Oceánské dno bylo stamiliony let nazpět poseto červy

TLDR: Druh Pennichnus formole mohl 20 milionů let nazpět kolonizovat dno Eurasie. Jeho evoluční dějiny ale zřejmě sahají mnohem dále.Studie tu.

Olgoj mořskoj

Dějiny evoluce jsou temné a plné hrůz – ukazuje se to opět s novým objevem výzkumníků z Tchaj-wanu. Ti přišli s identifikací pravděpodobného bydliště starého druhu podmořského dravého červa. Jeho moderní potomky zřejmě můžete na dně potkat i dnes, a v budoucnosti je jistě potkáme i na Arrakis… V minulosti byli však možná daleko početnějším úkazem.

Jak odhalila práce týmu Yu-Yen Pana, tento mnohoštětinatec žil nejspíše v době starších prvohor, tedy před stovkami milionů let. Jeho přímé doklady pocházejí „jen“ z období zhruba 20 milionů let nazpět. Jaké doklady však máme?

Objev je unikátní především tím, že měkké tělo mořského červa se nedochovalo ani jako fosílie. Z toho plyne, že veškerá zjištění je třeba brát s mírnou rezervou. Namísto ostatků těl tak výzkum druhu probíhal pomocí zkamenělého sedimentu „příbytků“ červíků vytvořených v mořském dně, kde se zvíře pohybovalo.

Pračerv byl pojmenován Pennichnus formosae. Zdá se, že se jedná o dávné předky dnešních mořských kroužkovců, jako je palolo Eunice aphroditois. V čem se oba druhy lišily?

Není červ jako červ! Zdroj: Westwood, Birmingham Live, vlastní
Není červ jako červ! Zdroj: Westwood, Birmingham Live, vlastní

Studium z obydlí

Dnešní podmořské červíky můžete najít v tropických vodách, a stejně jako kdysi i dnes jde o masožravce, kteří číhají zavrtaní ve dnu na svou kořist. Když se něco dostatečně malého a pomalého přiblíží, červík – jemuž ze dna čouhá jenom pár centimetrů – se pro svačinu vymrští až na délku 3 metrů. Ano, tohle dnes můžete na dně moří potkat!

Dávný tvor měl podobné rozměry. Byl přibližně 2 metry dlouhý a široký 2-3 cm. Také to vědátoři zjistili podle velikosti jeho úkrytu v dnovém sedimentu. Stejně tak lze z jeho bydliště odvodit i to, že měl prakticky identický modus operandi. Červ se před útokem vždy zahrabal do bahna a čekal na nic netušící kořist, kterou pak překvapil rychlým výpadem a strhl ji ke dnu.

Ve zkamenělých vrstvách písku se dochovaly stopy po jejich zápase, jak se kořist zmítala, drcená silnými čelistmi a ostrými zuby. Díky rekonstrukci sedimentu, okolních vrstev, červího doupěte a slizu, který po sobě zanechával, máme další informaci o tom, jak to asi v prvohorách vypadalo.

Zdroj: Vlastní

Více/méně než dříve?

Výzkumníci stojící za studií mluví o tom, že P. formosae mohl 20 milionů let nazpět kolonizovat dno v mělčinách jihovýchodní Eurasie. Z toho plyne otázka, zdali by červíci v daném regionu nemohli být v podobném či ještě větším množství přítomní i dříve. Anebo i dnes…

Na to však už budou muset odpovědět budoucí studie. Dá se spekulovat nad tím, že v prehistorii by mělo být červíků v mořích podstatně více. Neměli totiž tolik konkurenci. Zároveň ale platí, že ona konkurence je přece jen častěji záležitostí vyšších vodních vrstev. Větší hlubiny jsou poněkud náročnějším místem k životu, a tak „simulují“ lépe i podmínky pradávné země, na které nejsou luxusní organismy jako ryby či paryby tak dobře přizpůsobené. Takže, pokud půjdeme do vysokých (nízkých?) hloubek, mohli bychom jednou najít velké množství červíků i dnes. Tedy, hypoteticky…

Prozatím se přinejmenším zdá, že zavrtávající se červi jsou zřejmě běžným úkazem velké části dějin oceánského života! Paut Atreides by na nich nejspíše rajtovat nemohl (i kdyby měl žábry), ale o to zajímavějším úkazem tahle sorta biočichů vlastně je!

[Marcela Janků, LL]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Diskuze

Reklama