Již první lidé používali oheň k produkci nástrojů

TLDR: I když víme, že oheň lidé používali dříve, nová studie naznačuje, k čemu ho první zástupci Homo sapiens měli! Zdá se, že jim výrazně napomohl v tvorbě efektivnějších nástrojů. Studie tuna.

Velký příběh ohně

Kontrolované používání ohně při zpracování kamenných nástrojů je staré nejméně 300 tisíc let. Naznačuje to nová studie týmu antropologů pod vedením Aviada Agami provedená na nástrojích z jeskyně Qesem ležící v dnešním Izraeli.

Jak za tři roky na TED Talku řekne velký vizionář Peter Weyland, oheň je naše první skutečná technologie. Užívání ohně ale provází člověka v jeho paleodějinách mnohem déle, než se někdy obecně soudí. Některé nálezy naznačují, že lidští předkové mohli oheň využívat snad už před 1,5 miliony let!

Upozorňuje se na to, že nesmíme podceňovat jeho evoluční význam – jde o celou řadu spirálovitě provázaných faktorů.

Oheň umožňuje jiné, kvalitnější získávání kalorií z potravin. Na úplně jinou úroveň posouvá výrobu nástrojů, například jste schopní díky němu pracovat s rostlinnou smůlou a lepit tak hroty. Na abstraktnější rovině pak člověku dává „večerní čas“, kdy chvíle v bezpečí a teple u ohně, vyplněné socializací a komunikací s ostatními mohly být pro rozvoj lidského myšlení důležitější, než cokoliv jiného.

Nakonec, význam ohně si i dnes nejspíše uvědomíme jenom v okamžiku, kdy není po ruce.

Ale pozor – to nutně neznamená, že oheň museli naši takto dávní předci nějak extra kontrolovat. Když dva užívají oheň, nemusí to být tentýž oheň. Ostatně i dnes na „ohni“ stojí náš průmysl, energetika a doprava – ale zjevně je jeho používání trošku někde jinde, než bylo třeba ve středověku, či ještě mnohem dále.

Ale jak dále? To se nyní pokusili zjistit izraelští vědátoři!

Zdroj: Pixabay, Pxhere, Wikipedia/CC BY/Emőke Dénes

Smrádek, ale teplíčko

Práce stojí na objevu pazourkových nástrojů v Qesemu, jejichž charakteristiky ovšem odpovídají zpracování jakýmsi „pečením„. Tedy, pečením ve smyslu pečení husy v troubě – ale pečení jako forma nízkoteplotního fzpracování materiálů pomocí běžného ohně.

Takové zahřívání pazourků běžným plamenem by mohlo vliv na lepší ovládání toho, které části pazourku se odtěpovaly – což mohlo vést k efektivnějším nástrojům!

Vědátoři na to došli analýzou dvou typů pazourků objevených v Qesemu , přičemž už samotné místo objevu je ze starších prací známé tím, že uvnitř jeskyně se oheň vyskytoval. S pomocí spektroskopie autoři prošmejdili úštěpky a když přidali kousek strojového učení pro odhalení povahy jejich složení, vyšel jim jasný výsledek.

Čepele pazourků byly s vysokou jistotou opracovány při teplotě kolem 259°C a odštěpky z nich pak při 413°C. Rekordmanem byly pak víka hrnců, které vznikaly při 447°C!

Všechny tři náznaky jasně demonstrují, že oheň byl v jeskyni určen nejenom ke zpracování potravy a jako zdroj tepla, ale měl významný charakter i při tvorbě nástrojů. To v součtu zvyšuje pravděpodobnost, že pradávní lidé tu oheň kontrolovali zcela vědomě, nikoliv jaksi mimochodem, když ji kus hořícího klacku přinesli po bouřce od hořícího stromku…

Analyzované nástroje: kus víka hrnce, odštěpek, čepel pazourku. Zdroj: A. Agam et al., 2020

Dar bohů

Není to přehršle šokantní zvrat – i jiné práce naznačovaly, že daná praktika opracování nástrojů se praktikovala na Blízkém východě někdy mezi 420 až 200 tisíci lety. Nyní však máme o důkaz víc, že tomu tak bylo – a že nešlo o náhodu.

Studie za studií se tak zvyšuje pravděpodobnost, že oheň byl již na počátku dějin Homo sapiens – a do jisté míry možná před „oficiálním“ vznikem našeho druhu – jakousi nezbytností pro přežití. A že si to hominidé velmi dobře uvědomovali, a snažili se v poznání ohně zlepšovat. A to byť se při tom jako mytický Prométheus zřejmě nejednou spálili

Na konci tohoto vývoje jsme dnes my – rozbíjíme atom, posíláme rakety mimo rodnou hroudu a vůbec si mnohdy hrajeme s ohněm v jeho metaforické rovině. „Kradení ohně bohům“ však není něco, co je vlastní až nynější technologické civilizaci. Spíše se zdá, že jde o cosi, co definovalo náš druh již na jeho úplném počátku.

[Petr Zajíček, Ladislav Loukota]

Ne všecko z těchto časů je nám dnes ale k dobru…

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Diskuze

Reklama