Mořské panny pozorované dávnými námořníky byli kapustňáci

TLDR: Přesné kořeny toho, proč byly mořské panny považovány za oceánské tvory, se již nedozvíme. Ale třeba Kolumbovo pozorování mořských panen lze snadno vysvětlit kapustňáky viděnými zdálky. Zdroj třeba tuna.

Krakeni, sirény a ariel

Mořská hladina pokrývá sedm osmin zemské plochy, a tak není divu, že odjakživa ukrývala nejrůznější objekty a mystéria. Zatímco dnes to nejhrůznější, na co můžete na moři narazit, je ostrov plastového odpadu, v minulých staletích měli lidé vytříbenější možnosti! Alespoň tedy ve své hlavě – vedle různých krakenů a sirén tu totiž legendy očekávaly i mořské panny.

Myšlenka hybrida člověka a ryby není v mytologii rozhodně nová. Prvním zaznamenaným napůl rybím a napůl lidským tvorem je mytologický Oannes, babylonský bůh ze 4. století př. n. l., který každý den opouštěl moře a v noci se vracel. Znáte ho i z Hvězdné brány z dílu, kdy (poprvé v seriálu, podruhé v lore) dočasně zemře Daniel Jackson. Také zmíněné sirény měly v historii různou podobu – podle některých legend měly ptačí tělo, ale podle jiných i tělo rybí. „Siréna“ samotná má v některých jazycích ostatně význam analogický s mořskou pannou.

Nejvýznamnější práci pro vytvoření naší představy o mořských pannách má nakonec samozřejmě Malá mořská víla od Hanse Christiana Andersena… A ještě významnější pak její disneyovské zpracování. Mohlo by tak zapadnout, že některé zkazky o pozorování mořských panen nejsou jenom předmětem čistě mytologických (čti: fiktivních) textů, ale objevují se i zprávy o něco hodnověrnější. Nejslavnější z nich je zřejmě „pozorování mořské panny“ od Kryštofa Kolumba.

Ani z poloviny tak krásné

Ten si sám při plavbě na 9. ledna 1493 nedaleko břehů dnešní Dominikánské republiky zaznamenal pozorování tří „mořských panen“, přičemž dodal, že „nejsou ani z poloviny tak krásné, jak je malují„. Stalo se tak na jeho nejslavnější první cestě s loděmi Nina, Pinta a Santa Maria, při které hledajíce Indii „objevil“ Ameriku –hned po Indiánech a Vikinzích.

Kolumbova pověstná přesnost v geografii byla zřejmě platná i pro biologii. Vzhledem k tomu, kde své „mořské panny“ pozoroval (a jak je popsal), panuje dnes jako pravděpodobné vysvětlení skutečnost, že ve skutečnosti viděl kapustňáky. Byl vůbec zřejmě prvním Evropanem (se svou posádkou), která narazila na druhy kapustňáků širokonosého žijícího zejména v Karibiku. Jiný druh, kapustňák senegalský, nicméně žijí i podél Guinejského zálivu v Africe.

Kapustňáci nejsou ovšem jedinými tvory, kteří jsou v podezření. Podobně se předpokládá, že za další část pozorování mohly zřejmě také běluhy severní, popřípadě jiné antropogenně působící oceánské druhy…

Mohlo by se zdát, že splést si mořské tlustokožce s Ariel, jak ji známe od Disneyho, je víc než mimózní chybka. Ale námořníci obecně nezkoumali kapustňáky, běluhy a další tvory zblízka, nýbrž z palub lodí vzdálených od tvorů stovky metrů. A je třeba přiznat, že v určitých úhlech mohou tito biočichové působit notně povědomě

Pokud jste právě dostali erekci, nejsem zjevně první v historii. Zdroj: Public Domain
Pokud jste právě dostali erekci, nejste zjevně první v historii. Zdroj: Public Domain

V kombinaci s relativně omezeným habitatem kapustňáků tak setkání s nimi a příbuznými tvory mohla vytvořit historky, které začaly postupně žít vlastním životem. Zvláště uvážíme-li, že „skutečné“ mořské panny jaksi v mořích objeveny nebyly, působí interpretace toho, že námořníci si spletli bájné tvory a kapustňáky, jako nejvlídnější možná. Alternativou k tomu totiž je, že námořníci si už jen čistě vymýšleli.

Konfirmační bias

Svým způsobem je ale nakonec krásné, že éterické bytosti moří velmi pravděpodobně v našich hlavách vznikly z neohrabaných, obtloustlých živočichů, kterým se přezdívá „mořské krávy“. Víc než cokoliv jiného to totiž demonstruje nejen to, jak často vlídná očekávání končí u tvrdé reality.

Také to ukazuje, jak nedokonalé jsou naše smysly, a jak ráda si fantazie i z neúplného obrazu dosadí to, co by mozek rád viděl – zvláště po měsících izolace na moři!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama