Žákům by prospěla schopnost lépe vyjádřit svůj názor, říká ředitelka Eva Kostecká

Eva Kostecká je dnes ředitelkou Střední odborné školy v Šumperku, před 19 lety však ještě jako řádová učitelka vyrazila na výměnný pobyt na americkou školu v rámci speciálního Fulbrightova programu výměny učitelů Fulbright Teachers‘ Exchange. Zkušenosti ze zahraničí ji nejen pomohly v další dráze, ale také ukázaly silné i slabší stránky obou pojetí školství. 

Co vše se u vás od vašeho výjezdu profesně změnilo? 

Na Střední odborné škole jsem začínala jako vyučující anglického jazyka v roce 1995. Můj zájem o cestovní ruch a ekonomiku mě přivedl k dalšímu studiu. V roce 2015 jsem absolvovala bakalářský studijní program Hotelnictví na Vysoké škole hotelové v Praze. Od roku 2019 působím jako ředitelka naší školy.

Lze soudit, jak významný pro tyto změny byl právě váš fulbrightovský výjezd?

Můžu zcela upřímně říci, že Fulbrightův program změnil život nejen mně, ale i manželovi a mým synům, kteří se mnou strávili celý školní rok 2002/2003 v překrásném městě Salt Lake City v Utahu.

Mladší syn, kterému bylo v době našeho pobytu 5 let, odjížděl do USA s nulovou znalostí anglického jazyka. Angličtinu za ten rok “naposlouchal” a po celou dobu školní docházky v České republice z tohoto pobytu čerpal. Po studiu na jazykové škole složil zkoušku na úrovni C1 a dnes již třetím rokem vyučuje na jazykové škole v Praze.

Pro mě osobně rok na střední škole v USA znamenal mnoho! Ukázal mi rozdíly v obou školských systémech. Například dodržování školních pravidel je v Americe naprosto striktní, nikoho nenapadne pravidla nedodržovat, nebo dokonce podvádět. My v Česku si taky rádi nastavujeme pravidla, ale pak neustále hledáme, jak je obejít, jak si situaci usnadnit, hledáme důvody, proč zrovna v tomto případě dané pravidlo nemusíme zcela dodržet. S tím se potýkáme nejen u studentů, ale i u učitelů, vlastně v celém českém školském systému. 

A přeneseně pro tuzemského čtenáře – jak se za tu dobu změnilo i české školství? 

Je to podobné jako v mém životě. Už fulbrigtovský studijní pobyt mě přivedl k tomu, že v životě je potřeba neustále se vzdělávat, být otevřená novým možnostem a výzvám. Potřeba neustálého a celoživotního vzdělávání tu je už od dob Komenského, ale v dnešní době je těmto potřebám nutné přizpůsobovat i české školství a pevně doufám, že se nám na naší škole daří vést studenty k tomu, že maturitní zkouškou jejich vzdělávání nekončí, že na ně čeká další učení se cizím jazykům, další vzdělávání v jejich profesi. A to je to, co se už částečně v českém školství změnilo, a co bychom také měli od českého školství důsledně vyžadovat: maturitou vzdělání rozhodně nekončí. V českém prostředí je potřeba u dospělé populace prohlubovat odbornost a aktivní znalost cizích jazyků, především angličtiny, jinak nebudeme konkurenceschopní.

Aktuálně jsem četl, že na vaší SOŠ v Šumperku vyučuje také rodilá mluvčí z USA. Jde dnes o běžnou praxi v českých školách, nebo je to něco, k čemu vám naopak pomohl zahraniční výjezd? 

Ano, letošní školní rok na naší škole působí Rachel Drew z Bostonu jako asistentka ve výuce. Díky Fulbrightově komisi, která organizačně i finančně zajišťuje tento asistentský program, máme rodilou mluvčí, která učí napříč téměř všemi obory a třídami školy, a tak přináší americkou kulturu mezi naše žáky. Rachel je věkově velmi blízká našim žákům, a ti se proto nebojí zapojovat do diskuze na všemožná témata. Je to naprosto úžasné propojení a mnozí studenti tak ztratili ostych a vidí, že se s rodilým mluvčím snadno domluví. Rachel také inspirovala naše žáky, kteří se přihlásili do výběrového řízení na studijní pobyt v USA a do soutěže vyhlášené americkým velvyslanectvím. 

