Stoupající hladina moří ničí pobřežní lesy

TLDR: Vyšší hladina oceánů = více slané vody v podzemní vodě na pobřeží. A ta, zdá se, stromům příliš nesvědčí. Studie tuna.

V lese duchů

Když se mluví o změně klimatu, tání ledovců a souvisejícím stoupání mořské hladiny, zejména u tuzemského čtenáře to mnohdy může budit pramalé emoce. „OK, tak někde jinde do sto let stoupne hladina o 30 až 130 cenťáků – to je teda katastrofa, vytáhněte ze skříně Kevina Costnera i s katamaránem!“

Fčil nebudu řešit, jaké jsou šance na podobný nárůst, jak by podobný nárůst zhoršil třeba tropické bouře, nebo co by takový nárůst v reálu znamenal pro pobřežní města. Stoupání oceánské vody má totiž i stále významnější vliv nejen na lidská sídliště, ale i naše kamarády ze zbytku přírody. Ukazuje se totiž, že třeba stromy v pobřežních oblastech překvapivě nemají rády více slané vody v podzemí…

Lesy duchů neboli ghost forest jsou právě co do počtu narůstající porosty mrtvých stromů v pobřežních oblastech, kde zvyšující se hladiny oceánů změnily výšku pevniny. Mořská voda kvůli své zvýšené salinitě doslova zabíjí lesní ekosystémy, a mnohdy i ty velmi vzdálené od moře.

Východní pobřeží Spojených států čelí další klimatické hrozbě. Při globální změně teplot a tání ledovců se zvyšuje hladina moře, a rapidně ničí stromy a lesy. Ty při zvýšené salinitě okolního prostředí reagují opadáním, vybělením či zčernáním, až definitivním odumřením.

Více vlivů

Na efekt rychlé deforestace pobřeží Severní Ameriky se nyní zaměřila i práce týmu Emily Ury. Ta studovala proměnu daných, typicky již chráněných lesů za období 35 let. Spoiler Alert: až 32 % území lesů ve študovaném období doznalo „proměny“, což značí buďto zmizení nebo významný úbytek původních stromů.

Faktorů je samozřejmě vícero (a připomínám, že lesy byly již v chráněných oblastech), ale až 11 % lesů se proměnilo právě v tzv. lesy duchů, na které mám velký vliv právě stoupající salinita podzemní vody.

Zdroj: bradeazy/TikTok, Pixabay, gd08/Deviantart, vlastní
Zdroj: bradeazy/TikTok, Pixabay, gd08/Deviantart, vlastní

Vlivů pro zvyšování slanosti je vícero, než jen vsakování oceánu na pobřeží. Narůstající silné bouřky, které jsou také dopadem klimatických změn, tlačí mořskou vodu častěji a ve větší míře směrem do vnitrozemí. Zároveň s tím delší období sucha snižují odtok sladké vody. Všechny tyto faktory podporují postup slané vody do vnitrozemí, a ničí stromy od kořenů.

Jak už to chodí, ani umírající část lesů z Česka dost možná všichni neobrečíme. Na to, aby se efekt podepsal na našich lesích, samozřejmě nejspíše nikdy nedojde (ledaže bychom udělali z Polska moře). Zvyšující se hladina oceánu je přesto hrozbou v první řadě pro ostrovní a nízko položené státy, nové poznatky však ukazují, že ohrožení se týká i oblastí vzdálených od moře.

Vize či varování?

Pokud se ovšem tvrdí, že u pobřeží žije velká část lidstva, žije tu i velká část ekosystémů. Potenciální devastace velkého počtu stromů znamená i jejich oslabení, a tak oslabené nemalého počtu celoplanetárního života. A to nakonec bude mít efekt i na náš vnitrozemský Hobitín.

Zasolování příbřežních estuárií ohrožuje nejen stromy, ale i ryby a ostatní živočichy, půdu a lidské zdroje vody. V půdě nepřežívá nic než mikrobi a řasy…

Život se samozřejmě umí přizpůsobit lecčemu, ale činí tak v tempu tisíců až milionů let – pokud tedy nemáte zrovna v záloze elixír nesmrtelnosti, oslabení pobřežních ekosystémů není něco, co jen tak přečkáme. Les duchů nám může sloužit buď jako varování nebo jako futuristický obrázek naší budoucnosti.

[Marcela Janků]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Diskuze

Reklama