TLDR: Již Afričané z Velkého Zimbabwe budovali svého druhu zadržovací nádrže pro boj se suchem, naznačuje nová studie. Studie tuna.

Dávná Afrika

Přeneste se spolu se mnou do dávného afrického města Velké Zimbabwe, které leželo, inu, na území Zimbabwe v jižní Africe. Slovíčko „velké“ si ale musíme dát trochu do uvozovek. Ačkoliv bylo sídliště v kontextu svého okolí velkou aglomerací, zdejší populace až 18 tisíc lidí byla mnohem menší než velká města v Evropě, Asii či Amerikách (Zimbabwe bylo na vrcholu v době asi 13. až 15. století). Velké Zimbabwe mělo přesto řadu zajímavostí – mimo jiné systém boje proti suchu.

Proč přesně došlo na kolaps Velkého Zimbabwe, je dodnes předmětem bádání. Typicky se přičítá suchu až příliš dlouhodobému a proměně klimatických podmínek na jihu Afriky směrem k menšímu množství dostupné závlahy.

Nová práce nyní našla uprostřed trosek důkazy o pečlivém šetření vodou. Výzkumníci pod vedením Innocenta Pikirayi z University of Pretoria totiž popsali existenci mnoha velkých kruhových prohlubní známých jako jámy „dhaka“, které se nacházejí v okolí města. Podle studie typická dhaka nesloužila k těžbě hlíny, jak se dříve vědátoři domnívali, ale k zachycování dešťové a podzemní vody.

Některé jámy totiž existují na úpatí kopců, další se pak v okolí města rozkládají podél potoků.

Primitivní nádrže

Autoři studie proto navrhují variantu, při níž se mohli obyvatelé Velkého Zimbabwe zachycováním dešťové vody (a ohrazováním některých částí toků) snažit zajistit dostatek vody pro pití a zemědělství po většinu roku, a to i v období sucha. V podstatě vytvářeli menší verze přehrad a polderů.

Podpůrným argumentem pro tuto tezi jsou rostlinné zbytky nalezené v blízkosti dhak, přičemž se zdá, že šlo o rostliny, kterým se daří v blízkosti řek nebo zdrojů podzemní vody udržujících vysokou vlhkost půdy.

I pokud by snad dhaky byly původně určené k těžbě hlíny, místní mohli velmi rychle pochopit, že jámy v zemi shodou okolností také zadržují důležitou vodu. Velmi dobře totiž mohlo jít o víceúčelový systém. V období dešťů byly některé oblasti kolem města mokré a bažinaté, a tedy vhodné pro těžbu hlíny na stavbu vody. V sušších obdobích se pak některé z těchto jam zřejmě proměnily v nádrže.

Celkově dhaky mohly uchovávat více než 18 tisíc kubíků vody, což není málo, ale je to jen zlomek průměrné české přehrady v Horní Dolní. Pro populaci kolem 18 tisíc lidí to však vychází jako rozumná záloha. Skutečnost, že ani ta nemusela stačit pro záchranu Velkého Zimbabwe, je ovšem poněkud zneklidňující.

More dhaka!

Možných vysvětlení zániku Velkého Zimbabwe je ale vícero – včetně impulsu daného poklesem obchodování, vyčerpáním zlatých dolů či politickou nestabilitou. V reálu, jak už to u kolapsů bývá, nejspíše do nějaké míry budou platit všechny možnosti.

Je ale otázkou, které z nich byla významnější, a na kterou bychom si tedy i my měli třeba dávat majzla. Voda, i když na to občas zapomínáme, je stále naprostou nezbytností jak pro život, tak i chod civilizace. A příběh pádu Velkého Zimbabwe, který přišel navzdory vší vynalézavosti jeho obyvatel, to zas a znovu připomíná!

[Ladislav Loukota, Petr Zajíček]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz