TLDR: První skutečně neinvazivní diagnostická metoda přinesla do medicíny cosi, co funguje dodnes!

Uši nestačí

Co je podle vás největším vynálezem medicíny? Názory na to se mohou různit – někdo vypíchne antibiotika, jiný třeba zase očkování. Ale když půjdeme po stoletích, v 19. století lze za takový největší vynález vnímat právě lékařský stetoskop. Ten totiž doslova otevřel okno ke studiu choroby na živém nemocném.

V 19. století byly položeny také základy pro masivní rozvoj biochemie, jak ji známe ze století 20. a 21. Než na to ale došlo, stetoskop byl zřejmě vůbec prvním příkladem snahy o neinvazivní diagnostiku – jednalo se o prehistorického předka všech rentgenů, MRI a CT metod.

Do té doby s nadsázkou platilo, že pokud lékaři chtěli zjistit, co se děje uvnitř pacienta, museli sahat po kudle! Nebylo to samozřejmě takto prosté – i lékaři před vynálezem stetoskopu používali k diagnostice pacientů své uši, ty však toliko přikládali na těla pacientů a spoléhali se pouze na svůj sluch.

Takové vyšetření nemuselo být pro pacienty (a pacientky) či lékaře dvakrát příjemné, nešlo však jenom o narušení intimity. Poslouchání pacientů pomocí vlastní uší především znamenalo, že výsledky se mohly dost divoce lišit – třeba vlivem kvality sluchu lékaře, jeho věku nebo křiku z pouličního tržiště…

Pak však přišel René Laënnec!

Evoluce nástroje

Celým jménem René Theophile Hyacinthe Laënnec (1781-1826) byl lékařem z francouzské nemocnice Salpêtrière, který stetoskop vynalezl v roce 1816 a značně tak zlepšit diagnostické metody. Považte ostatně, že stetoskop najdete v ordinacích lékařů dodnes – o kolika vynálezech z roku 1816 můžete říct totéž?

Okamžik, kdy dostal klíčový nápad, zaznamenal takto: „V roce 1816 se na mne obrátila mladá žena s generalizovanými příznaky srdečního onemocnění. Vzhledem k její tloušťce nebylo možné získat dostatečné informace ani pohmatem, ani poklepem a pacientčin věk a pohlaví mi nedovolovaly vyšetřit ji přímým poslechem [pozn. přiložením ucha k hrudníku pacientky]. Tehdy jsem si vzpomněl na relativně známý akustický jev – totiž že přiložíte-li ucho k jednomu konci dřevěné tyče, můžete zřetelně slyšet i zaškrábání špendlíku na druhém konci.

I napadlo mě, že právě to by mi mohlo pomoci vyřešit onu ošemetnou situaci. Vzal jsem proto list papíru a svinul jej do tenké roličky. Poté jsem jeden konec umístil na pacientčin hrudník, zatímco ke druhému konci jsem přiložil ucho.

Byl jsem překvapen a potěšen zároveň, když jsem uslyšel tlukot pacientčina srdce mnohem jasněji a zřetelněji, než se mi to kdykoliv předtím podařilo prostým přiložením ucha na pacientův hrudník.“

Jen první krok

To samozřejmě neznamená, že se stetoskop od té doby nevyvinul. Jak naznačuje obrázek, Laënnecův stetoskop vypadal z dnešního pohledu nezvykle. Jednalo se o dřevěný tubus o průměru zhruba 3.5 cm a délce 22 cm. Bylo tedy zjevně ještě co vylepšovat – nicméně prvotní vlaštovka vzlétla do vzduchu!

V rámci vylepšování vynálezu přišel v roce 1851 irský lékař Arthur Leared s konceptem binaurálního stetoskopu a o rok později zdokonalil George Philip Cammann konstrukci stetoskopického přístroje využívajícího obě uši pro komerční výrobu. Tento přístroj se již mnohem více podobal stetoskopům dnešním, díky nimž pozná laik potenciálního doktora i v kanoistovi.

[Jaromír Šrámek, LL]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz