Dávný Mars byl spíše pouští než zahradou, naznačuje studie

TLDR: Ačkoliv voda na povrchu Marsu zřejmě přítomná byla, část dnešních vysušených „řečišť“ zřejmě existovala pod velkými ledovci. Byl byl zřejmě vyprahlejší, než populární vykreslení historie planety ukazují. Studie tu.

Bílá, nikoliv Rudá planeta

Země, Mars a Venuše – dnes docela odlišné světy, miliardy let nazpět ale nejspíše světy jeden druhému velmi podobné. Alespoň tak o nich často smýšlíme. Pokud byl Mars podobnější Zemi v minulosti, možná můžeme Mars přiblížit Zemi v budoucnosti! Nová studie ale přikládá políčka pod kotel argumentů, podle nichž byl prehistorický Mars o něco vyprahlejší, než tvrdí populární vize.

Práce týmu Gordon Osinskiho z Western University dává osinsku do zadele podmínkám na dávném Marsu skrze studii jeho dnešní geografie. Ta na první pohled nahrává vizím dávné rajsko-marťanské zahrady! Na dnešním Marsu totiž vidíme vyprahlá koryta pravděpodobných někdejších řek, která musela vzniknout z tekoucí vody! To přece vypadá cajk!

Vědátoři se však domnívají, že přinejmenším část této povrchové vody ve skutečnosti odtékala pod tajícími ledovci. Jako subglaciální tání tak ona voda de facto nebyla v době tání na povrchu, ačkoliv vytvořila struktury, které jsou dnes na povrchu – onen ledovec totiž v průběhu věků odtál úplně.

Možná si teď říkáte, že voda je voda – problém ovšem plyne (ha!) z toho, že „klasické“ řeky naznačují přítomnost vodního cyklu. Voda se nad mořem vypaří, přesune v plynném skupenství nad pohoří, tady zkondenzuje a tvoří řeky. A tak furt dokola. Taková stabilní situace nahrává rozvoji života. Naproti tomu tání vody odtékající zespod ledovců se vyznačuje daleko menším množství vody, a přinejmenším daleko pomalejším cyklem, či rovnou jednosměrným vývojem.

To by snižovalo šanci, že Mars měl podmínky pro rozvoj života daleko menší – což by mohlo ovlivňovat i naše šance jeho kolonizace v budoucnu.

Zdroj: Displate, id Software, vlastní

Spolu ve smrti

Pro nynější studii Osinski spolu s kolegy, Annou Grau Galofre a Markem Jellinkem (tuším určitou příbuznost s Czechií) analyzovali přes 10 tisíc satelitních snímků 66 řečišť Rudé planety. Krom jejich zraku jim k tomu pomohl i vlastní analytický algoritmus. Hledali přitom právě rozdíly říčního toku vs. subglaciálního odtávání. Možná namítnete, že jde o velmi spekulativní morfologii terénu – na Zemi ale víme velmi dobře, které řeky tečou krajinou „klasicky“, a které si hledají cestu pod ledovci.  Příkladem za všechny je ostrov Devon v kanadské Arktidě. Hledání téhož tedy na Marsu není zcela bez meritu.

Subglaciální tání bylo doposud předpokládáno spíše u menšiny marťanských koryt, a Osinskiho tým pro něj u menšiny také našel geologické náznaky. Celkově jen 22 z 66 řečišť vykazuje znaky subglaciálu. Tým ale přesto předpokládá, že majorita koryt Marsu byla zformována podobným způsobem. U dalších 18 koryt totiž nebylo nad původem z jejich geologie rozhodnuto, přičemž studené klima spíše vlažně nahrává též subglaciálnímu původu

Jistě to ale nevíme. Jde jenom o jednu z možností, které nelze tesat do kamene. Pokud by to však byla pravda, prehistorický Mars by spíše než zahradu života připomínal přinejlepším Grónsko.

Je ale zajímavé, že něco velmi podobného naznačují i klimatické modely. Podle těch byl Mars cca. 3,8 miliardy let nazpět velmi chladný a pokrytý ledovci. Je nicméně dobré dodat, že 3,8 miliardy let nazpět nebyla zrovna rozkvetlou zahradou ani naše Země. Život se nejspíše teprve rodil, měl přinejlepším podobu jednobuněčných živočichů, a pokud již existoval nějaký povrch, byl pustý jako hospoda v 10 ráno.

Dalo by se skoro říct, že Mars, Venuše a Země si skutečně mohly být velmi podobné! Ale ona podoba spočívala v tom, že všechny tři planety vypadaly nejspíše velmi mrtvě!

Mars in the Noachian Period
Tahle famózní mapa Marsu 3,8 mld let nazpět by potřebovala trochu více bílých ploch. Ve větším rozlišení u autora tady. Zdroj: atlas-v7x

Svět pod povrchem

„Otázka, jak dlouho trvalo na Marsu období umožňující na povrchu planety existenci kapalné vody. nám nedává spát, a tak tomu ještě dlouho bude,“ píše mi do Messengeru na dotaz k práci planetolog Petr Brož, kterého znáte (i z mých) témat řešících Rudou planetu, „Tato studie přitom pěkně ukazuje, proč tomu tak je. O procesech, které se odehrávaly na povrchu Marsu a které tam zanechaly svůj otisk, toho totiž stále nevíme dost, abychom mohli jednoznačně říci, jak vznikly a tím zrekonstruovat vývoj klimatu rudé planety, což je pro zodpovězení této otázky potřeba.“

Je ale dobré zmínit, že podmínky na povrchu (alespoň tom dnešním) nemusejí nic moc říkat o podmínkách pod ním. Dnes s vysokou jistotou tuší, že nynější Mars disponuje nějakými podzemními rezervoáry vody. Tak trochu podobná podpovrchová moře jsou odhadována i na řadě dalších těles – typicky měsících Europa (u Jupitera) a Enceladus (u Saturnu). To naznačuje dvě skutečnosti pro minulost i budoucnost podobných těles.

Pro budoucnost možnost onu vodu získat ven a využít při kolonizaci. Kdo ví, možná se nám nepodaří překovat celý Mars v zelenou zahradu – ale budeme si moct vytvořit alespoň místní zahrádky uvnitř našich habitatů. Druhou věcí je, že zatím nevíme, zdali v podobných podzemních rezervoárech (ne)může existovat aspoň jednobuněčný život. Evidentně je tu dost tepla na to, aby podobné rezervoáry nezamrzly. To sice může znamenat, že jsou také velmi slané… Ale v zásadě se tím snažím říct, že život na Marsu mohl jistě být i bez zeleného povrchu.

Tak či onak platí, že studium Rudé planety bude ještě muset pokračovat, protože jedině tak přijdeme celé pravdě o její minulosti na kloub! A spolu s tím přispějeme možná i tomu, že život se na Mars nikoliv vrátí, ale dostane tu aspoň druhou šanci.

[Ladislav Loukota, PB]

Mars je přesto unikát – třeba i díky tomu, že se občas „stává Saturnem“:

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Diskuze

Reklama