Jak se dostal Buddha mezi Vikingy?

TLDR: Různá etnika starověku a středověku nebyla tak izolovaná, jak se může zdát. Naznačuje to nejen objev artefaktu buddhistického mezi seveřanským smetím. Oznámení tuna.

Náboženská kořist

Různým New Age hnutím a podobným novofilosofiím se někdy vyčítá, že ve své honbě za spiritualitou splácávají dohromady tradice západní i východní, evropské pohanství s asijskými náboženstvími a podobně.

Ačkoliv se Keltům-buddhistům (ano, i o těch se v hlubinách internetu píše) můžeme jen smát, přesto občas realita překvapí. Asi jako když v roce 1954 archeologové na ostrově Helgö ve švédském jezeře Mälaren našli v rámci vikinské osady malý poklad, který obsahoval naběračku pravděpodobně ze severní Afriky, hlavici irské biskupské berly – a sošku Buddhy.

Tedy Vikingové-buddhisté? Inu, znáte Vikingy – válečníci, obchodníci, piráti, tady to máme všechno pěkně pohromadě. Helgö byl jedním z nejvýraznějších obchodních uzlů své doby a dostávalo se sem zboží z širé dáli. Jde předpokládat, že hlavice biskupské berly byla kořistí, jak taky jinak.

Putovní artefakt

Snad to platí i pro bronzovou naběračku – podle výzdoby pochází pravděpodobně z prostředí koptských křesťanů, byla asi součástí křticího náčiní. A ano, i takto daleko Vikingové na svých mírotvorných výpravách zajížděli.

Buddha ovšem musel přicestovat jedině po stezkách obchodních. Odhaduje se, že by mohl pocházet z 6. století z prostředí Kašmíru, poklad sám byl uložen ve století devátém. Seveřané byli napojení – často pokojněji, než bychom od nich čekali – na dálkový obchod směřující přes východní Evropu do Byzance, na Blízký východ a dále po Hedvábné stezce.

Obzvlášť s Araby uměli Skandinávci čile obchodovat, ti pro změnu měli obchodní spojení s Indií.

Raný středověk byl zkrátka dobou mnohem dynamičtější, a protkanou obchodem, než se dříve soudilo. Buddhu ve Skandinávii už bychom měli, teď prosím Thorovo kladivo v nějaké čínské hrobce. Když můžou mít v Japonsku nálezy římského skla a mincí… ale o tom zase jindy.

V nohách mám tisíc mil

Fanoušky ztepilých Seveřanů jistě potěší objev Buddhy, a to byť musíme závěrem tradičně připomenout, že titulek „mezi Vikingy“ je typická zkratka.

Pokud budeme striktně exaktní, neměli bychom mluvit o Vikinzích, ale spíš obecněji o Seveřanech. Skandinávská germánská kultura se kontinuálně vyvíjela snad již někdy od konce doby bronzové, a to samé platí i pro dnes už ikonické severské pohanství. Stejně tak je potřeba dodat, že s termínem „Vikingové“ je lepší zacházet opatrně, neboť správně nejde o označení etnika, ale spíše společenské vrstvy či přímo povolání. Budeme se mu tedy spíše vyhýbat, jakkoliv je termín „vikinská kultura“ s výhradami přijatelný.

Relativní vzdálenost Seveřanů a výchovní Asie by nás navíc neměla udávat v omylu, že šlo o končiny vzájemně zcela nedosažitelné. Jednak tu máme jistou podobnost myšlenkovou, vlastní řadě společností na podobném typu vývoje. Severské pohanství samozřejmě má silné kořeny spojené s divokou přírodou a tak se pravděpodobně mnoho kultovních záležitostí odehrávalo pod širým nebem. Tacitovým zprávám navzdory se však mezi Germány nakonec idea „domu, kde bůh přebývá“ dostala.

Pak je tu ale také skutečnost, že lidé dovedli již v době kamenné a bronzové překračovat vzdálenosti kontinentálních rozměrů, byť k tomu samozřejmě potřebovali podstatně více času/energie/motivace než my dnes, když jenom hopneme do letadla. Konec konců, nedávný objev multikulturně vznikajících prvních kalhot demonstruje, že technologie si (myšlenkově i mečem) zřejmě lidé vyměňovali dlouhodobě.

Ačkoliv je tak tento crossover Buddhy a Seveřanů výjimečný, velmi pravděpodobně nešlo o naprostou „výjimku z pravidla“.

[Petr Zajíček, LL]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama