TLDR: Až 50% potlačení příznaků dosáhly některé studie při aplikaci
elektrického proudu pomáhajícího mozku “zbavit” se škodlivých návyků. Není to
ale snadné, a nefunguje to bez medikace a terapie. Studie zde, zdroj zde.
Ach, ten mozek
Zhruba 1 % až 2 % světové
populace po nějakou část života trpí formou obsedantně-kompulzivní poruchy
(OCD). Trápí je tak typicky opakující se neodbytné a nepříjemné myšlenky, které
je nutí provádět opakovaně nejrůznější rituály. Ačkoliv řadě pacientů lze již
dnes pomoct kombinací psychoterapie a farmakoterapie, ne na každého tato léčba
účinkuje.
Nevelký, ale rostoucí počet
výzkumu proto slibuje těmto neresponzivním pacientům naději ve formě hloubkové
mozkové stimulace (DBS). Tato forma léčby je podstatně složitější, zdá se však,
že může skutečně s OCD pomoct.
Neurochirurgyně Rachel A. Davis
nedávno shrnula přínos výzkumu na pacientovi, která rovněž dlouhodobě trpěla
OCD. DBS léčba u něj však vedla k poklesu symptomů OCD o víc jak 50 %. Vedla
tak k významnému zlepšení kvality života, navzdory tomu, že starší SRI/SSRI
antidepresiva u tohoto pacienta neměly úspěch.
DBS samotný není jednoduchý
zákrok. Spočívá v implantaci mikroelektrod do hlubokých struktur mozku,
konkrétně do oblasti známé jako ventrální kapsle/ventrální striatum. Tyto
elektrody přivádějí do mozku elektrický proud.
Proud je vyráběn pulzními
generátory v hrudníku, které vypadají podobně jako kardiostimulátory. S
elektrodami v mozku jsou spojeny dráty vedenými tunelem pod kůží. I proto se
DBS často přezdívá „kardiostimulátor pro mozek“.
Může to fungovat i na OCD?
V minulosti se nějaká forma DBS
prokázala jako efektivní nástroj pro zmírňování symptomů Parkinsonovy choroby a
epilepsie, zhruba u 400 pacientů s OCD byla ale s určitým úspěchem testována i
pro zmírnění jejich symptomů.
Samotná DBS není zázračná – může
ale pomoct v kombinaci s psychoterapií. Náš modelový pacient i po operaci
vkládající DBS pokračoval týdenních terapeutických sezeních. Výzkum ukazuje, že
hluboká mozková stimulace je nejúčinnější, pokud lidé pokračují v terapii
expozice a prevence reakce.
Na rozdíl od elektrošoků přivádí
DBS do mozku jenom slabý a setrvalý proud. Sám o sobě nezlomí léta zažité
návyky, ale může být jakýmsi katalyzátorem, který umožní vytvoření nových
nervových drah a osvojení nového chování. Právě proto je důležitý i komponent
psychoterapie.
Stejně tak většina pacientů musí
pokračovat v medikaci. Přestože účinky hluboké mozkové stimulace mohou být
pozoruhodné, nejedná se o lék.
U zmíněného modelového pacienta
ale přesto došlo na 54% snížení OCD symptomů. To znamená, že se jeho příznaky
snížily z „extrémní OCD“ na „středně těžké OCD“. I to může
být pro podobné pacienty způsob, jak se vrátit k normálnímu životu.
Možná alternativa
Zároveň ovšem platí, že DBS je
obtížné aplikovat u většího počtu pacientů. Operace mozku sebou nese mnohem
větší zdroje a péči než farmakoterapie. Hledání efektivnější léčiv tak stále
nekončí. Slibnou alternativou možná budou psychoplastogeny, tedy medicínsky
používané psychedelika v menším než halucinace vyvolávajícím množství. Mohou
totiž podle některých prací pozměnit mozkovou plasticitu vstříc snazšímu
překonávání zažitého chování.
Výzkum pokračuje jak ohledně DBS,
tak i psychoplastogenů. Alespoň prozatím však mohou mít pacienti s extrémním
OCD určitou naději, že jejich stav je nebude tížit napořád.
Vzniklo původně pro Mudrstart.cz.
[Ladislav Loukota]
Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]
