Páteřní implantát vrátil třem ochrnutým lidem chůzi

TLDR: Implantát 6×6 cm posílil spojení mezi mozkem a míchou a umožnil tak v experimentální studii lidem znovu chodit. Efektivitu implantátu posílilo strojové učení a další inovace, výsledek je ale stále na míle daleko od běžné klinické praxe. Oznámení tuna.

Může to potkat každého

Muž, který ochrnul po nehodě na motorce v roce 2017, začal tři roky na to znovu chodit – o zázrak se postaral další typ implantátu do míchy, tentokrát podpořený o strojové učení! Oznámila to alespoň agentura APF počátkem února, není to však nic, co by nás mělo překvapovat. O podobné technologii totiž nepíšu poprvé…

Možná si vzpomenete na některé z minulých průlomů, ať už to byla regenerace neuronů v roce 2020, která rozchodila polámané hlodavce, anebo i některé z pokusů z lidí. Naposledy v roce 2018 až 2019 došlo na několik exponovaných případů paraplegiků, kterým pomohly čipy zavedené do těla znovu chodit. Nynější průlom tedy rozhodně nespadl z čistého nebe, a je spíše novou aktualizací v trvalé zápletce.

Platí to tím spíše, že aktuální práce přichází od jednoho z týmů švýcarské EPFL, které čeřily vlny právě v roce 2018. Vědátorům se podařilo oproti starším studiím implantovat v rámci čipů větší a delší elektrody, které zajistily přesnější a trvalejší spojení mezi masem a křemíkem. Implantát v zásadě vysílá do svalů elektrické impulzy napodobující nervové signály z mozku – ale není signál jako signál. Čím silnější a lépe poštelované tyto signály jsou, tím efektivnější je nakonec také výsledek.

A výsledkem nynější experimentální snahy je, že se podařilo rozchodit hned tři pacienty zapojené do aktuální práce!

Mírný upgrade v mezích zákona

A způsob, jakým se tak stalo, je nejzajímavější novinkou! Celé trio se totiž dle publikovaných informací rozchodilo velmi brzy poté, co jim byl cca. 6 cm velký implantát implantován a zahájil (po nezbytném kalibrování) své fungování!

Oproti starším experimentům bylo poštelování vylepšeno strojovým učením hledajícím optimální možnosti elektrické stimulace. Spolu s dalšími inovacemi v tom, kam přesně a jak elektrody zavést, se tak podařilo vytvořit prozatím nejlepší experimentální neurorehabilitační postup! Čili přeloženo do lidštiny: zatím nejvíc pomáhající čip a jeho software, ale i terapii pro samotného pacienta.

Ani to nebolelo! Zdroj: Public Domain, EPFL, vlastní
Ani to nebolelo! Zdroj: Public Domain, EPFL, vlastní

Ano, první krůčky tria pořád potřebovaly veškeré podpůrné nástroje a značné přemáhání! Nebylo to tak, že jakmile vědátoři zapli čipy, pacienti vyletěli z postele jak čamrdy! Furt to bylo o překonávání sebe sama – a výsledkem nebylo cokoliv podobného tomu, jak chodí lidé zcela zdraví!

Přesto je ústřední pacient oznámení po svých prvních nových krůčcích z roku 2020 nyní schopen stát dvě hodiny – a ujít téměř kilometr bez zastavení! Zvýšila se kvalita jeho života i díky takovým „maličkostem“ (z našeho pohledu), že se může svým klientům „podívat do očí“ nebo že může „močit vestoje“ (předpokládám, že oba úkony vykonává odděleně)!

Další účastníci studie byli také schopni chodit po schodech, plavat a jezdit na kánoi. Na to, že jde pořád jenom o experiment, který je furt na míle vzdálený od běžné klinické praxe, to není špatný výsledek.

Čas na „ale“

Byl jsem seznámen s tím, že podle některých čtenářů jsem vůči neuroprotetikům (tj. čipům napojeným na nervy) příliš nekritický. Budiž tedy bráno na zřetel, že technologie napojení na nervy (byť v tomto případě míchy, nikoliv mozku) může jednou být zneužito například k, inu, třeba… No, nic moc mě nenapadá.

Technologie je pořád v plenkách a sotva se ji podařilo trochu rozhýbat paralyzované lidi – a to způsobem, který je tuze daleko od dohnání pohyblivosti zdravých lidí, natož pak od jakéhokoliv jejich předběhnutí.

Čistě ze svého subjektivního pohledu bych etické otázky podobných vynálezů nerad zametal za gauč – ale zároveň se domnívám, že je paradoxně příliš brzy na podobné otázky. Je hypoteticky možné, že podobné implantáty budou v roce 2100 moct lidem nastřelit do hlavy ideu, že Velký Vůdce Je Neomylný – ale těžko se před tím varuje nyní, kdy ta technologie nic podobného ani zdaleka neumí.

V okamžiku, kdy začnou čipy (strojová učení, roboti, dosaďte si, co je libo…) skutečně viditelně dohánět lidi, začne být téma etiky/regulací/zákazů skutečně na pořadu dne! Ale řešit je dnes, kdy implantáty toliko dovedou rozchodit pár handicapovaných lidí, to je jako vytýkat raketovému průkopníkovi Goddardovi, že „rakety jednou budou možná padat lidem na hlavy“ – a tohle platí jenom když už známe konec zápletky raket jménem „V-2“, přičemž u neuroprotetik konec zápletky jaksi neznáme, protože jsme v té fázi Goddarda .

Ten okamžik, kdy se namísto „Goddardem“ budeme muset kolektivně zabývat „von Braunem“, možná není daleko, ale rozhodně tu ještě není dnes. Alespoň prozatím si tak vychutnejme pokrok, který – momentálně – objektivně zlepšuje pacientům životy, a znovu dokázal realizovat jeden měřitelný, opakovatelný zázrak!

Na depresi přijde čas možná někdy později…

[Ladislav Loukota, NK]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama