Život zemědělců starověké Atacamy byl lemován násilím

TLDR: Studium 194 ostatků ukázalo, že pětina pohřbených měla těžká poranění způsobená zřejmě jinými lidmi – a půlka z nich na ně zemřela. Jde nejspíše o doklad soupeření o zdroje. Studie tuna.

Kreativní kratochvíle

Co do způsobu vzájemného zabíjení byli lidé vždycky tak trochu přehnaně kreativní. A to dokonce i na počátku éry civilizace. I když to zřejmě neplatilo nutně třeba při šíření zemědělství po světě, minimálně od minulého týdne jsme si připomněli, že žít v pravěkém „Česku“ bylo kvůli putování národů rozhodně nepříjemné. A nyní máme díky nové studii i další množinu případů, které ilustrují brutální epizody násilí na počátku zemědělské činnosti v jedné z nejsušších pouští světa – Atacamě.

Vědátoři týmu antropoložky Vivien Standen z chilské University of Tarapacá totiž v nové studii čile študovali lidské ostatky některých z prvních zemědělců Atacamy. Pěstování plodin sem přišlo zhruba 3000 let zpět. A ačkoliv se zemědělství typicky vyznačovalo vyšší stabilitou než život lovců-sběračů (proto dodnes nelovíme/nesbíráme), minimálně v neúrodné Atacamě vedlo zřejmě k navýšení společenského a kulturního napětí mezi různými sídlišti. Čili: k brutálnímu násilí!

I když může znít „zemědělství v poušti“ jako oxymóron, podmínky Atacamy umožňují limitované pěstování v oblastech údolních teras a oáz, mezi kterými byla (a je) krajina zcela pustá a neúrodná. Podobná limitace se ale samozřejmě rýmuje s „omezenými zdroji“. A omezené zdroje často vedou k neomezeným bojům. Alespoň dle toho, jak vypadají kosti těchto průkopníků.

Takhle vypadá smrtící trauma tváře. Jak vidno, pacient zemřel. Zdroj: Standen et al., JAA, 2021
Takhle vypadá smrtící trauma tváře. Jak vidno, pacient zemřel. Zdroj: Standen et al., JAA, 2021

Pětina zraněných

Výzkumníci se podívali na zoubek (a další kosti) celkem 194 ostatků dospělých jedinců pohřbených na starobylých pohřebištích v údolí Azapa. To kdysi patřilo k nejbohatším a nejúrodnějším údolím v severním Chile, ale dnes je již zdejší prostředí suché jako britský humor. To sebou ovšem nese i jisté výhody!

Díky extrémní absenci vlhkosti se totiž ostatky lidí, kteří zemřeli skoro 3 milénia nazpět, zachovaly až hororově dobře. Na některých se tak stále nacházejí vlasy a měkké tkáně z doby cca 800 až 600 let před naším letopočtem.

Víc než snímky pro přebal nového alba Roba Zombie však vědce zajímalo, co nám stav těl zemřelých řekne o jejich životě. A výsledky naznačují, že onen život byl lemovaný mezilidským násilím. Ze 194 zkoumaných dospělých jedinců vykazovalo na 21 % (n = 40) zranění, která nejspíše byla působena jinými lidmi. Z toho polovina nejspíše na toto zranění zemřela

Jak odlišit zranění „přirozené“ (uklouznutí či jiná nešikovnost, popřípadě útok zvířete) se zraněním lidí? Zkoumaní jedinci často vykazovali vážné zlomeniny lebky, které byly nejspíše způsobeny dopadem těžkého předmětu, a často vedly k destrukci obličejů a „odlivu mozkové hmoty“. Nárazy těžkých předmětů jsou typický úkaz v mezilidském násilí. Pokud se kosti po podobné fraktuře zahojily, naznačuje to, že zranění nebylo smrtelné – pokud však ne, naznačuje to opak.

Pětina dobové pohřbené populace tedy byla nejspíše silně zraněna jinými lidmi, a desetina z toho smrtelně. Ačkoliv nevíme, jak moc pohřbení reprezentují dobovou populaci, rozhodně jde o vysoká čísla, která ukazují, že barbar Conan by byl v Atacamě jako doma!

Zdroj: Universal Pictures
Putting „revoluce“ in „neolitická revoluce! Zdroj: Universal Pictures, vlastní

Hlavně to nepřehánět

O důvodech násilí můžeme samože jen spekulovat, ale jak již padlo, nedostatek zdrojů v regionu hrál pravděpodobně významnou roli. Spory o životní prostor a „nové“ zdroje, jako je půda a voda, spolu s klimatickými jevy jako El Niño ukusujícími ze zdrojů dosavadních, rozhodně hrály do karet tomu, že jediný dobrý soused je mrtvý soused. Něco podobného ostatně známe i z konce paleolitu, kdy příchod relativního sucha dále od Nilu vedl k migraci do (skoro zcela jistě již obývané) oblasti v bezprostředním okolí Nilu… Což zřejmě opět vedlo ke konfliktům o životní prostor.

Jsem si jistý, že není třeba dodávat, proč by další budoucí omezení zdrojů vlivem nějakých proměn počasí dnes (na skoro osmimiliardové Zemi!) mohlo vést k ještě výraznějším mezilidským neplechám…

Pokud však na něco takového dojde, budeme se během společenských kolapsů a světových konfliktů moct uklidňovat dvěma věcmi: zaprvé, za tisíce let si o tom taky možná příjemně počtou budoucí generace u večeře; a za druhé, nebude to zřejmě poprvé a bohužel ani naposledy, co se lidi mydlí mezi sebou o kus posledního žvance. Když totiž dojde (někdy doslova) na lámání chleba, Homo sapiens má dlouhou historii v dokazování, že s *civilizací* to zas tak vážně nemyslí!

[Ladislav Loukota, MŽ]

Oslaďte si studium historie i tímto bonbonkem…

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama