Potraviny, alkohol i tabák – vědci pojmenovali, co nás zabíjí

TLDR: Spolu s fosilními palivy jsou tyto produkci podílníkem na třetině preventabilních úmrtí na Zemi. Výrazně jim pomáhají praktiky jejich producentů. Shrnutí tuna.

Jste to, co (ne)jíte

Čtyři odvětví: tabák, nezdravé (vysoce prům. zpracované) potraviny, fosilní paliva a alkohol, jsou zodpovědná za nejméně třetinu globálních preventabilních úmrtí ročně. Tímto výrokem začíná speciál Lancetu věnovaný komerčním determinantám zdraví (alias & dále CDOH): definovaným jako systém a praktiky, kterými komerční subjekty ovlivňují zdraví. Pojďme se na ně podívat blíže.

Díky přibývajícímu množství důkazů o významu CDOH je jejich výzkum rychle rostoucím polem v rámci public health. Základní myšlenkou je, že se nám souhrou okolností podařilo vytvořit systém, ve kterém někteří komerční aktéři vydělávají na tom, že poškozují zdraví – zatímco spotřebitele a celá společnost nese externí negativní náklady jejich podnikání.

Hned v úvodu Lancet přináší model fungování komerčních determinant zdraví. Ten ilustruje souhrn způsobů a cest, které v případě, že nejsou dostatečně regulovány, mohou přímo i nepřímo poškozovat zdraví. Účelem je popsat způsoby a cesty, kterými komerční aktéři tento systém udržují a aktivně blokují jeho změnu směrem k systému, který bude klást větší důraz na zdraví. A jak tedy?

Praktiky dělí do 7 souvisejících kategorií: politické, vědecké, marketing, dodavatelské řetězce a odpady, práce a zaměstnanost, finanční a reputační management.

Alkohol, neasik. Zdroj: vlastní
Alkohol, neasik. Zdroj: vlastní

Co to znamená v praxi?

Konkrétněji, jedním z nejznámějších způsobů (spadající hlavně do polit. a marketing.) je tzv. norm shaping/shifting tedy utváření norem. Normy jsou nepsaná společenská očekávání na chování jednotlivců i organizací. Souhrn přesvědčení, názorů, očekávání, hodnot, které jsou považovány za „normální“. Komerční subjekty se logicky snaží vytvářet a posilovat normy směrem, který jim vyhovuje.

Jednou z rozšířených norem je názor, že pokud je vám individuálně/společensky ublíženo, je to jen a pouze vaše individuální odpovědnost. I přestože na budování individuální odpovědnosti nemusí být per se nic špatného, je to pozice, která může být komerčními aktéry využita ke zbavení se zodpovědnosti za svůj produkt a také v boji proti jakýmkoliv efektivním opatřením cílících na zlepšení zdraví a/nebo na náhradu škod způsobených daným výrobkem (např. zdanění).

Důraz na individuální odpovědnost také může být využit během marketingu k odvedení pozornosti od negativních dopadů výrobku – a to i u kampaní, které zdánlivě cílí na zlepšení situace. Příkladem může být studie z roku 2019, která srovnávala obsah tweetu u charit, které nebyly spojeny s alkoholovým průmyslem s charitami, které napojení na průmysl měly.

Ukázaly, že průmyslově napojené organizace častěji tweetují s důrazem na individuální selhání a „opatření“ – nepít „příliš“, bezpečné řízení, alkohol u dětí. Mají také tendenci, na rozdíl od nezávislých organizací, decentně vynechávat zdravotní dopady alkoholu – výrazně méne tweetují o dopadech alkoholu na rakovinu nebo zdravotních dopadech na vážná nepřenosná onemocnění obecně, vynechávána bývá i problematika plodnosti a těhotenství.

Když už tweet obsahuje informace o možných opatřeních, důraz je na guidelines (tedy opět indiv. doporučení), zdanění nebo omezení marketingu nejsou zmiňovány vůbec, a to navzdory důkazům, že individual-level opatření jsou méně efektivní než „upstream“ opatření cílící na populaci.

