Proč je významný polibek sondy OSIRIS-RExe asteroidu Bennu?

TLDR: Americká sonda odebrala na prastarém asteroidu vzorky půdy. Na Zemi je dopraví až za tři roky, ale již nyní se o nich čeká, že řeknou více o životu, vesmíru a vůbec. Přenos tu.

Orel nepřistál

Dobrá věc se podařila! V noci z pondělka na úterý došlo krátce po půlnoci na „přistání“ sondy OSIRIS-REx na povrchu asteroidu Bennu! Slovíčko „přistání“, pravda, musí být v uvozovkách – spíše by se dalo říct, že sonda dala asteroidu Bennu krátkou hubičku. Cílem manévru totiž bylo především odebrání vzorků půdy tohoto kosmického balvanu. A to, že se to podařilo, naznačuje potenciálně velké věci ve zkoumání historie naší soustavy!

Ale nepředhýbejme se a popišme si nejprve vo co go. Sonda OSIRIS-REx dorazila k Bennu již v prosinci 2018, a od té doby planetu o velikosti cca. 500 metrů neustále obíhala a zkoumala. Během onoho zkoumání tak třeba odhalila, že tu kdysi možná tekla voda! Ale teprve nyní se po onom dlouhém průzkumu sonda odvážila si na planetku i sáhnout…

Stalo se tak dnes v noci, když rameno TAGSAM odebralo během několika sekund vzorek povrchu, načež se sonda opět od povrchu vzdálila! A právě ony vzorky jsou to, oč v této misi jde primárně! Terénní průzkum zdálky je totiž fajn, ale bez přesné analýzy odebraného materiálu nebude jasné, jestli fotky opravdu ukazují to, co ukazují.

Jak přesně se noční odběr podařil, teprve zjistíme, ale skoro zcela jistě nebyl poslední svého druhu. Jakmile OSIRIS-REx s popichováním Bennu skončí, vyšle vzorky zpátky na Zemi, kde by měly vzorky přistát v září 2023. Teprve poté bude možné jasně říct, zdali na Bennu kdysi tekla voda, a jaký měl původ.

A ten původ by mohl mít vliv na řadu jiných příběhů kosmologie…

Není k dispozici žádný popis fotky.
Tenhle meme jsem sušil dva roky! Zdroj: JAXA/Hachette Books/Etsy/vlastní

Tam na počátek

Uvážíme-li totiž, že Bennu je jakýsi pozůstatek z formování Sluneční soustavy, informace o jeho vznikání budou stěžejní i pro naše představy o vznikání Země, a našeho života – stejně jako jiných planet a planetek, a hypotetického místního života!

Dnes, kdy známe i v naší soustavě kolem deseti jiných těles s tekutou vodou, by tak pár vzorečků odebraných na Bennu mohlo významně posunout naše představy o vznikání planet i života na řadě jiných světech! A právě v tom je mise OSIRIS-REx tak zásadní!

Nicméně, není to jediná mise svého druhu. Možná víte, že také Japonci vyslali již dříve sondu Habayusa2 k podobnému asteroidu Ryugu, a rovněž tu již v loňském roce odebrali vzorky půdy! Nelže si tedy NASA malinko s historičností své vlastní podobné mise? A nekopíruje jenom japonský koncept?

„Sondy OSIRIS-REx i Hayabusa 2 měly stejný úkol – odebrat vzorek povrchového materiálu z planetky a dopravit jej na Zemi. Tím však podobnost končí,“ píše mi na tuhle otázku Dušan Majer ze serveru Kosmonautix, „Japonci i Američané zvolili pro své mise zcela odlišná řešení.“

Přátelství

Jak dále dodává, japonská sonda měla odběrné zařízení ve tvaru dutého teleskopického rukávu a odběr regolitu zajistí vystřelený projektil, který zvíří materiál. Oproti tomu americká sonda disponuje odběrnou hlavou na konci robotické paže a zvíření regolitu zajišťuje uvolněný stlačený dusík. Odlišný je ale i počet odběrů.

„Hayabusa2 měla provést tři odběry, ale nakonec provedla dva. OSIRIS-REx sice má dost stlačeného dusíku pro tři odběry, ale k opakování dojde pouze za situace, že by se při prvním pokusu nepodařilo odebrat dostatečné množství materiálu,“ dodává Dušan.

„Americká sonda má oproti japonské výhodu v tom, že je schopna sama zjistit, kolik materiálu odebrala – a podle toho se pozemní týmy rozhodnou, zda se bude odběr opakovat. U japonské sondy se to ale vědci dozví, až otevřou pouzdro.“ Habayusa2 má navíc kapacitu jenom desítek gramů, zatímco OSIRIS-REx pojme až dvě kila matroše.

Obě agentury spolu ale navzájem spolupracují – Japonci tedy poskytnou Američanům část vzorků z Hayabusy2 a Američané na oplátku dají Japoncům část vzorků z OSIRIS-REx. Než tak zjistíme víc o původu života, vesmíru a vůbec, možná zjistíme, že tím skutečným objevem je doopravdy přátelství životních forem, které se vyvinuly 4,5 miliardy let na třetí planetě od Slunce!

Doplnění 24.10.: Jak informovala mmj. Věda 24, sonda nakonec odebrala vzorků až příliš! Minimálně část matroše totiž vypadává ven a výzvou teď bude zajistit, aby nevypadla většina. Stále ale platí, že by sonda mohla odběr opakovat – uvidíme tedy, jak to celé dopadne!

[Ladislav Loukota]

Ohledně vody (či jiných substancí) v kosmu taky víc ve zprávě tuna:

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Diskuze

Reklama