Vinné skleničky se za poslední staletí sedmkrát zvětšily

TLDR: Nezřízené chlastání, vlastní postmoderní bídě, je už vyjádřitelné i matematicky. Ze srovnání 411 skleniček z dílny vědátorů z Cambridge se totiž za poslední tři staletí VELIKOST SKLENIČEK NA VÍNO SEDMKRÁT ZVĚTŠILA. Zdroj tu.

Žízeň je veliká (víc než dříve)

Zatímco naši předci zjevně popíjeli z něčeho, čím by člověk moderní leda tak kopal panáky, v 18. století si něčím podobným cinkali tehdejší hipsteři – jak ukazuje pěkná infografika níže. Ke zjištění došli vědátoři z Cambridge v prosinci 2017. #recyklace

Pokud se vám však z podobného zvětšení sklenic také orosila játra, buďte relativně v klidu. Momentálně totiž nelze jasně říct, že existuje kauzalita mezi nárůstem velikostí skleničky a nárůstem spotřeby vína, nebo že snížení jednoho by snížilo druhou.

Je dost dobře možné, že v 18. století (kdy ostatně námořníci pili více alkoholu než vody. Fakt!) prostě lidé vypili více sklenic. Svou roli může hrát i menší spotřeba vlivem menší průměrné hmotnosti. Podvyživené masy 18. století měly prostě menší výdrž. Tedy, to ovšem spekuluju…

Každopádně si na to připijem!

Metla lidstva

Racionálně samozřejmě nelze alkohol doporučit ani svému největšímu nepříteli. A to píšu jako někdo, kdo má na YouTube „pořad“ Vědátoři NA PIVU – a obarvenou vodu při tom jaksi nepopíjíme…

Hned několik studií, včetně metastudií komparujících jiné studie, ilustrovalo jasnou spojitost mezi pravidelným (denním) požíváním alkoholu i v minimálním množství a vyšší pravděpodobností úmrtí. Je jedno, jestli si dáváte jen skleničku k obědu – pokud to děláte denně, prostě se vystavujete riziku stejně, jako kdybyste si večer zapálili jediné cígo.

Jasně, pijani se obvykle u podobných zjištění ošívají, připomínají, že „moje babička denně vypila tři lahve vodky a zemřela ve 180 letech po atomovém výbuchu!§§“ a podobné anectodal evidence. Ale guess what – takhle epidemiologie nefunguje, vy lopaty! Ebolu, konec konců, taky statisticky nenulový počet lidí nakonec přežije, ale PŘESTO se ji jaksi bojíme.

Samozřejmě, člověk je bytost jak inteligentní, tak i plná paradoxů – takže si lze třeba představit i situace, při nichž alkohol může pro jednotlivce pozitivně posloužit např. pro společenské účely. Nebo může kreativním z nás rozproudit myšlenky (to je aspoň moje výmluva). Nelze každopádně jednoduše říct „tahle věc je čiré zlo ze Satanova anusu a cokoliv jiného je čiré dobro ryzí božskosti“ – už jen protože prohibice historicky prostě nefunguje.

Jako vše má alkohol svá pro i proti (ačkoliv zdravotně ty proti určitě převládají). Nemá smysl jej všem paušálně zakazovat, ale bude určitě fajn, pokud si konzumenti budou oněch proti dobře vědomi. A nebudou si lhát do kapsy.

Jinými slovy: pro alkohol platí kontext úplně stejně jako v případě GMO, fosilních paliv nebo jaderné energie! 😀

Zdroj: Public Domain

Vydáno původně v roce 2019. 

[Ladislav Loukota]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a přátel vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, která připravuje přípravné testy pro studenty vysokých škol – podpořte i vy drobákem mojí snahu informovat o vědě věčně & vtipně a přispějte mi v kampani na Patreonu.

A sledujte mojí snahu případně i na Facebooku či YouTube!