzorky ledu Antarktidy také, jaksi, vypovídají hlavně o vlivu popela na Antarktidu. Ale pokud japonský kronikář vidí blbě Měsíc, naznačuje to velmi specifický vliv potemnělé atmosféry právě pro japonské ostrovy.

Víme víc

Z 15 erupcí, které byly v nové studii zohledněny, se jedna v polovině 13. století možno silou vyrovnala slavné erupci sopky Tambora v roce 1815, která přinesla neslavný „rok bez léta“. Tým Sébastiena Guilleta, který studii pět let smolil, se proto domnívá, že společný účinek tehdejších erupcí mohl vést k malé době ledové panující mezi 16. až 19. stoletím.

V minulosti bylo už navrženo několik příčin: cyklický pokles slunečního záření, zvýšená sopečná činnost, změny v oceánské cirkulaci, změny v oběžné dráze a sklonu Země, a nakonec také samozřejmě potenciální útok ufonů! Co je podstatné, malá doba ledová nebyla globální – pokles teplot se zřejmě lišil region od regionu.

Přesnější míst, kde byl vliv erupcí viditelný, nám proto může s odstupem i víc jak poloviny milénia napomoct odhalit, jak to vypadá, kdy se Héfaistos opravdu pořádně nasupí!

[Ladislav Loukota, PZ]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Autolink hír.