Málokteré organismy jsou tak fascinující jako želvušky, říká Otomar Peško

TLDR: Na seznam superschopností želvušek se dostalo i odolávání takovým dávkám ultrafialového záření, které hubí i škodlivé patogeny. Studie tu.

Želvušky ještě odolnější!

Nově odhalený druh želvušek je ještě odolnější než podobné druhy. Studie totiž odhalila, že zvládá totiž odolávat pro jiné smrtícím hodnotám UV záření, které jinak kosí viry a bakterie. A na výzkumu tohoto fascinujícího druhu (mikro)živočichů se pracuje i v Česku. Ale pojďme popořadě…

Jako by toho přitom želvušky neuměly už dost. Můžete je přejet tankem, poslat do vesmíru, vystavit extrémním vedru, zimě, radiaci, a želvušky se pořád budou vesele batolit dál. Jedná se nejspíš o ty nejodolnější organismy na světě, a přitom mají tak trochu kukuč roztomilého plyšového medvídka.

Nově k tomu vědci z Indian Institute of Science objevili další jejich výjimečnou superschopnost, a to dokonce omylem. Při čištění jejich chovných nádrží používali germicidní UV lampu, která ničí vše živé, včetně virů a bakterií. Dávka, kterou použili (1 kJ/m2), hubí mikroorganismy během 5 minut.

Pro některé želvušky rodu Hypsibius exemplaris, které se v akvárku vyskytovaly, byla dávka smrtelná během 15 minut ozáření, zbytek umřel do 24 hodin. Poté ale vědci zjistili, že některé želvušky stále žijí! Dokonce i při čtyřnásobném zvýšení dávky přežilo 60 % těchto zvláštních hnědočervených medvídků.

Jsou to nejlepší monstra! Zdroj: Netflix, iStock, Sebastian Kaulitzki//SPL
Jsou to nejlepší monstra! Zdroj: Netflix, iStock, Sebastian Kaulitzki//SPL

I v Česku

Díky této náhodě vědci identifikovali nový druh želvušek, patřící do rodu Paramacrobiotus. Tento druh byl objeven v drobných porostech mechu na betonové zídce v Bengalúru, v Indii. Svou schopnost odolávat škodlivému UV záření si pravděpodobně vyvinuly na obranu před indickými letními vedry.

Fluorescenční barvivo, které mají miniaturní medvídci pod kůží, dokáže přeměnit UV záření na neškodné modré světlo. Strategie obrany fungovala, i když vědci experimentálně zkoušeli tyto speciální pigmenty přesunout do těla jiných želvušek. Vodní medvídci jsou tím zase o krok blíž k přežití nás všech.

Želvušky si totiž sice své extrémní schopnosti sice vyvinuly jako malí živočichové, ale teoreticky by nemělo nic moc zásadního bránit tomu, abychom třeba stejné geny jednou vycrisprovali (tj. „editovali do DNA“, pro nově příchozí) kolonistům na Marsu. Uměli bychom to vlastně asi klidně už zítra, ale bez jistoty, že to těm kolonistům nevyrobí nějaké nádory. Takže asi ještě pár dekád posečkáme na víc dat.

A ony data nám nedodávají jenom vědátoři z Indie, ale i vědátoři z Česka! Tenhle týden konečně vyšel můj dlouho odkládaný pokec s mladým výzkumníkem Otomarem Peško, který je studentem a stipendistou Nadačního fondu Univerzity Palackého, a který se věnuje právě výzkumu želvušek! U nás přitom podobných týmů zatím není mnoho.

„Zkoumáme toleranci želvušek k různým stresům. Zní to možná děsivě, ale vlastně se tímto výzkumem snažíme identifikovat dvě skutečnosti,“ říká Oto,“Tedy v první řadě protektivní mechanismy, čili jak se ta želvuška brání stresu – to se poté dá využít i u jiných organismů. V druhé řadě je naším cílem zjistit, jaká jsou maxima toho, co může živý organismus vydržet, popřípadě identifikovat geny, který jsou za to zodpovědné. Pole studia želvušek je tedy velmi široké.“

Oto, neasi! Zdroj: NF UPOL
Oto, neasi! Zdroj: NF UPOL

Nelze je nemilovat

Podobný výzkum přitom není zase nic tak moc složitého, a neliší od studie jiných podobných živočichů. Jenom je třeba se k němu rozhodnout a získat zdroje. „Na začátku magisterského studia jsem si jako každý student měl vybrat hlavní téma, na kterém budu dále pracovat,“ říká mi Oto, „Já sám jsem se předtím věnoval jinému oboru, takže jsem jednoduše rozhodil sítě a náhodou jsem natrefil na jiné téma, které se, shodou okolností, týkalo biochemie.“

Jak dodává, bylo to původně cosi něco s kosmetickými přípravky. Jenže profesor, který mu ho nabízel, nakonec odpověděl, že na něj už pracovníky má – ale zároveň se zeptal, jestli nemám zájem o želvušky. Že by šlo o zcela nový pilotní projekt, který by mohli rozjet společně. A od té doby se to s Otou už vezlo.

I když původně neměl doma od mala plakáty želvušek ve svém dětském pokoji, skrze výzkum si je zamiloval. „Teď, když jsem se do toho ponořil a zjistil, jak unikátní je to organismus, stal jsem se jejich velkým fanouškem, “ říká. Nakonec, studie mu otevřela cestu i na zahraniční stáže a další rozvoj vědátorské dráhy.

Kdo ví, třeba to bude právě on, kdo nám jednou odhalí ještě více želvuščích suprschopností. Jak sám dodává, „Na planetě totiž vážně nenajdete moc jiných organismů schopných toho, čeho jsou schopny právě želvušky!“

[Marcela Janků, Ladislav Loukota, Otomar Peško]

Celý pokec s Otou je ve videu níž:

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Diskuze

Reklama