TLDR: Ačkoliv na hlavní fázi mise dojde až za rok – a výsledky uvidíme ještě později – již nyní je DART historickou misí. Jeho úspěch s odkloněním dvojplanetky Didymos totiž jednou může pomoct zachránit Zemi. Přenos startu tuna.

Připravit na start

Startům kosmických misí se obvykle snažím vyhýbat, poněvadž jde typicky jenom o první krok k něčemu, co se reálně bude dít až za řadu pozdějších měsíců či do dokonce let. Ale mise DART si trochu hypu zaslouží. Po smrti „konkurenční“ mise ARM (Asteroid Redirect Mission) pár let nazpět je totiž DART dlouho očekávanou první reálnou zkouškou toho, jak by vypadal doopravdy scénář z filmu Armageddon!

Jasně, v simulacích se tohle testuje už dlouho, předlouho. A taky jasně – statisticky je reálně malá pravděpodobnost, že v příštím půlstoletí na Zemi dopadne byť jen něco ve stylu Tunguzky. Riziko toho, že bych spadlo něco ve stylu K-Pg impaktoru, který vypnul dinosaury, je ještě daleko, daleko menší…

Nicméně cvičení dělá mistra, a kdo je připraven, není překvapen! V dosavadních úvahách nad likvidací či odkloněním planetek ohrožujících Zemi se přitom vždy více či méně jenom spekulovalo nad složením daných planetek. Sice lze leccos zjistit nepřímo, potažmo z odběrových misí jako OSIRIS-REx či Hayabusa-2. Ale DART se má jako první skutečně snažit změnit trajektorii určité planetky tak, abychom zjistili, co s ní X množství vydané kinetické energie udělá!

O to se prostě doposud nikdo nepokusil – a přitom jde o data, která mohou jednou zachraňovat životy i procenta ekonomiky…

Sebevražedná mise

„Mise DART je první praktickou zkouškou planetární obrany. Sonda je vybavena rolovacími fotovoltaickými panely, které se instalují i na ISS, dále bychom na palubě našli především iontový pohon pro změnu dráhy a jediný vědecký přístroj, kameru DRACO,“ píše mi Dušan Majer nad technickými specifiky sondy.

Jak dále pokračuje, vzhledem k sebevražedné podstatě mise by bylo zbytečné sem dávat složité přístroje. Doslovným cílem zhruba půltunové sondy je totiž dvojplanetka Didymos, konkrétně měsíček Dimorphos (průměr cca 160 metrů), který obíhá zhruba kilometr od hlavní planetky s průměrem okolo 750 metrů. Právě tady se v roce 2022 otestuje, jestli Newton se svými zákony nekecal – a jak velké množství energie je třeba vydat na změnu kurzu létající kosmické hory!

„Příští rok na podzim DART rychlostí několika kilometrů za sekundu narazí do Dimorphosu a astronomové budou měřit, o kolik sekund se změní oběžná doba Dimorphosu kolem hlavní planetky,“ pokračuje Dušan, „Mnoho cenných informací o vnitřní stavbě zasažené planetky prozradí vyvržený materiál – jeho množství a tvar, ve kterém se bude šířit.“

To z vlastní podstaty DART nezajistí, dodává Dušan Majer (protože již bude v křemíkovém nebi, dodávám já). Proto s sebou ale sonda veze 14 Kg těžký italský CubeSat LICIACube. Ten se několik dní před kolizí oddělí od mateřské sondy a změní svou dráhu tak, aby kolem Dimorphosu proletěl cca 3 minuty po kolizi. S pomocí dvou kamer pak vyfotí nejen kužel vyvrženého materiálu, ale možná i kráter!

Je asi taky třeba zmínit, co asi každého napadne: ne, DART svým nárazem do planetky nemůže nijak ohrozit Zemi. Jo, Didymos se sice v jedné fázi své drázy může jednou za čas Zemi přiblížit (proto se jako blízkozemní asteroid zkoumá), ale náraz do měsíce hlavní planetky jenom způsobí, že bude měsíc obíhat trochu jinak šejdrem. Za změnu celé orbity obou těles to bude mít efekt nula nula nic. Na Zemi máme asi miliardu jiných, větších problémů (zvláště dnes), než astronomicky nízké riziko, že DART způsobí nějaký nový problém! Jestli chcete něco řešit, řešte tyhle bližší a skutečné problémy, než ty fiktivní!“

Já

Nejen pro ochranu Země

Podzimem 2022 nebude ale ještě celá mise DART splněna. Za několik dalších let pak k této dvojplanetce přiletí evropská sonda Hera, která s sebou přiveze dva CubeSaty. „Tato mise bude důkladně a dlouhodobě studovat účinky nárazu na planetku. Touto spoluprací více misí budou moci vědci získat mnohem více informací, než kolik by získala mise jediná,“ dodává Dušan.

Osobně bych ještě zmínil, že ačkoliv je DART praktickým testem něčeho, co by jednou mohla být hlavní metoda ochrany (nejen) Země před bludnými balvany, de facto mise splní i část ducha myšlenky zrušené mise ARM. Asteroidy jsou totiž nejenom potenciální riziko pro život na Zemi, ale také potenciálním zdrojem hromady minerálů! Ty bychom jednou v kosmu mohli těžit mnohem snáze a ekologičtěji těžit…

Na rozdíl od ARM, která měla planetku nerušeně přepravit k Měsíci, je DART samože v jádru (pun not intended) mnohem primitivnější. Něco jako kdybych srovnával cestu autobusem a autonehodu. Ale i ona nám dodá data o složení nitra planetky, a i ona nám napoví víc, jak s planetkami pohybovat. To se může hodit nejenom budoucím zachráncům planety, ale také těžařům.

Je toho zkrátka hodně, nač se se startem DART těšit, byť jako u řady věcí, i tady si na to pravé, ořechové budeme muset ještě docela počkat! Kdo by nevěděl, jak si ho zkrátit, než DART v říjnu 2022 narazí do svého díle, od dne startu uplyne pouhých 2975 ekvivalentů stopáže Armageddonu!

Přenos Kosmonautixů na start ve středu v 7 ráno najdete tuna.

[Ladislav Loukota, Dušan Majer]

O simulacích obrany před asteroidy jsem taky pokecal víc tady s Milošem Tichým z observatoře Kleť:

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]