Spalničky v roce 2019 zabily na 200 tisíc lidí

TLDR: Rekordní šíření dříve okleštěné choroby podle nové zprávy zabilo stejně lidí jako globální sezónní pandemie běžné chřipky. Oznámení zde.

Co zase dneska?

Nejméně 860 tisíc nákaz a 200 tisíc úmrtí si vloni vyžádalo šíření spalniček. Nemoc, proti které máme vakcinaci, tak v počtu obětí od roku 2016 povyskočila o 50 %. A nynější šíření covidu by mohlo posílit šance spalniček na další fragy i protiočkovací nálady.

Až doposud přitom od 60. let 20. století, kdy byla vynalezena vakcína, míra infekcí a obětí spíše klesala. Ještě nedávno se mluvilo o tom, že spalničky by se mohly stát druhou nemocí, kterou se nám podaří zcela eradikovat. To je však po loňských rekordech šíření choroby zejména v Evropě pasé jako kalhoty do zvonu s kapsami na kolenou. Došla k tomu nová studie z dílny WHO a CDC.

Spalničky jsou pravděpodobně nejnakažlivější lidskou infekcí. Zatímco v současnosti čekáme, až u vy-víte-jakého viru klesne reprodukční číslo (R) dost pod 1, aby se mohly otevřít hospody, u spalničkového viru je základní reprodukční číslo odhadováno na 12 – 18! A to není jediná podobnost spalniček a jiného letošního virálního hitu.

„Oba viry se do lidské populace dostaly ze zvířecí říše, u spalniček ale nešlo o luskouny a netopýry, ale mnohem bližší souputníky. Nejbližšími bratranci spalničkového viru jsou totiž viry psinky a dobytčího moru,“ píše mi imunolog Michal Křupka, kterému jsem oznámení WHO poslal ze srandy. Mám totiž rád černý humor. „Z předka některého z nich se spalničkový virus přizpůsobil jako následek domestikace zvířat během neolitické zemědělské revoluce. V novověku se spalničky objevovaly v pravidelných epidemických vlnách a dříve nebo později je prodělal téměř každý.“

Ono „každý“ ale samozřejmě platí pro ty, kteří nemoc přežili. Spalničky mají ještě mnohem nižší smrtnost než covid nebo i chřipka, ale problém je v tom, že se šíří násobně lépe. Díky tomu i relativně menší procento, které infekci podlehne, může jít v součtu do statisíců. Zdání může klamat. Spalničky nezní tak děsivě jako Ebola – a procentuálně jsou pro majoritu nakažených podstatně mírnější. Přesto v součtu zabijí několikařádově vyšší cifru.

Dokud infekce držíme na uzdě, je také málo obětí. Ale jakmile se šíření vymkne kontrole, je zaděláno na malér.

Zdroj: BBC

Kde je chyba?

„Zásadním zlomem se stalo zavedení očkování, které u nás bylo zavedeno v roce 1969,“ píše mi Michal, „V tomto roce je z českého území hlášeno téměř 60 tisíc případů, v roce 1999 pak ze stejného území byly hlášeny případy 2.“ Jenže pak se cosi změnilo…

Bohužel nejen u nás, ale i celosvětově začaly nedávno spalničky zase vystrkovat růžky a v roce 2019 u nás bylo hlášeno 590 nemocných. Přesto, že smrtnost na spalničky je u nás výrazně menší než 1 % (u rozvojových zemí to spíše neplatí), tak v roce 2010 na jejich komplikace zemřelo celosvětově téměř 140 tisíc lidí. Velice znepokojivý je fakt, že situace se dále nelepší, ale naopak se začíná opět zhoršovat, a za rok 2019 bylo hlášeno již více než 200 tisíc úmrtí.

Část čtenářů teď nejspíše spřádá plány na fatvu vůči antivaxxerům, neboť jejich protiočkovací nálady mají na šíření bohužel svůj podíl. Ale rozhodně nejde jenom o ně.

„Předpokládaných důvodů je několik, kromě snižující se proočkovanosti v rozvinutých zemích vlivem poklesu důvěry v očkování jde bezesporu i o pokles protilátek u části dospělých očkovaných v dětství,“ pokračuje Michal, „A zásadní vliv má i zvýšená dostupnost lokalit s endemickým výskytem spalniček umožněná levnou leteckou dopravou. Většina epidemických vzplanutí v rozvinutých zemích je totiž následkem transkontinentálního importu nákazy.“

Výsledkem je příslovečná dokonalá bouře, za kterou nesou svůj podíl všichni. Kdyby se část západní společnosti nebála vakcín jako čert kříže, byla by větší šance zastavit šíření spalniček vlivem poklesu protilátek a opačně. Při souběhu obou šlamastik najednou si ale nyní můžeme užít vintage pocitu hned z několika souběžných globálních epidemií najednou, rašících na těle planety jako spalničková virážka na těle děcka!

Pohoda, jazz. Zdroj: CDC/NIP/Barbara Rice, 2007.

Co s tím?

Pozitivním paradoxem je, že momentálně se zdá, že letošní počet obětí spalniček by mohl být nižší než v roce 2019. Postup choroby totiž zpomalily lockdowny zavedené proti covidu – podobně jižní polokouli minula kvůli karanténám i chřipková sezóna.

V epidemii covidu jsme však momentálně dost možná teprve v poločase, a čím větší pozornost bude upředena na jeden virus, tím snáze může proklouznout pod rukama odborníků virus druhý. Nakonec, nejrůznější lockdowny nebudou existovat napořád, a jakmile epidemie covidu ustoupí, bude chuť zamést se spalničkami dost možná menší než byla v roce 2019.

Spalničky si tak nejspíše budou i nadále připisovat nemalý počet fragů, zatímco epidemiologové a imunologové si budou z hlavy rvát poslední zbytky kadeře nad ztracenými dekádami boje s touto chorobou. Dokud se však neumoudří společenské nálady, bude nejspíše politická i jiná poptávka nad obnovením boje se spalničkami značně marná. A na přítomnost spalniček ve světě si tak opět budeme muset zvykat.

[Michal Křupka, LL]

Kéž bychom s tím mohli něco dělat, oh, wait…

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama