Mravenčí kanibalismus významně snižuje populace mravenišť

TLDR: Pozoruhodná studie odhalila interakce mezi různými druhy mravenišť, včetně značného vlivu na jejich populace. A slovem „interakce“ míníme pojídání malých mravenců jinými mravenci! Studie tu.

V nouzi ochutnáš přítele

Mravence má každý rád – a nejenom v kredenci! Ale filmový Mravenec Z se svou brutální scénou krvelačné války rozhodně nelhal, ba naopak. Nejenže dnes probíhá v podstatě obří světová mravenčí válka, ale dokonce i mezi mravenci to žije šílenými hororovými výjevy. Třeba i díky malému leč zjevně šikovnému mravenčímu druhu Solenopsis tennesseensis, který na svých mravenčích kolezích páchá hromadnou dětskovraždu!

O existenci S. tennesseensis a mnoha jim podobných druhů podzemních mravenců jsme samozřejmě věděli už dávno, nová studie Lea Ohyami a jeho týmu se ale zaměřila na vliv tohoto mravenčího loupežníka detailněji. To, že podobné druhy vytvářejí podzemní tunely do jiných mravenišť a kradou tu jejich mladé, se také znalo. Nyní se však ukázalo se, že S. tennesseensis je natolik významnou hrozbou pro ostatní mraveniště, až to je znát na jejich celkovém chodu.

Právě podzemní povaha těchto druhů mravenců způsobila, že jim vědci doposud nevěnovali takovou pozornost. Ohyama a jeho kolegové z University of Central Florida se ale rozhodli v průběhu 14 měsíců měřit, jak výrazný význam skutečně S. tennesseensis na ostatní mraveniště má! Uprostřed národního parku vytyčil 20 oblastí, každou o 18 metrech čtverečních – což je dle autorů zhruba plocha rozšířeného volejbalového hřiště, ať už je to cokoliv. Chtěl jsem vám to jako správný popularizátor přepočítat i na podlahovou plochu trolejbusu, ale je překvapivě velký problém najít, jaká je vlastně podlahová plocha trolejbusu…

Každopádně, uvnitř 10 z těch pokusných míst (druhá půlka byla kontrolní skupina) následně zakopával otrávené plastové návnady pro podzemní mravence. Vstup do návnad byl přitom tak malý, že se dovnitř mohli dostat jenom S. tennesseensis, nikoliv větší druhy. A pak se začaly dít věci!

Zdroj obrázku: 30 Rock/NBC/Public Domain/Vlastní

Mravenec mravenci vlkem

Mravci zloději samozřejmě návnady nepřehlédli a jali se masově vlézt dovnitř. Což jim bylo osudné. Celkově zredukoval jed mravence druhu S. tennesseensis v 10 zkušebních plochách v průměru o 71 %! Pokud je vám jich líto, počkejte, co jejich zmizení udělalo s ostatními druhy mravenců. Spolu s úbytkem S. tennesseensis totiž došlo na nárůst počtu v jiných mraveništích (odlišných druhů) o 35%!

(Obzvláště dramatický byl efekt na počátku druhého roku studie, kdy nastoupil s květnem a červnem vrchol jara. Z ploch zmizelo až 82 % mravenčích zlodějů, zatímco jiných větších mravenčích druhů přibylo až o 65 %. Zajímavé rovněž je, že příbytek nebyl homogenní – až dvakrát přibylo mravenců druhu Dorymyrmex bureni, ale nočních mravenců Nylanderia arenivaga měl příbytek poloviční.

To naznačuje, že zlodějské metody S. tennesseensis a jemu podobných podzemních lupičských mravenců se vyvíjely velmi dlouho, a jsou velmi dynamické i značně složité. Podzemní kradení larev zjevně nefunguje na všechny mravence stejně, různé druhy mají různě efektivní obranu a některé se proti nájezdům zjevně dobře brání. )

Ono “kradení” je samozřejmě trochu eufemismus – S. tennesseensis ony ukradené mravence používá jako zdroj potravy. Tihle mravenčí morloci přitom mají značný vliv. V součtu práce především demonstruje, že podzemní mravenci rozhodně skrze své aktivity omezují i vliv jiných druhů mravenců na povrchu.

Mraveniště je portál přímo do pekel... Zdroj: Luke Jones
Mraveniště je portál přímo do pekel… Zdroj: Luke Jones

Kloužeme po povrchu

Pokud vám ještě před chvílí bylo mravenčích kanibalů líto, možná jim nyní otravu přejete! Ale to by opět byla chyba – S. tennessensis by totiž mohl skrze svůj jídelníček plnit nenulově významnou regulační aktivitu, která přírodně omezuje povrchové mravence před přílišnými počty. Běžní mravenci jsou samozřejmě prospěšní pro faunu i floru, ale kdo ví, co by jejich drastické přemnožení mohlo způsobit – nakonec by se nám začali příliš množit i mravenečníci a to by byla minimálně esteticky katastrofa!

Tradičně platí, že výstup práce nemusí být posledním slovem. Především platí, že daleko užitečnější by bylo experiment stopovat na delším průběhu než po dobu 14 měsíců. Možná, že nějaké 3 až 5 let by mohly dát jiný výsledek. Dále platí, že lepší by bylo porovnávat hustotu mravenišť, nikoliv jen populaci.

Ale to už bude úkol pro jiné týmy, zkoumající další (h)různé aspekty mravenčího světa.

[Ladislav Loukota, LP]

Připomeňte si jiný nedávný hrůzný mravenčí objev, kde byli úplně jiní mravenčí kanibalové

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Diskuze