Podařilo se poprvé naklonovat ohroženého Tchoře černonohého

TLDR: První americké naklonování ohroženého druhu slibuje zvýšit genetickou pestrost. Ta by mohla tchořům napomoct v přežití. Oznámení tuna.

První z posledních

Mám jednu veskrze optimistickou zprávu pro fanoušky Jurského parku – vědátoři totiž hlásí další průlom v klonování ohroženého druhu ze starých buněk. Tentokrát jde o ohrožený druh Tchoře černonohého, jehož zástupce obživl z buněk zmražených víc jak tři dekády nazpět.

Oznámili to zástupci WWF pro žurnalisty Nature. Tchořice jménem Elizabeth Ann se narodila na 10. prosince 2020 s pomocí buněk dávno zemřelé tchořice jménem Willa. Ta odešla do věčných páchnovišť již v roce 1988. Její buňky byly však naštěstí při této příležitosti kryogenicky uchovány pro budoucí generace.

A na celém výzkumu vlastně není ani tak zajímavé, že by se to stalo poprvé. Konec konců, klonování zvířat je tu dlouho – letos v červnu oslavíme 25 let od narození ovečky Dolly. Jasně, Dolly nevznikla ve snaze o klonování ohroženého živočicha. Ale i na tu jsme tu už měli pár pokročilejších klonů. Třeba loňského převalského koníka.

Elizabeth Ann je vlastně „prvním“ naklonováním ohroženého tvora jenom pro Spojené státy. Právě v Severní Americe je tento druh tchoře ohrožený, a Elizabeth Ann by mohla napomoct zvýšení jeho počtů. Stejně jako u loňských koníků platí, že klonování samo o sobě nespasí ohrožený druh. Může mu však napomoct v záchraně tím, že zvýší genetickou pestrost!

Zdroj: Universal Pictures, CC BY, vlastní
Zdroj: Universal Pictures, CC BY, vlastní

Pestrost, co se počítá

Obecně platí, že čím méně zástupců druhů žije, tím menší je genetická variabilita. Od určitého bodu může dojít na to, že tato pestrost se zmenší radikálně a záchrana druhu už dále prostě není realistická. Klonování ze starších buněk (a jednou snad i buněk, který je pestrost dodána uměle) to však slibuje zvrátit. Dochází totiž doslova na oživení zástupců z veselejších časů toho či onoho druhu!

Tchoř černonohý byl v tomto druhu místy trochu napřed. Již dříve se totiž mělo za to, že daný druh byl zcela vyhuben. V roce 1981 se ale podařilo najít jeho malou populaci a kolem 250 až 350 zástupců od té doby žije v zajetí, přičemž 300 dalších je postupně vypouštěno do volné přírody. Právě zde by genetická pestrost mohla nejvíce pomoct. Jelikož je většina dnešní populace odvozena od sedmera „zakladatelů“ znovuobjeveného druhu, a Willia nepatřila mezi ně, DNA Elizabeth Ann by mohlo napomoct zvrátit trend výskytu dědičných nemocí, na který dochází vlivem malé genové pestrosti.

Nad tím, k čemu nám ohrožené druhy můžou být, se lze bavit hodiny. Opět ale v zásadě platí, že čím vyšší je biodiverzita, tím lépe. Konkurence prospívá nejenom ekonomice, ale i přírodě – soutěžení mezi druhy zvyšuje jejich efektivitu, biodiverzita však zároveň hraje do karet vyššímu zvládání živelných pohrom.

Tchoří park přichází

Čím více druhů, které jsou specializované na to či ono, tím méně mrtvých druhů v případě, že se něco v přírodě podělá. To, že sami v přírodě snižujeme biodiverzitu, tak především zvyšuje efekt našich dalších úderů přírodě na solar. A jelikož na zbytku přírody jsme stále pořád (ano, i dnes) závislí kvůli zemědělství, dýchání či vodě, je oslabování přírodních systémů i oslabováním našich vlastní šancí na přežití.

Možná, že „znovuoživení“ tchoře v tomto kontextu nevypadá jako zásadní krok v záchraně planety… Ale ani Řím nevznikl za den. Nakonec je evidentní, že co si v téhle trapné realitě nevybojujeme, to nemáme. Kdo chtěl Jurský park, dočká se přinejlepším Tchořího parku. Ale na to jste si ostatně už dávno měli zvyknout!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama