TLDR: Kyselina perfluoroktansulfonová alias PFOS má zřejmě významný vliv na riziko rozvoje hepatocelulárního karcinomu. Studie tuna.

Nedoceněná játra

Játra jsou jedním z nejméně doceňovaných životně důležitých orgánů. Podceňovaná není jenom péče o ně, ale také riziko jejich nádorových onemocnění. Hlavním zabijákem u rakoviny jater je především hepatocelulární karcinom (HCC), který představuje více než čtyři z pěti případů rakoviny jater na celém světě. S pětiletou mírou přežití nižší než 20 % je také považován za jednu z nejsmrtelnějších rakovin, kterou může kdokoli z nás onemocnět.

I když celkový výskyt HCC v posledním desetiletí klesl v důsledku poklesu infekcí hepatitidou, nárůst nealkoholického ztukovatění jater – onemocnění zhoršeného obezitou a vysokou hladinou cholesterolu – by mohl zmařit snahy o udržení počtu případů.

A nyní se na základě nového výzkumu University of Southern California a Icahn School of Medicine at Mount Sinai v USA zdá, že riziko HCC může výrazně zvýšit i konzumace vody kontaminované o jednu z tzv. věčných chemikálií, totiž kyselinu perfluoroktansulfonovou alias PFOS.

Ta byla kdysi klíčovou složkou výrobků odpuzujících vodu, komerčně známých pod značkou Scotchguard, a byť nakonec vyřazena z používání krátce po přelomu 20. století právě v důsledku obav z její toxicity a dopadu na životní prostředí, její hodnoty v životním prostředí mohou být stále vysoké.

Korelace, ale v kontextu

Dlouhé řetězce syntetických sloučenin známých jako perfluoroalkylové látky (PFAS) jsou dnes všeobecně uznávány jako obzvláště nepříjemní sabotéři hormonálního a jaterního systému našeho těla. Spolu s látkami, jako je perfluoroktanoát (PFOA) a perfluorohexansulfonát (PFHxS), si PFAS a PFOS dávají v životním prostředí na čas s poločasem rozpadu až sedm let.

To znamená, že navzdory snahám o pozvolné ukončení jejich výroby a nahrazení jejich používání v různých výrobcích je dnešní populace nadále vystavena látkám, která se kdysi dávno před desetiletími vypouštěla do vodních toků.

Již starší studie na zvířatech prokázaly jasnou souvislost mezi PFAS a poškozením jater. Nová americká práce toto riziko dále potvrzuje skrze krevní odběry na 50 pacientech s diagnózou nevirózního HCC. Ty autoři studie srovnali s krví odebranou 50 dobrovolníkům bez diagnózy.

Při měření hladin různých typů PFAS ve vzorcích krve odebraných před vznikem rakoviny jater vědci zjistili silnou souvislost mezi PFOS a HCC.

U osob s nejvyššími 10 % hladinami PFOS v krvi byla ve skutečnosti 4,5x vyšší pravděpodobnost vzniku HCC než u osob s nižšími hladinami PFOS v krvi. Ačkoliv jde o korelaci, v kontextu známého poškození jater vlivem PFAS jde o zatím nejpádnější důkaz o přímém vlivu této látky na riziko rozvoje HCC.

Poznej svého nepřítele

Ačkoliv na zákaz PFOS je již pozdě, dávno totiž proběhl, detailnější studium nám může říct více o tom, jaká hodnota PFOS je riziková pro rozvoj nemocí. To může vést například k pečlivějšímu studování expozice populace v místech s vyššími hodnotami PFOS – a významnějšímu dodržování regulací či doporučením používat jiné než kontaminované zdroje.

V neposlední řadě může výzkum vést i k novým metodám blokace PFOS v organismu a tak i metodám léčby. To je samozřejmě již spekulace, obecně je ale vždy lepší, když o našem nepříteli víme víc nežli naopak.

Vzniklo původně pro Mudrstart.cz.

[Ladislav Loukota]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]