Obří magnetická anomálie Země nás nezničí, je stará milióny let

TLDR: Na jižní polokouli je už řadu let známý anomální pokles intenzity magnetostéfy. Že asi nejde o známku blížící se apokalypsy, naznačuje práce, podle níž je tzv. Jihoatlantská magnetická anomálie je stará nejméně 11 milionů let. Studie tu, nejnovější pozorování NASA tu.

Konec světa na obzoru?

Britský tým došel k tomu, že nápadné zeslabení magnetického pole Země v jižním Atlantiku není moderní jev. Zdá se, že na tzv. Jihoatlantskou anomálii došlo již před 11 miliony lety, nejspíše ještě dále v historii. Naznačuje to jednak, že konec světa (alespoň vlivem oslabení magnetosféry…) se odkládá, ale také nám to říká víc o tom, jak vypadá nitro naší planety!

Pojďme ale popořadě. Asi víte, že magnetické pole Země nás chrání před kosmickým zářením, což je obecně pro život dobře. Co ale možná nevíte, je to, jak tenhle neviditelný štít vzniká. Za generování magnetického pole kolem Země v zásadě může stejný princip, který generuje podobná pole i jinde – elektrický proud.

 Uvnitř zemského jádra se tak pohybují obrovské „řeky“, či spíše „oceány“ roztavené vodivé horniny, který funguje jako obří dynamo. Totéž, co pohánělo světlo na bicyklu některých starších čtenářů, nás tak vlastně „trochu ve větším“ chrání před šmejdem z vesmíru.

Jenže podobně jako vás vaše lucernička na kole svítila jenom tak intenzivně, jak rychle jste šlapali, i geodynamo má k dokonalosti daleko. Teď pomiňme, že řada kosmických jevů – a to i těch ze Slunce – se přes magnetosféru umí dostat. Pohyby hornin v zemském jádře totiž především nejsou sestavené z monolitů magmatu. A tak jsou některé části magnetosféry silnější, a jiné slabší.

Nejvíce se ohledně slabších částí propírá Jihoatlantská magnetická anomálie (South Atlantic Anomaly), který se vyznačuje významným poklesem intenzity pole, inu, v jižním Atlantském oceánu a přilehlém okolí. A vemte na to jed, že když se letos objeví titulky o tom, že „NASA objevila díru v magnetickém poli“, svádí to k poněkud apokalyptickým úvahám…

Zdroj: Lionsgate, ESA

Archivní anomálie

O existenci anomálie se ví roky, nicméně roky se také spekuluje nad tím, je-li tato anomálie projevem nevyhnutelného obrácení polarity naší magnetosféry. Taková škatulata magnetického pole totiž sice nejsou apokalypsou, ale není to ani nic úplně příjemného. V průběhu až několika generací, kterou by to postihlo, bychom si nejspíše užívali více nádorů kůže, horší navigování a více zkratujících družic, než je jinak zvykem.

Srpnová studie University of Liverpool z dílny týmu vědátorky Yael A. Engbers však došla k tomu, že Jihoatlantská anomálie není nikterak nový jev. Engberg k tomu došla díky odebrání vzorků vulkanické horniny z ostrova Svaté Heleny, který se rozkládá zhruba na půli cesty mezi Afrikou a Jižní Americkou. Podstatné je, že sopka na tomto ostrůvku provedla někdy před 8 až 11 miliony lety erupci, čímž na povrch vyvrhla i nové magma. A když vulkanická hornina tuhne, promítá se do ní i magnetické pole dané lokality…

Uvnitř horniny jsou totiž zachyceny i zrníčka oxidu železa, které se zmagnetizují ve směru magnetického pole. A analýza těchto vzorků z doby datovaných 8 až 11 milionů let nazpět naznačuje, že magnetické pole v oblasti jižního Atlantiku bylo podobné jako dnes.

Zdá se tedy, že konec světa se odkládá, a Jihoatlantská magnetická anomálie je „jenom“ dlouhodobý projev různě rotujících, tekoucích a jinak techlemechtleujících částí zemského jádra. Neznamená to, že pole se nemůže krátkodobě zesilovat či zeslabovat. Krom hlavních komponentů jádra může docházet i na menší projevy slabších říček v jádru. To se podepisuje třeba i na stěhování magnetického pólu rok od roku. V celkovém kontextu magnetosféry jde spíše o „změnu počasí“ než „změnu klimatu“.

Přehlížená magnetosféra

I když tak s naší jižanskou anomálií je nakonec vše richtig – pokud nejste družice – díra v magnetosféře výborně připomíná, proč je tahle ochranná slupka významná. A také připomíná, že v budoucnu bude možná ještě významnější!

Magnetosféra je totiž to, co nás chrání nejenom před „všedním“ zářením vesmíru, ale i slunečními erupcemi. Dříve či později, ať chceme nebo ne, se přitom bude opakovat Carringtonova událost, která hrozí zkratovat naše počítače a elektrické sítě. Jednou z cest, jak limitovat nevyhnutelné škody, jsou chytré sítě, díky nimž by podobný jev nemusel být apokalypsou. Jinou možností je však… umělá magnetosféra, která by Zemi dodala extra ochranu.

Nebylo by to zase tak složité. Stačilo by jenom vynést miliony tun materiálu a aktivovat v libračním bodu mezi Zemí a Sluncem elektromagnet napájený pár stovkama Temelínů, a měli bychom o ochranu postaráno! Žerty ale stranou – byť to zní šíleně, výstavba podobného monstra by mohla vyjít jenom na 50 až 100 miliard dolarů. Což by už dnes bylo levnější než zažít si Carringtonovu událost znovu.

Co víc, podobné umělé magnetické pole by podle jiné studie mohlo pomoct i s teraformací Marsu. Pokud bychom totiž vybudovali takovouto clonu v libračním bodu mezi Rudou planetou a Sluncem, omezila by se eroze marťanské atmosféry o sluneční částice, čímž by se marťanská atmosféra začala silněji doplňovat. Hotovo, dvacet, stačí počkat pár staletí nebo tisíciletí, a podmínky na Marsu jsou zase bližší Zemi!

NASA proposes a magnetic shield to protect Mars’ atmosphere
Umělá magnetosféra u Marsu. Zdroj: NASA/J.Green

Krocené geodynamo

Magnetická anomálie existující až v posledních až 11 milionech let také neznamená, že jev není občas bolehlav. NASA tento týden přišla s tím, že průlet nad anomálií může díky většímu vystavení kosmických částicím poškozovat satelity a/nebo jejich data. Naštěstí to ale může jít i opačně, a existence anomálie nám tak vlastně podává pomocnou ruku při nepřímém odtušení, jak vypadá mapa zemského nitra!

Jeho mapování přitom není jenom vědeckou kuriozitou, ale pomáhá nám zjišťovat víc i o tom, kde se ono jádro čas od času projevuje na povrchu třeba skrze ony vulkanické erupce. Jak by vás přitom jistě ujistili obyvatelé Pompejí či Krakatoa, občas může podobná geologické být užitečná i z praktických důvodů!

Za úžasnou moc magnetického pole, vzdor všem jeho nedokonalostem, totiž vděčíme stejným jevům, které můžou i za mnohdy proklínaný vulkanismus – ale s trochou štěstí, píle a grantových peněz se naučíme jednom využívat k osedlání druhého, a i pozemské geodynamo tak bude nakonec podobné užitečné, jako bylo dynamo na archaickém bicyklu (míněno: ještě víc než dnes)!

[Ladislav Loukota]

Vulkanismus může i za vymírání, které bledne po boku toho, jenž vyplo dinosaury:

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Diskuze

Reklama