Toto rámování pak prostupuje nejen do komunikace směrem k veřejnosti, ale i směrem k politikům a institucím nejlépe tak, že se komerční aktéři rámují jako důvěryhodní partneři a zdroj informací v rozhodování, i přes zjevný střet zájmu. Aktivní účastí na politickém rozhodování pak mohou opět podpořit posun opatření směrem k individuálním a pryč od jakékoliv průmyslové odpovědnosti.

Zdroj: Lancet
Zdroj: Lancet

Příklady pokračují

Další příklady přináší článek z roku 2021. Ten se zaměřil na zmapování konkrétních průmyslových strategií a jejich propojení. Jednou z nich je i aktivní účast na a konzultace při vývoji opatření. Příkladem budiž např. účast průmyslu na vývoji nutričních doporučení EFSA.

Významná část strategií cílí i na (zne)užití vědy a vědeckého poznání. Kromě sponzorování výzkumu jde i o výrazně kreativnější techniky – např. přebírání vědeckého jazyka a poznání a jejich následné využití k vytvoření dojmu vědecké neshody nebo nejistoty.

Práce z roku 2022 se věnovala efektu právě této strategie. Konkrétně se zaměřovala na tzv. argument „alternativní kauzality“ – tedy snahu prezentovat alternativní, zavádějící vysvětlení vztahu mezi produktem a poškozením zdraví. Argument se snaží přisoudit/zdůraznit různé jiné možné příčiny nemoci než je daný produkt a to tak, aby zakryl nebo minimálně „rozmělnil“ dopady produktu.

Pokud se např. domníváme, že daný produkt (cigarety, uzeniny) způsobuje rakovinu, v rámci tohoto argumentu bude zdůrazňováno, že rakovinu způsobuje celá řada dalších faktorů (stres, genetika, nezodpovědné chování..) a vlastně „bůh ví, jak to je“, a to i v případech, kdy věda ví velmi přesně, jak to reálně je.

V rámci tohoto výzkumu byly účastníci náhodně rozděleni do dvou skupin – jedna četla průmyslové „vysvětlení“ a druhá nezávislé vědecké vyjádření o rizikovosti daného produktu. Výsledek? Účastníci vystavení průmyslové zprávě výrazně častěji reportovali, že si reálnou rizikovosti produktu nejsou jistí, a nebo jsou si dokonce jistí, že produkt rizika nemá.

Celkově průmyslová informace zvýšila nejistotu o 60% oproti nezávislému zdroji. A kdo si není jistý, ten nebude podnikat akce.

Zdroj: Lancet
Zdroj: MDPI

Ostrůvky pozitivní deviace

Ironicky, častou strategií bývá i odkazování se na studie (selektivně, s misinterpretací), citování „spřátelených“ vědců, ale bohužel i zásahy do peer-reveiw procesu a snaha nabourat autoritu nezávislých institucí.

Samozřejmě, nic z toho neznamená, že komerční aktivity nemohou být i pozitivní, zejména u některých produktů. U tabáku těžko hledat pozitiva, ale např. díky aktivitě producentů a výrobců má více lidí přístup k bezpečným potravinám. 

Pozitiva ale žádným způsobem nesmazávají negativní dopady některých produktů a škody způsobené komerčními aktivitami. Existence „pozitivních ostrůvků deviace“ by neměla sloužit jako omluva pro neaktivitu a absenci kroků, které negativní dopady snižují.

Naším cílem by měla být podpora systému, ve kterém cena produktu více odráží jeho reálné náklady a ve kterém má spotřebitel silnější pozici, včetně přístupu k nezávislým informacím, které potřebuje ke svému svobodnému rozhodnutí. Systému, pro který je zdraví (lidí i planety) skutečná priorita – je to možná klišé, ale heslo „jste to, co jíte“, nebylo nikdy aktuálnější, než nyní v době rostoucí epidemie obezity a nezdravého stravování obecně.

Jídlo, neasik. Zdroj: vlastní
Jídlo, neasik. Zdroj: vlastní

Vypůjčeno z vlákna Elišky Selinger zde.

[Eliška Selinger, LL]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama