Pompeje odhalily takřka neporušenou místnost pro otroky

TLDR: Cimra o 16 metrech čtverečních ukazuje víc o podmínkách, v jakých otroci dané periody žili. Není to zásadní změna zápletky, ale rozšiřuje naše poznání. Oznámení tuna.

Okno s výhledem

Máme pondělí pracovního týdne, takže si dnes dáme něco o otroctví! Hrobokopové z Pompejí totiž vytroubili do světa, že objevili skoro dokonale zachovalou místnost, kde skládali hlavu pompejští otroci. I když objev neposkytuje zásadní změnu toho, co jsme věděli o otroctví ve starověkém Římě, přesto nám ukazuje tehdejší život otroka v Pompejích v nebývalém detailu.

Odhalená místnost postrádá jakékoliv zdobné prvky a má rozměry jen 16 metrů čtverečních. Jde tedy o nevelkou cimru s pár kusy nábytku. Konkrétněji tu byly nalezeny tři postele, pravděpodobný nočník, dřevěná truhla s koňskými postroji a hřídel vozu. Co do dalších předmětů tu byly objeveny také standardní keramické džbány a další nádoby. Do místnosti svítilo jediné nevelké okno.

Ačkoliv množství postelí naznačuje, že místnost sloužila primárně k přespání, objev hřídele také ukazuje, že mohla druhotně sloužit i jako sklad či dílna – místo, kde docházelo na opravy koňského vozu. Z nálezu se také spekuluje, že jedna z postelí patřila dítěti. To by mohlo ukazovat, že zbylí dva otroci byl pár muže a ženy.

Takže základní indicie a představu o tom, co se odkrylo, již máme – fčil si pojďme říct, co to zhruba může zřejmě znamenat!

Cimra otroků v Pompejích. Zdroj: Pompeii Archeological Park/MiC
Cimra otroků v Pompejích. Zdroj: Pompeii Archeological Park/MiC

Hypotéza rodiny?

V první řadě: v dané cimře byste ani dnes, v období inflace ceny bytů a nemovitostí, asi nechtěli trávitsvůj život. Titěrná místnost byla mimochodem objevena náhodou při hledání po tunelech vykradačů hrobek (!), a to také naznačuje, že nešlo zrovna o slovutné bydlení, které by nešlo přehlédnout. Co platí pro moderní archeology, vlastně platilo i v době původních Pompejí.

Odkrytá místnost je rozhodně velmi epesním oknem do minulosti! Ale (naštěstí i bohužel) nám neříká nic moc nového o životě otroka v daném bodu časoprostoru. O otroctví v dobách antiky máme řadu jiných, validnějších náznaků z právních textů spíše než odkrytých nocleháren.

Cimra otroků v Pompejích. Zdroj: Pompeii Archeological Park/MiC
Cimra otroků v Pompejích. Zdroj: Pompeii Archeological Park/MiC

Víme ale, že Římané se povětšinou snažili udržet rodiny otroků pohromadě. Pokud už byli rozděleni, pak ten, kdo druhého otroka koupil, typicky bydlel nedaleko. Rodiny se tak mohly vídat. Městští otroci měli navíc relativně svobodnější život než ti na venkově, přičemž obecně mohl otrok vykonávat jakoukoliv práci nesouvisející s politikou – otroci (i když asi ne ti z pompejské cimry) mohli být i učitelé nebo ošetřovatelé.

Představa, že místnost v Pompejích tedy mohla obývat rodina, není nereálná – ačkoliv nutno dodat, že nic z nálezu pro ni nesvědčí (tedy s výjimkou „dětské“ velikosti jednoho lůžka) a jde spíše o moji spekulaci, abych řekl něco málo víc o římské představě otroctví v 1. století (protože v jiných stoletích se to zase mohlo lišit). Zajímavé ale je, že po vedle nynějšího objevu archeologové ohlásili ještě nález dvou těl, které zřejmě patřily otroku a jehopánovi, přičemž oba zemřeli během snahy uniknout erupci.

Pompeje byly taky kvalitní provar. Zdroj: CD Projekt
Pompeje byly taky kvalitní provar. Zdroj: CD Projekt

Nohy na ramena

Také tato těla, stejně jako daná cimra, byly objeveny ve vile Civita Giuliana ležící mimo městské hradby Pompejí. Takže si s přivřením očí, uší a dalších otvorů představit, že jde o jednoho z otroků z nově objevené místnosti. To už ovšem není ani spekulace, jako spíše pohádka pro lepší čtení – využijme ji však i tentokrát pro lepší popis toho, jestli se jimto mohlo podařit

Ačkoliv prvotní erupci Vesuvu nejspíše brzy následovaly pyroklastické proudy mračen žhavého popela, které (ne)slavně pohřbily lidi v nejrůznějších činnostech, tyto proudy bezprostředně zasáhly zřejmě jen Herculaneum. Lidé v Pompejích, pokud by vyrazili na útěk hned v době erupce, by měli zřejmě solidní šanci dostat se do bezpečí.

Existuje dokonce zpráva o tom, že podél Neapolského zálivu byla nejprve organizována nějaká snaha opomoc Pompejím, takže nějakou dobu po počátku burácení musela být organizace města ještě, inu, organizovaná. Pozdější horšící se podmínky (ale nejspíše v řádu hodin) tomu zamezily, a nejpozději poté, co bylo město pohřbeno po tunami popela, byla jakákoliv pomoc jaksi už zbytečná. Ale příběhy přeživších Pompejanů, kteří se dostali do bezpečí, skutečně existují. Jen jich je málo.

Budiž nám tak jejich oběť alespoň lekcí toho, že když se na obzoru ozývá potenciální katastrofa, je vhodné ji začít řešit spíše dříve nežli později. A to, jestli jste společensky postaven výše či níže, může nakonec ve snaze přežít hrát spíše podružnou roli

[Ladislav Loukota, Petr Zajíček]

A kdyby vás zajímalo, co v Pompejích jedli, tak jsme to řešili tadyhlenc i ve videu níž:

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama