TLDR: Dost možná největší start letošního roku je prvním reálným výstupem lunární programu NASA. Stále jde ale spíše o zkušební let. Přenos Kosmonautix tuna.

Největší start roku?

Tak to vypadá, že NASA přece jenom trumfla SpaceX v nevypsaném závodu o to, kdo jako první odstartuje se svým supernosičem. Od původního spekulovaného lednového termínu sice už trošku vody uteklo… Ale buďme rádi i za to, co se nyní děje.

Nosič SLS má totiž dnes ráno konečně vynést nepilotovanou misi Artemis-1 k Měsíci! Modul určený pro budoucí lidské lety má u Měsíce pobýt až 6 až 19 dní, nasbírat data o své spolehlivosti, a poté se vrátit na Zemi.

Při návratu otestuje tepelný štít v rychlosti letu 11 km/s, což je také hlavní oficiální cíl mise. Mimo něj je ale neoficiálním cílem v zásadě otestovat, jestli se celá mašinerie NASA může vyrovnat s tak ambiciózním letem. Skutečnost, že původně byla mise plánována na rok 2016, přitom naznačuje, že nejde o nikterak malý úděl.

Na druhou stranu, nelze zároveň popřít, že od onoho roku 2016, kdy mimochodem došlo na první přistání 1. stupně Falconu 9, došlo na ledajaké změny v pojetí kosmického programu. SLS má proto řadu kritiků (do jisté míry i u mě, ale ne, že by na tom záleželo), jejichž perspektivou lze nynější start vnímat přinejlepším jako příliš opožděný úspěch, přinejhorším jako předsmrtný záchvěv programu.

Ďábel v detailech

„SLS je pro mnoho lidí terčem neoprávněného posměchu a narážek na její cenu, absenci znovupoužitelnosti i to, že její základ tvoří technologie z raketoplánů,“ píše mi Dušan Majer na můj dotaz, jestli nesledujeme jenom navoněnou bídu, „Vše je ale složitější. NASA dostala přímo od Kongresu za úkol vytvořit raketu, která by využívala hardware z raketoplánů. Svůj podíl na tom měli kongresmani ze zainteresovaných států, které mohly přijít o výrobní linky.“

Jak Dušan pokračuje, využívání osvědčených technologií mělo zkrátit mezeru mezi koncem raketoplánů a začátkem nové éry. Ano, trvalo to dlouho, ale se zbrusu novými technologiemi by to bylo ještě delší.  SLS přitom není raketoplán stylem Ctrl+C a Ctrl+V. Všechny díly prošly modernizací a jsou výkonnější.

„Absence znovupoužitelnosti je svým způsobem logická,“ popisuje Dušan ve své krátké odpovědi, „SLS začala vznikat v době, kdy znovupoužitelnost raket nebyla zavedeným pojmem. Ve chvíli, kdy se o znovupoužitelnosti raket v kosmonautice začalo mluvit, byl už projekt SLS moc daleko na to, aby reflektoval tyto změny. A to ani nemluvím o tom, jak dlouho by to trvalo.“

Přes všechny zmíněné nešvary je ale SLS špičková raketa. NASA si na ní dávala hodně záležet a vše důkladně testovala – i to způsobilo odklady a prodražení. Tuhle raketu čeká velmi zajímavá budoucnost, píše Dušan. Nemyslí si, že by SLS skončila, až začne létat Suepr Heavy / Starship od SpaceX.

„NASA potřebuje vlastí nezávislý nosič pro všechny případy – co kdyby SpaceX nedejbože zkrachovala? Pak by NASA neměla nic. Řešení představuje spolupráce – ta jak to má být u Artemis III, kdy e lidé vrátí na Měsíc. Tam SLS a Super Heavy / Starship spojí síly.“

Celý program Artemis má tak dle něj dobře našlápnuto, má zajištěné financování, vyrábí se hardware pro další mise. Návrat lidí je blíž, než v posledních pár desítkách let byl. A navíc – svou nezastupitelnou roli v prgramu Artemis hraje i Evropská kosmická agentura, jejímž členem je i Česká republika.

„Držme proto Artemis I palce – může otevřít bránu k úplně nové éře kosmonautiky,“ dodává na závěr.

Sázka na jistotu

To vše zní rozumně, ale ruku na srdce, většina z nás je stran SLS už dávno rozhodnuta. Nicméně, ačkoliv mi osobně připadá SLS a Artemis stále jako takový cosplay Apolla 2.0 – aktualizovaný o nové postupy, technologie, zkušenosti z raketoplánů, ale pořád zkrátka bez vize znovupoužitelnosti a nižší ceny, kterou bych od NASA holt čekal – furt platí, že jde o aktuálně nejsilnější funkční superraketu. Tedy, pokud se dnešní let podaří.

Starship, který by potenciálně mohl SLS zanechat co do využitelnosti v prachu, stále na orbitu nevystartoval. A SLS, navzdory své olbřímí ceně a konzervativní konstrukci, je zkrátka jakousi sázkou na jistotu. Pokud selže jeden supernosič a jeho organizace, bude tu ještě záloha. Pokud uspějí oba, tím líp!

Vydáno původně v záři před prvním termínem startu, aktualizováno dnes po skutečném startu.

[Ladislav Loukota]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]