Počet raketových startů nám narůstá – ale kam až poroste?

Dnešní start Falcon Heavy se nejčastěji skloňoval v tom smyslu, že šlo o „první start systému po třech letech“. A jednou z obav skeptiků kosmického věku je, že vlastně neexistuje poptávka po velmi silných raketách, jaké připravuje NASA (SLS), SpaceX (Starship) a třeba i Blue Origin (New Armstrong?). Tedy, pidipoptávka ve státních programech tu bude – ale nemusí tu být komerční poptávka, která by umožnila komerční provoz…

Kapesní HAL 9000?

Jelikož nemáme křišťálovou kouli, je to rozhodně furt reálná možnost. Mnohdy pokrok postupuje kupředu zcela neočekávanými uličkami – a stačí se podívat na vývoj počítačů. Před půlstoletím lidé tak nějak všeobecně tušili, že počítače se budou zlepšovat. Ale velmi málo lidí odhadlo, jakou to bude mít podobu.

Někteří skutečně predikovali, že budou existovat kapesní počítače propojené telefonním signálem (nebo jeho, eh, analogem), že bude možné si přečíst knihu na dálku nebo si objednat tímto způsobem domů kalhoty, aniž byste páchli ven z vašich futer.

Jenže daleko populárnější byla vize superpočítačů, které budou dávat odpovědi na komplexní otázky a v zásadě tak budeme mít po ruce to, čemu se dnes říká všeobecná umělá inteligence. Naproti tomu počítače dneška jsou obvykle tupé jako řiť, ale za to jsou všudypřítomné a mohou vám zobrazit pohyblivé obrázky roztomilých kočiček…

Ukazuje to, jak blbě se predikuje budoucnost. Přesto potenciální rozvoj nových raket pořád svádí ke srovnání s rozvojem leteckého průmyslu, který ve 20. století změnil to, jak lidé uvažují nad vzdálenostmi a cestováním!

Letadlo? Ne! Raději vlak.

Na Českém rozhlasu si momentálně můžete připomenout audioknihu o tom, kterak Hercules Poirot vyšetřuje zločin v expresním rychlíku z Istanbulu do Štrasburku – vlaku schopném překonat půl Evropy jen během cca. dvou, tří dnů. Wow!

Poirot, potažmo jeho autorka Agatha Christie, rozhodně nebyli nuzáci – ale i pro byly tehdy již existující civilní dopravní letouny notně nepraktické, drahé, rizikové. Pouhé vrtulové letouny neměly valný dolet, jejich kabiny nebyly natlakované, byly taky hlučné, bylo jich málo – vlakům nemohly konkurovat.

Kdyby někdo v roce 1922 predikoval, že za 100 let bude možné nasednout do letadla a dostat se na opačný konec světa relativně pohodlně a relativně bezpečně, působilo by to jako věštba z jiného světa. Podobně jako u počítačů se dalo odhadovat, že se letadla asi časem zlepší. Ale nebylo jasné, jak rychle se to může stát.

Trvalo dekády, než přišel lepší proudový motor, moderní dopraváky – ale také, než se cestování výrazně zlevnilo. Takže v roce 2019 (pomineme-li šlamastiku započatou pandemií) si letenku mohl dovolit i průměrný tuzemský člověk, který zrovna nemusí splácet exekuci. V roce 1970 vás cesta přes Atlantik vyšla na 550 dolarů (4207 dnešních dolarů = 104 tisíc korun), dnes mi stejná trasa nabízí stále cenu 599 dolarů, ale těch současných!

Přitom v roce 1970 již existovaly dnešní dopraváky ve své rudimentární podobě.

Milion Starshipů

Futurista Brian Wang se vloni zamýšlel, jak by podobně vyškálování Starship (pokud tedy někdy odstartuje a bude levnější než dnešní rakety…) mohlo během příštích pár dekád nejen rapidně snížit cenu letů do kosmu – ale nafouknout i počet nosičů. A tím také může narůst poptávka, a dále se snižovat cena.

Jeho idea, že se dočkáme světa s milionem Starshipů, je vyloženě na hranici šílenství. Ostatně i těch dopravních letadel dnes existuje kolem 10 tisíc. Nicméně, Wangova maniakální úvaha ukazuje uvažování, s nímž jsme doposud moc nepočítali – tedy to, jak by rapidní snížení letů do kosmu a přesun civilizace mimo Zemi znamenal používání nikoliv jednotek, nebo desítek těžkých nosičů, ale daleko vyššího počtu.

Rakety nejsou letadla, a smartphony nejsou HALové 9000. Jakékoliv podobné srovnání nutně bude kulhat na obě nohy. A, jak jsem napsal v úvodu, je úplně v pohodě možné, že poptávka po silných nosičích létajících mimo Zemi bude o dost menší, než jak si ji optimisté dneska malujou.

Budoucnost se ale ještě nenapsala, a tak je přesto rapidní, mezigenerační nárůst letů do kosmu ve stovkách či větším množství raket stále jedním z potenciálních scénářů. Lidstvo se může rozšířit na více planetárních objektů, byť to nebude utopie, a ponese to sebou řadu negativ. Na možnost podobné budoucnosti se ale musíme připravovat.

Jestli v roce 2042 nebo 2122 bude svět přeplněný raketami (či jejich pokročilejšími analogy), se ve čtvrtek 10. listopadu bude v online konferenci Future Port Youth zamýšlet i Gary Lai, šéfinženýr Blue Origin. Přednáška je určená pro školy, jejichž žákům má v dnešním lehce depresivním světě dodat kapku víc optimismu.

[Ladislav Loukota]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama