TLDR: Analogické kosmické mise probíhají na Zemi s cílem řešit, jak lidské tělo i lidská psychologie reagují na budoucí extrémní  situace mimo naší planetu. Podíváme se na průběh jedné takové – s Lucií Ráčkovou, která se ji účastnila. Odkaz v článku.

Do kosmu na Zemi

Pobyt člověka v kosmu se stále pojí s řadou otázek – víme, co je třeba pro zajištění základních potřeb, ale nevíme, jak budou jednou lidé reagovat na skutečně dlouhodobý pobyt v hlubokém vesmíru bez možnosti rychlého návratu domů. Na řadu těchto neznámých postupně odpovídají více jak dvě dekády experimentů na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS). Ale mnohé z nich je bezpečnější a levnější řešit dole na Zemi.

Proč? Nebylo by dost dobře praktické zkoušet, co s lidmi dělají extrémní situace během oněch skutečně rizikových scénářů – a nebylo by to ani etické. Zavírání lidí do bunkrů a experimentování s jejich hladinami stresu či dalšími vlastnostmi je možná dobrá zápletka pro Vaulty z Falloutu, ale špatně se to obhajuje u komisí, které schvalují rozpočty reálných expedic.

Proto dole na Zemi probíhají tzv. analogické astronautické mise, které simulují podmínky kosmických letů a pomáhají připravit astronauty na lety do vesmíru. Tyto experimenty zahrnují testování technologií, studium lidské fyziologie a psychologie a hodnocení výkonu astronautů v simulovaném vesmírném prostředí.

Představují nákladově efektivní a praktický způsob simulace vesmírných podmínek a testování zařízení a postupů před jejich použitím v kosmu. V listopadu 2022 jsem se sama zúčastnila jedné takové mise VENUS mission – Biogender 01 pořádanou Astroland Interplanetary Agency ve stanici Ares.

To je celosvětové unikátní stanice, permanentně založenáuvnitř jeskyně okolo španělského Santanderu.

5 dní v jeskyni

Na této analogické misi nás bylo pět žen – to byla součást plánu, protože se jednalo o první ze série Biogender misi, která bude zkoumat psychosociální dynamiky u různého složení posádek. Tento výzkum připravil prof. Gabriel De la Torre z Universidad de Cadiz et al.

Jak taková analogická mise probíhá? Nejprve jsme dostaly před misi trénink, který zahrnoval jak přípravu vědeckou a soft skills, tak i přípravu fyzickou. Učili nás lézt s jištěním. Poté jsme strávily 5 dni v jeskyni, kde jsme simulovaly pobyt na Marsu.

V jeskyni jsme se proto pohybovali pouze v imitacích skafandru. Když jsme šli ven ze stanice tak jsme museli 10 minut čekat v dekompresní komoře, komunikace s vnějším světem byla omezena jen na jednu osobu, které se říká CapCom – i s ním jsme přitom stále měli 10minutovou prodlevu simulující obdobnou prodlevu při posílání zprávy z Marsu. V důsledku jsme tak na odpověď čekali minimálně 20 minut.

Dělali jsme různé výzkumy v oblasti astrobiologie, sbírali jsme vzorky ze stěn jeskyně pro další analýzu a sekvenaci – to mimochodem vedlo i k novým poznatkům z biologie, jiným expedicím se třeba v jeskyních podařilo objevit i několik nových druhů cyanobakterií.

Další výzkum byl psychosociální, takže jsme vyplňovali dotazníky, nahrávali rozhovory a dělali kognitivní testy. Lidé obecně nemají příliš v lásce být zavřeni do podzemních prostor, astronauti na budoucí marťanské misi ale nemohou v takovém prostředí jenom „přežívat“, ale přímo si libovat, aby mohli dlouhodobě provádět i reálný výzkum.

Zkoumání reakce lidského ducha

Během pobytu jsme jedli lyofilizovanou a instantní stravu – jeden den jsme měli s velmi omezenou stravou a jeden den jsme měli i krizový scénář. Všechny tyto plánované intervence pak sloužily pro výzkum. Měli jsme každý den naplánovanou povinnou hodinu fyzické aktivity.

Volný čas jsme trávili třeba koukáním na film, čtením knížek; měli jsme tam i VR headset s možností projit se po virtuální ISS.

Pro mě osobně to byl skvěly zážitek, moc jsem si to užila – ale těch 5 dní mi bylo málo, ráda bych příště více, a to jak kvůli zkušenosti samotné, tak i kvůli mému vlastnímu výzkumu vlivu podobných pobytů na lidský výkon. V zásadě mě tak napadlo, že se ze studia chování během analogických misí stane můj další předmět zájmu.

Studiem lidské fyziologie a psychologie v simulovaném vesmírném prostředí mohou výzkumníci lépe pochopit účinky vesmírného letu na tělo a mysl. Experimenty s analogickými astronauty mohou pomoci identifikovat potenciální problémy, které můžou během vesmírných misí nastat – což v ideálním případě umožní kosmické astronauty lépe připravit a vybavit na jejich řešení.

I dnes na ISS platí, že možnost návratu na Zemi je v nouzovém případě otázkou jednotek hodin – dále od naší planety se podívala jenom hrstka astronautů misí Apolla, a to bylo víc jak půlstoletí nazpět. Chceme-li jednou vyslat dále od Země více lidí na delší dobu, je proto nezbytné, abychom byli připraveni nejenom po stránce lidského těla, ale i lidského ducha. 

[Lucie Ráčková, LL]

S Lucií jsme pokecali i v hodinovém rozhovoru níž:

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]