Samci kudlanek si vyvinuli strategii, jak neztratit hlavu

TLDR: Ne u všech druhů kudlanek musí samec na konci páření přijít o hlavu. Výzkumníci popsali, jak si samci jihoafrické kudlanky dovedou vybojovat život! Studie tu.

Tatínek vám ze sebe dal vše

O kudlankách je známo, že budoucím potomkům šťastného páru prospívá, když mamka zhltne taťku – děcka jsou pak silnější a zdravější. Ze samce/oplodňovače se tak stává obětní beránek neboli chutná proteinová svačinka. Evoluce je však závodem, který hrají všichni. A nová studie přiblížila, jak se samci naučili občas svému nemilému konci po milování vyhnout.

Pár jich už delší dobu známe. Někteří samci se, zdá se, snaží zachránit si krk různými fígly: k samici se připlíží zezadu a pak ji obskočí, po sexu ovšem hrají mrtvého, nebo místo předehry přinesou své milé jiné chutné sousto, aby ukojili její hlad (zlato, neobjednáme radši pizzu?).

Samci jednoho druhu jihoafrické kudlanky (Springbok mantis, latinsky Miomantis caffra) si však osvojili speciální strategii, jak z milostných hrátek vyváznout celí. Při hrozbě kanibalistického útoku samec přitlačí samici k zemi v násilném boji!

Souboje jsou velmi brutální, při wrestlingu na život a na smrt kudlaňáci kudlanky často poraní. Nejlepších výsledků dosahují ti samci, kteří samici zraní vážně, ale ne smrtelně. Při zabití slečny kudlanky mají s pářením utrum, ovšem když ji nezbijí dostatečně, slečna si ho naservíruje k večeři. U jiných druhů končí 60 % sexuálních střetnutí tak, že samec padne na svačinku, ale u tohoto druhu je to téměř naopak.

Kudlo-anky! Zdroj: Public Domain, vlastní
Kudlo-anky! Zdroj: Public Domain, vlastní

Nejlepší obranou je útok

Tato strategie je oproti jiným postupům nově pozorovaná a popsaná týmem Nathana W. Burke v žurnálu Biology Letters. Asi vás napadne, jakže páření kudlanek v takovém detailu vědci zkoumali? Dělali gladiátorské milostné zápasy, samozřejmě!

Experimentální komponent studie se čte jedna báseň. Kudlanky byly sesbírány z různých míst v Aucklandu na Novém Zélandu. Všichni jedinci byli ubytováni v samostatných výbězích a třikrát týdně byli krmeni třemi až pěti muchami domácími.

Pro pokusy o páření vědátoři spárovali dospělé samce a samice (celkově 52 párů) uvnitř obrácených čirých plastových kelímků a sledovali jejich chování po dobu 24 hodin. Samice byly noc předtím nasyceny pěti muškami a před zavedením náhodně vybraného samce jim byla ponechána hodina na aklimatizaci ve svých výbězích.

Právě tak zjistili, že klíčem k vítězství je zaútočit jako první. Když byl samec v laboratorních pokusech v kontrolovaném prostředí rychlejší a drapl samici předníma nohama, měl 78% šanci, že vyklouzne bez zranění, ba dokonce dovrší sladkého vítězství.

Když zaútočí jako první samice, bez milosti ho zabije a spořádá. Souboje jsou rychlé, trvají v průměru jen 13 vteřin. Vyhrát zápas neznamená automaticky právo na páření, ale dojde na to asi ve 2/3 případů. Jedná se tedy o strategii nejen k přežití, ale i k rozmnožení.

010 mantis
Poraněná samice kudlanky. Zdroj: Nathaniel Burke et al.

Ze života hmyzu

Páření kudlanek je tedy jako ruská ruleta, hra o život, a výsledek není dopředu jistý. I samice riskují svůj život a zdraví, a proto mají v záloze ještě jedno tajné eso. Umí se rozmnožit asexuálně, bez potřeby chlapů. Vytvářejí tak vlastní klony, což je evolučně nevýhodné, ale za to se vyhnou krvavému souboji.

Studium sexuálních zvyků kudlanek nám ale neříká víc jen o tom, jak to taky dělají jiné druhy. Může napomoci odhalení praktik vícedruhů, a tak rozšířit naše poznání přírodního světa zase o další kousíček puzzle.

Sexuální kanibalismus je ostatně známý také u pavouků nebo štírů. Samci těchto druhů jsou zpravidla menší, naivnější a pro ženu svých snů často doslova ztratí hlavu!

[Marcela Janků, LL]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Diskuze

Reklama