Maorští mořeplavci cestovali do Antarktidy již v 7. století

TLDR: Prvenství v dobití břehů Antarktidy pravděpodobně nepatří Evropanům. Nový výzkum naznačuje, že již v 7. století našeho letopočtu byli Maoři schopni doplout na daleký jih. Studie tuna.

Vzdálená Antarktida

Dnešní článek zasvětíme Antarktidě – tomu ledovému kontinentu patřícímu tučňákům, lachtanům či vorvaňům, kde se skutečně člověk cítí jako na cizí planetě…  Antarktida je terra inkognita, která lákala dobrodružný rod Homo Sapiens již od nepaměti. Ale i kvůli tomu, že zrovna neoplývá strdím, krásnými domorodkyněmi, či zjevnými ložisky zdrojů, byla taky úplně posledním kontinentem, který byl dobyt lidmi.

Již Aristotelés (384 – 322 př. n. l.) předpokládal existenci kontinentu na jižním pólu. Lidé celá staletí věřili v “Terra Australis”, což volně z latiny přeloženo znamená “neznámá země na jihu”. I proto už od středověku byly podnikány výpravy, aby dosáhly břehů bájné země, o které si mysleli, že bude tropický ráj. Nicméně, jak se dostávali dál na jih, tak se podoba Antarktidy v průběhu času na mapách měnila, spolu s představou, že se zde nebudou prohánět stáda divokých koní, ale že tam bude pořádné frišno.

Velký milník v jejím objevování nastal v letech 1772-1775. Tehdy se uskutečnila plavba, kterou vedl James Cook a na lodích “Resolution” a “Adventure” obepluli celou Antarktidu. Bohužel ji ani tak nikdo z posádky tehdy neviděl. Dne 17. ledna 1773 překročili lodě jižní polární kruh, což se jim podařilo ještě dvakrát, ale ledovcová bariéra jim bránila v dalším postupu.

Poprvé spatřilo lidské oko břehy Antarktidy 27. ledna 1820. Šlo o ruskou výpravu, nicméně na břeh se opět kvůli ledu nepodařilo posádce dostat. Za prvního člověka, který vstoupil na půdu Antarktidy, je označován Nor Carsten Borchgrevink. Ten spolu s ostatními členy antarktické posádky vstoupil 24. ledna 1895 na antarktické břehy, na mysu Adare. Aby to nebylo jednoduché, tak o jeho prvenství kolovali fámy a spekulace, které tvrdily, že první byl sedmnáctiletý kluk, který posádce přidržel při výstupu.

Byl tedy prvním objevitelem Nor, Rus či Němec?

Problém zdá-se vyřešen a Norové slavnostně otevírají slanečky. Ne tak zhurta!

Nový výzkum, který byl popsán v časopise Journal of the Royal Society of New Zealand do toho háže vidle. Zaměřuje se především i na rozboření trochu zažitého mýtu, že velkolepé průzkumné výpravy mají na svědomí až Evropané, postupně objevující neznámé země a zaostalé místní domorodce, které jsme přišli naučit civilizaci …a křesťanství. Dnes již víme, že oni „zaostalí domorodci“ také podnikali výzkumné výpravy, jen to prostě zapomněli nahlásit španělské koruně.

Tým vědců prohledal archivy, dostupnou literaturu a porovnal je i s ústními příběhy a legendami původního Maorského obyvatelstva Nového Zélandu. Výsledkem tohoto bádání ukazuje, že plavba na ledový kontinent je již popsána v prvních záznamech a antarktické vody byly navštíveny již v 7. století. Postaral se o to muž se jménem Hui Te Rangiora (také známý jako Tei Te Rangiora), když plul na své lodi s názvem Te Ivi o Atea. Vedoucí projektu Priscilla Wehi z Manaaki Whenua Landcare Research říká, že v polynéských příbězích o cestování mezi ostrovy je popsán i příběh tohoto muže, který se plavil daleko na jih a tímto způsobem se dostal až do vod Antarktidy. Dost možná i na kontinent.

Tohle meme se zrodilo pro souboj Cooka a maorů! Zdroj: Shutterstock/Richard Young, Wikipedia/CC BY/Murray Foubister, vlastní
Tohle meme se zrodilo pro souboj Cooka a maorů! Zdroj: Shutterstock/Richard Young, Wikipedia/CC BY/Murray Foubister, vlastní

Uka mi ty důkazy…

Nu to všechno zní pěkně, ale zatím bychom mohli na základě „lidové slovesnosti a zaručených zpráv“ tvrdit i my, že Nora i ruskou posádku předběhl Čech Karel Němec, podporovaný učitelem Václavem Poustkou, lékárníkem Vojtěchem Šofrem a tažným psem Varlem Frištěnským.

Nu pravda, ani Maoři bohužel nezapíchli vlajku, či nepostavili své sochy na břeh Antarktidy, tak si musíme pomoci opět nepřímými důkazy. Za ty nejvýznamnější se považují příběhy o návštěvě Antarktidy, které vcelku podrobně popisují zdejší ledovou přírodu, něco absolutně cizokrajného pro tropické Maory.

V jednom ze záznamů jsou tyto daleké končiny popisovány jako cituji: >>Skály, které vyrůstají z moře a monstrózní moře v prostoru za Rapou (ostrovy ve Francouzské Polynesii). Monstrózní moře; samice, která přebývá v těch horských vlnách, jejíž kadeře se vlní ve vodě a na hladině moře; a zmrzlé moře pia, se zrádným mořským zvířetem, které se noří do velkých hloubek. Mlhavé a temné místo, které slunce nevidí. Ostatní věci jsou jako skály, jejichž vrcholy prorážejí oblohu, jsou úplně holé a bez vegetace.<<

Již v roce 1899 dospěl ke stejnému závěrů o antarktickém dobývání i etnolog Stephenson Percy Smith v roce 1899, když psal o tomto polynéském příběhu v historii lidu Maorů, raných polynéských osadníků Nového Zélandu. Etnovědátor Smith identifikoval holé skály jako ledovce, vlnité kadeře jako hnědé prameny místních řas a hluboce potápějící se zvíře jako lachtana nebo mrože.

Moderní socha vyřezaná Faynem Robinsonem na Scott Base, umístěná na novozélandské antarktické výzkumné stanici nazvaná Te Kaiwhakatere o te Raki, což v překladu znamená „navigátor nebes“. Zdroj: Nytimes

Němec nebo Rangiora, všichni jsme jedna rodina

V rámci úvah „jak a proč“ lze usuzovat, že maorští lovci-mořeplavci prostě sledovali migrační trasy mořských savců, kteří je tak vlastně do své ledové domoviny dovlekli.

Nejen, že Maorové pravděpodobně tak byli ti, kteří poprvé Antarktidu spatřili dávno před Evropany, často ale byli díky svým znalostem a zkušenostem členy posádek Evropských výprav v pozdějším období a měli velký podíl na (znovu)objevení tohoto nedostupného kontinentu.

A tím se kruh uzavřel, přátelé! Já jsem proto rád, že po všech těch staletí neshod světových velmocí o územní vlastnictví Antarktidy a její parcelování, se můžeme v klidu a míru vyprdnout na „ještě studenější antarktickou válku“ a předat celý kontinent právoplatným obyvatelům Maorům …a nebo rovnou lachtanům.

[Ondřej „uwaga“ Leštínský, Jan „JaRon“ Tomáštík, Ladislav Loukota]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama