TLDR: 11 z 19 zkoumaných ostatků mnichů v Cambridge nesl stopy infekce střevními parazity. To je ještě vyšší zastoupení nákaz než u dobových měšťanů. Studie tuna.

Naši věční souputníci

Byli jste dneska na velké? Gratuluji! Skoro zcela jistě jste si to totiž užili víc než 99 % zbylých lidí v dějinách lidstva! Pro moderního, civilizovaného sapienta je skoro děsivá představa, že se až donedávna lidi museli obejít bez toaleťáku, tekoucí vody a dalších propriet „příjemného posezení“. Realita je ale ještě mnohem horší – minimálně od dob zemědělství totiž zřejmě až do relativně nedávna lidé trpěli velkým množstvím parazitů. Dokonce i středověcí mniši!

Už několikrát jsme si dříve popsali, jak lidé v minulosti trpěli plejádou různých střevních parazitů – za mnohé z nich jmenovitě třeba tenkohlavci lidskými (Trichuris trichiura), roupy dětskými (Enterobius vermicularis), škrkavkami dětskými (Ascaris lumbricoides) i starými dobrými tasemnicemi (Taenia). Nyní se objevila nová práce, podle které mnoha parazity trpěli i středověcí mniši v Cambridge – dokonce až 2x víc než měšťané.

To je trochu překvapivé! Na rozdíl od jiných středověkých či starověkých skupin populace žili mniši v relativně méně hustém typu osídlení, takže se v jejich případě nelze vymluvit na hustotu zalidnění v dobách před příchodem kanálů a dalších vymožeností.  Kláštery navíc měli k dispozici typicky lepší hygienické serepetičky. Například většina augustiniánských klášterů z doby zkoumané v nynější práci měla (na rozdíl od domů běžných pracujících lidí) ve vybavení latríny a zařízení na mytí rukou. Prostě luxus!

Přesto během testů vědátoři z Cambridge pod bičem Pierse Mitchella z katedry archeologie nalezli střevní parazity v ostatcích 11 z 19 zkoumaných mnichů. Ačkoliv vzorek není zrovna velký, čísla mluví jasně – ve zkoumané skupině bylo nakaženo 58 % mnichů. V analogické skupině měšťanů bylo takto nakaženo jenom 8 lidí, čili 32 % zkoumané populace.

A to jsou optimistické výsledky

Fskutečnosti byla však situace mezi mnichy asi ještě horší – podle vědátorů byly totiž některé stopy vajíček červů v sedimentu již dříve zničeny houbami a hmyzem. Přitom totéž neplatí pro třetinový výskyt parazitů u středověkých měšťanů – ten je totiž v souladu se staršími pracemi. Jinými slovy: mniši byli parazity prolezlí doslova skrz naskrz!

Ale proč? Pravděpodobný důvod je nasnadě – mniši zřejmě hnojili plodiny v klášterních zahradách vlastními výkaly a/nebo nakupovali mrvu obsahující lidské nebo prasečí exkrementy ke stejnému účelu. „Vtip“ je v tom, že střevní paraziti se šíří právě lidskými výkaly.

Pokud hnojíte těmito prostředky své zahrádky, máte zaděláno na tasemnice. U mnichů pak tato praktika byla nejspíše rozšířenější než u měšťanů, kteří mohli častěji konzumovat zeleninu hnojenou i jiným způsobem, třeba výkaly zvířat. Bon appetit!

Jasně, ne všichni lidé pohřbení v augustiniánských klášterech – které byly mimochodem v Anglii zrušeny po rozchodu Jindry VIII. s Římem – byli skutečně duchovní. Někteří bohatýři z měst si za poslední odpočinek v místních krchovech zaplatili extra. Autoři ale dle zbytků oděvů určili, které hroby patřily měšťanům a které spíše mnichům. Ti druzí byli totiž pohřbíváni s opaskem jako vkusným doplňkem řádového oděvu.

Ale pozor na generalizaci!

Tradičně platí, že z jednoho kláštera v jednom období nelze automaticky zobecňovat trend na celou středověkou Evropu. Je sice dost dobře možné, že řada jiných klášterů měla podobné zemědělské praktiky, a tedy i podobnou promořenost parazity – nevíme to ale jistě, takže je třeba mít na paměti rizika zobecňování informací, trendů, skutečností. To ale platí prakticky pro celé studium dějin, takže na ose X (máme důkazy na všecko, všude, vždy) a Y (musíme zobecňovat z pár nálezů) je třeba trochu balancovat. 

Jako mnohokrát v historii nicméně přinejmenším případ mnichů v Cambridge ukazuje, že historie často kráčí překvapivými cestičkami. Čekali jste, že mniši budou méně nemocní? Chyba! Mohli zřejmě být až znatelně chorobnější než běžná populace! Jejich nadité břuchy byly plné červíků, měli kvůli tomu neustále hlad, trápila je konstantní plynatost! Za jejich stav ovšem paradoxně nemohla ani morální korupce uvnitř církve, ani špatná karma plynoucí z překroucení slov Krista – ale stará „dobrá“ příroda.

[Ladislav Loukota, Petr Zajíček]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]