Věděli jste, že barevné tiskárny si podepisují výtisky?

TLDR: Tiskárny podepisují drobnými, skoro neznatelnými žlutými tečkami papíry, které tisknou. Pojí se s tím nemalá kontroverze – ale má to i své kriminalistické výsledky. Info tuna.

Tajemné žluté tečky

Svou digitální stopu dnes kolem sebe trousíte i v okamžicích, kdy byste to nečekali – třeba když chcete vytisknout starý dobrý papírový dokument! Popišme si dnes, jak a proč si digitální tiskárny podepisují dokumenty, aniž byste o tom možná sami věděli.

Fakt, že si tiskárny svá díla podepisují je mezi odborníky docela znám. Téměř každá (barevná) tiskárna už takových posledních 10 let tiskne na každou stránku informace o svém původu – typicky označení tiskárny a časové razítko. Informaci tisknou zakódovanou do binárního kódu formou okem neviditelných žlutých teček.

Teprve po naskenování a úpravě naskenovaného dokumentu (zvýšení kontrastu) žluté tečky na papíře vystoupí. Díky tomu, že jsou velmi malé, a že žlutá splývá s původní bílou barvou, jsou pro běžné oko prakticky nerozpoznatelné.

Co kód znamená, byl dlouhou dobu známo jen americkým bezpečnostním složkám. Organizaci EEF, která dohlíží na práva v IT, se však podařilo kód v polovině minulé dekády rozluštit. Na stránce najdete návod jak tečky odhalit i to, co typicky znamenají.

Říkáte si, k čemu to, kromě šmírování, může být užitečné? Podpis je způsobem, jak sledovat dokumenty do místa jejich vytisknutí. To sebou může nést i velmi hmatatelné bezpečnostní přínosy. V roce 2016 jeden pracovník americké armády vytiskl a vynesl ven tajné dokumenty.

Právě pomocí kódu na vytištěných dokumentech se mu podařilo prokázat vinu.

Proti špehům

BBC celý případ popisuje podrobně – na 3. června 2017 přijeli agenti FBI do domu vládního dodavatele Leigha Winnera Aby mohli Winnera vypátrat, agenti údajně pečlivě prostudovali kopie dokumentu, které jim poskytl internetový zpravodajský server The Intercept. Všimli si přitom právě značek naznačujících, že stránky byly vytištěny a ručně vyneseny ze zabezpečeného prostoru.

Může to být paradoxní, ale fyzické vynesení dokumentů je i dnes – ve věku hackerů a počítačů – často tím nejspolehlivějším způsobem špionáže. Spíše než prolomit digitální obranu magickým hackováním jako z filmu je totiž podstatně snazší (a reálnější) jednoduše uplatit nějakého z mnoha pracovníků vládních agentur, aby klíčové dokumenty vynesl ven a papírové podobě, popřípadě na USB disku.

Špioni budoucnosti možná raději sáhnou po službě černobílé tiskárny, popřípadě tajné dokumenty ofotí telefonem. Jak však na praktiku značkování výtisků došlo?

Oficiálně mají žluté tečky název Identifikační kód stroje (MIC), a jedná se o digitální vodoznak, který některé barevné laserové tiskárny a kopírky zanechávají na každé vytištěné stránce. MIC byl vyvinut společnostmi Xerox a Canon již v polovině 80. let 20. století, ač jeho existence se dostala na veřejnost až v roce 2004.

Tyto mikrotečky tedy existují již mnoho let. I MIC ve své dnešní podobě je vlastně jenom pokračováním stejných ochranných prvků, které zdobí už po generace klasické papírové bankovky. To samozřejmě vede i k určité kontroverzi.

Následná kontroverze

Dlouhodobě se diskutuje o tom, zda je etické, aby tiskárny připojovaly tyto informace k dokumentům, aniž by o tom uživatelé věděli. Dokonce se objevily názory, že jde o porušování lidských práv. Jeden projekt MIT skrze znaky provedené tiskárnami na dokumentech úspěšně sledoval stopu, kterou zanechalo víc než 45 000 stížností…

Je nasnadě, že existence MIC je tedy trnem v patě nejenom pro špiony. A tady se dostáváme k dobrému konci, pokud bojujete za právo na soukromí, či chcete bezpečně vynést plány národní obrany pro toho dobře platícího pána v beranici – v roce 2018 vědci vyvinuli software pro ochranu soukromí, který anonymizuje výtisky.

Ne snad, že by tiskárna přestala žluté tečky tisknout – řešení drážďanské studie je naopak přesně opačné. Jejich program vytiskne žlutých teček více, čímž rozhodí původní binární informaci zakódovanou do MIC. Němečtí výzkumníci software zdůvodnili snahou chránit whistleblowery, tedy lidi upozorňující na nekalé praktiky uvnitř firem či ústavů.

Nakolik to funguje, či spíše zdali nebude MIC nahrazen něčím podobným, ale méně známým, ovšem teprve uvidíme.

[Martin Jašek, LL]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama