Mrtví aligátoři na dně moře odhalili nové oceánské druhy

TLDR verze: Ukázali totiž, že oceánská fauna si v jídelníčku nevybírá. Trio aligátořích těl spustili do vody oceánští biologové. Studie tu.

Žádná frfňa

Určitě máte také ten typ kamarádů, kteří jsou ve svém jídelníčku vybíraví jako bohatýrská primadona. Často je to vidět u dětí, ale nejen ty dovedou ohrnovat nos nad pokrmem, ve kterém je/není lepek/maso/arašídy/cibule/cokoliv jiného z „běžné lidské stravy“. A zdaleka to není případ jenom alergiků, kteří k tomu mají dobrý důvod. Pokud jste potřebovali vědět, že v běžné přírodě to takto rozhodně nechodí, od tohoto týdne máme další důkaz!

Přichází od oceánologů Craiga McClaina a Cliftona Nunnaly z Louisianské univerzity, kteří vloni přišli s kuriózním výživovým experimentem. Spustili totiž během tří různých experimentů na oceánské dno tři těla mrtvých sladkovodních aligátorů! Cílem nebylo jenom nabídnout místním gurmánům netradiční svačinku, ale i vyřešit velkou záhadu oceánského stravování.

Obecně totiž platí, že život to v hlubinách typickým většině oceánského dna má po čertech složité. Nesvítí sem žádné (nebo skoro žádné) světlo, takže stravovat se fotosysteticky je zhola nepraktické. Část biomu se sice vyhřívá u geotermálních průduchů, ale to také nebude případ všech. Do jisté míry se zřejmě živočichové můžou nakrmit fytoplanktonu, který po své smrti klesá ke dnu. Ale to bude dost hubený zdroj živin.

Všeobecně se tuši, že významným zdrojem forem života u dna tak budou větší cvaldové – zemřelé ryby, paryby a další biočichové, které lze vidět pouhým okem u hladiny. Neví se však, do jaké míry jsou podobné svačinky významné. Může jít o majoritní, ale také minoritní druh potravy. Oba případy jsou významné i stran našeho rybolovu. Pokud vylovíme ryby u hladiny, může to znamenat neviditelný hladomor i pro další část biomu.

Zdroj: LUMCON

Sněží svačina

Onen „mořský sníh„, jak se nazývá padající mrtvý fytoplankton, ale i kusy ryb nebo hotdog, co vám upadl pro plavbě na trajektu, zůstává našim očím skryt. Jak rychle si s ním dovedou monstra u dna poradit? Co vše jedí? A jak významné flaksy padající potravy jsou? Právě to se jali netradičně otestovat s aligátořími těly louisiánští vědátoři!

V jejich pokusili rozmístili v Mexickém zálivu trio těl v hloubce kolem 2 tisíc metrů. Původní domněnkou bylo, že oceánští biočichové budou mít s aligátory problémy. Jednak jde o nepoznaný druh svačinky, jednak jsou aligátoři sami o sobě tuzí jako argentinské hovězí. Měření úbytku (či neúbytku) tkání z torza by pak mohlo ve srovnání s jinými podobnými studiemi konzumace tradičnějších ryb sloužit ke stopování významu mořského sněhu.

Onen předpoklad, že nad aligátory oceánská fauna ohrne nos, byl však zcela lichý! Nejenže přitom výzkumníci odhalili rychlé pohlcení aligátořích těl – ale pokus dokonce odhalil několik nových oceánských druhů.

Nejprve se ukázala versatilita oceánských potvor v porcování. První aligátoří tělo dovedli velcí izopodi penetrovat již během jediného dne! V případě druhého aligátořího torza se tempo ukázalo být podobně překotné. Když výzkumníci navštívili tělo po 51 dnech od spuštění na dno, našli tu jenom ohlodané kosti. V oblasti přitom stále šmejdili hladoví živočichové. Jedním z nich byl i nově identifikovaný druh kostižerky!

Nejhlubší hranice

Největším překvapením bylo třetí tělo – po pouhých deseti dnech od spuštění bylo totiž tělo zcela pryč! Lze sice usoudit, že za to nemohla obří hostina, ale že tělo nějaký jiný větší živočich odnesl stranou… Výsledek je však identický. Oceánská fauna si v menu zjevně příliš dlouho nevybírá, a její apetit je značný.

To nám obratem rovněž naznačuje velký objem biomasy (tj. „živočichů“), který může u dna žít. Nemám moc rád argument, podle něhož „víme víc o povrchu Měsíce než o mořském dnu Země“, protože je zjednodušující hovadinka. Ale co do biodiverzity mořského dna to, zdá se, rozhodně může velmi dobře platit.

Jak se říká, tam dole je fakt hodně místa! A můžeme si jenom domýšlet, kolik interakcí mezi hladinou a dnem zůstává naším očím skryto, a kolik jich tak v poznání planety bude ještě třeba odhalit!

[LL]

Na moři byla vždy zábava:

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol – podpořte i vy drobákem mojí snahu informovat o vědě věčně & vtipně a přispějte mi v kampani na Patreonu.

A sledujte mojí snahu případně i na Facebooku či YouTube!

Diskuze

Reklama