V letošním školním roce je v České republice 32 asistentů na různých středních školách, čili úplně běžné to na střední škole není, ale jakmile jednou rodilého mluvčího do výuky získáte a vidíte veškeré benefity, které to přináší, hledáte cesty, jak to opětovně uskutečnit. Pořád si říkám, proč takové asistenty nemůže dotovat i samotná Česká republika, například z rozpočtu ministerstva školství.

Když se ještě na okamžik vrátíme do doby vašeho výjezdu, domníváte se, že bylo složitější vyrazit na zahraniční pobyt tehdy nežli dnes? Nebo to spíše naopak bylo snazší? Co vás do výjezdu tehdy “nakoplo”?

Cestování před 19 lety nebylo tak snadné jako dnes. Tak to alespoň vidím zpětně. Stejně je to i s technologiemi a jejich překotným vývojem. My jsme nevěděli, jak se říká, do čeho jdeme. Dnes díky moderním technologiím a sociálním sítím zjistíte téměř cokoliv. Já tehdy nevěděla, co nás čeká. Ale možná to bylo lepší – díky tomu jsme já i manžel zažili nejkrásnější rok našeho života. Dodnes na náš pobyt často vzpomínáme.

Vnímá dnes mladá generace dle vašich zkušeností zahraniční studijní výjezdy stejně jako vy tehdy, nebo se něco změnilo? 

Jak jsem již zmínila, dnes je pro mladé běžné cestovat nejen v rámci osobního života, ale také v rámci různých projektů, například naše škola je akreditovaná škola pro zahraniční praxe v rámci programu Erasmus+, naši studenti jezdí na zahraniční praxe do Řecka, letos byli studenti také na praxi v Budapešti a v Krakowě. Myslím, že dnes mají studenti více příležitostí získat pracovní a studijní zkušenosti v zahraničí, než tomu bylo dříve.

Jak zaznělo, dnes působíte jako ředitelka SOŠ v Šumperku. Co tato práce v současné turbulentní době obnáší? Je něco, co vás na ní překvapilo? 

Nemile mě překvapilo množství administrativní zátěže, která odebírá čas a energii tomu, čemu by se měl ředitel primárně věnovat, a to je práce s pedagogickým týmem a samozřejmě i se studenty. Pro ředitele je v dnešní době těžké, nebýt jen úředníkem za stolem zavaleným množstvím papírů s jedním uchem přilepeným k mobilu a zaslepeným modrým světlem monitoru. 

V Česku dnes existuje řada nevládních organizací snažících se o změnu školství či inovaci ve výuce, jmenujme třeba Učitelskou platformu, EDUin, Elixír do škol. Daří se jim z vašeho pohledu měnit školství, nebo se spíše čeká na reformy od MŠMT? 

Je hodně těch, kteří se snaží přispět k tomu, aby naše školství bylo lepší, ale už je míň těch, kteří svá slova převedou v činy. A to je škoda. Spousta nápadů a myšlenek se nerealizuje a jen se říká, jak by to mělo být…Věřím, že Strategie 2030+ a její plány se podaří do škol opravdu implementovat a naše české školství tak přesunout na přední příčky v rámci evropských škol.

Kdybyste mohla změnit jedinou věc na českém školství, co by to bylo? 

Co chybí našemu školství je, že žáci nejsou zvyklí na různé diskuze, vyjadřování svých názorů a na debaty. V americkém školském systému je toto zcela běžná věc, která naučí mladé lidi dobře se vyjadřovat, stát si za svým názorem a umět ho podpořit. Taková změna by našim žákům moc prospěla.

Vzniklo původně pro Fulbrightovu komisi.

[Ladislav Loukota]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]