Sonda Hayabusa 2 odebrala svůj první vzorek asteroidu Ryugu

TLDR verze: Japonští vědátoři vystřelili na asteroid Ryugu projektil a úspěšně zachytili zvířený prach. Pseudo přistání na asteroidu sledovali fachmani z Kosmonautix tu.

Bang bang, řekla sonda

Hayabusa 2 je na své misi už od roku 2014, teprve loni v létě však dorazila do okolí blízkozemní planetky Ryugu. Vesmírná hrouda o průměru 880 metrů patří mezi potenciální tělesa riziková i pro Zemi – výzkum tady tak může být jednou užitečný nejen pro vědátorské poznávací choutky (o tom ale víc níže).

Již loni sonda vyslala k povrchu planetky tři landery. Dva rovery a jeden evropský modul provedly kýženou rekognoskaci terénu v přípravě na „přistání na asteroidu“ v režii samotné mateřské sondy. Zjistily ale při tom, že terén Ryugu se nápadně podobá českým dálnicím – je hrbolatý, plný balvanů, a přistávat by tu chtěl jenom sebevrah. Původní odběr vzorků tak byl od podzimu posunut až na únor.

Včera na něj však přesto došlo na jedničku! Hayabusa 2 se pomalu přibližovala k povrchu, aby nakonec vystřelila z těsné blízkosti svůj tantalový projektil. Ten rozvířil prach, který sonda v sotva gramovém množství odebrala a prchla zase na vyšší orbitu. V budoucnu se plánují ještě dva další odběry skrze částečné přistání na asteroidu, jeden i s pomocí výbušniny.

Poté má sonda letos v prosinci uvolnit pouzdro se vzorky a odeslat je na Zemi. Půjde-li vše podle plánu, vědátoři by mohli kosmický prach dostat do pazour v prosinci 2020. A pokud vše podle plánů nepůjde, o tři roky později by s podobnými vzorky měl přistát modul obdobné mise sondy OSIRIS-REx!

Remember the Cant

Proč sbírat vzorky asteroidů jsem rozebral i tu. Sluší se v této příležitosti ale připomenout, že Hayabusa 2 i OSIRIS-REx jsou relativně stínem toho, co jsme měli už touto dobou pomalu mít. Dva roky nazpět totiž došlo na zaříznutí plánované mise ARM (Asteroid Redirect Mission), která měla mnohem větší ambice.

Nemělo jít jen o jakési přistání na asteroidu. ARM spočívala ve dvou komponentech – robotickém odvlečení asteroidu z hloubi kosmu na oběžnou dráhu Měsíce, a pozdějším pilotovaném letu k němu s pomocí lodi Orion. Navštívili bychom tak měsíc Měsíce a tak potěšili milovníky metahumoru (plus odebrali vzorky a tak). Ale nejen to!

Kongres USA se oháněl tím, že ARM není přehršle důležitý pro testování vybavení pro misi k Marsu. Což, ruku na srdce, je argumentační fail NASA, že ARM za takový vydává(la). Nad projektem se ostatně kvůli tomu začalo smrákat již dříve – o prvním doporučení jsem psal zde, za ARM se ovšem už od roku 2016 nikdo moc nerval. ARM přitom dle názoru Vědátora byl důležitější než vyslání člověka k Marsu. Skrze otestování iontových motorů a manévrování v mikrogravitaci by posunul kosmickou techniku zase o level dále.

Start prvního komponentu ARM byl přitom prapůvodně naplánován právě na futuristicky vzdálený rok 2017 (poté 2020) (nakonec 2021).

ARM mohl navíc za vládní peníze otestovat i design přitahování asteroidů blíže k Zemi, což by bylo ideální nakopnutí pro soukromý byznys těžby asteroidů. Ať chcete nebo ne, bez využití kosmu jako průmyslové základny se relokace na jinou planetu nikdy nedočkáme. Jenom na turistech a vládních programech totiž vesmírnou civilizaci postavit nejde. Civilizaci staví obchod – a těžba asteroidů, nakopnutá ARM, mohla právě tuhle budoucnost přinést blíž naplnění.

Oh, beltalowda! Co bychom dělali bez futuristických nemytých těžařů?
Stroj: Expanse/Amazon

Absence obrany

Ale nejde jen o byznys. Představte si, že se zítra ukáže, že na Zemi letí asteroid. Nepotřebujeme něco, co nás upeče jako dinosaury, stačí něco menšího – třeba těleso o velikosti 200 metrů. A míří na Evropu – vzhledem k rychlostem a vlivu gravitace Měsíce ale nevíme, jestli to znamená dopad desetimegatunového kamínku na Londýn, Moskvu nebo Brno. Reálné jsou všechny cíle, což znamená, že evakuace celé oblasti jaksi nepřichází v úvahu.

Naštěstí máme tři měsíce do dopadu, takže s tím lze něco dělat. Ano, už umíme podobné těleso občas objevit i před dopadem nebo dokonce komunikovat globálně jeho sledování. Technologie samotné obrany proti asteroidům ale dnes stále připravené nemáme, čili bychom po ty tři měsíce nejspíše sepisovali závěti, kupovali letenky na jiný kontinent (kdo všechno by na to měl) a nahorko připravovali jaderné řešení odklonu nebo zničení objektu. Asteroid Redirect Mission však měl vyvinout, a hlavně v praxi otestovat, základní komponenty nezbytné pro uchycení se na asteroidu a změnu jeho kurzu bez zbytečného panikaření…

Odběr vzorků z dílny Hayabusa 2 je pořád setsakra cool vědou. Oproti plánům, které byly na stole ještě nedávno, jde však spíše o chudšího příbuzného studování asteroidů. Je přitom jenom otázkou času, než se role obrátí a asteroid přistane i na nás…

[LL]

Poslechněte si (raději se sluchátky, audio tentokrát horší než obvykle) i jinou stránku studia bludných kosmických kamenů!

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, která připravuje přípravné testy pro studenty vysokých škol – podpořte i vy drobákem mojí snahu informovat o vědě věčně & vtipně a přispějte mi v kampani na Patreonu.

A sledujte mojí snahu případně i na Facebooku či YouTube!

Diskuze