NASA plánuje lunární radioteleskop velký jako kráter

TLDR: Konceptuální lunární radioteleskop o průměru 1 km by mohl nahlédnout do hlubin kosmu. Vzniknout by mohl s pomocí robotů – ale pár dekád na něj nejspíše posečkáme. Oznámení tu.

Vstříc Luně!

NASA si brousí zuby na Měsíc! Pravidelní čtenáři Vědátora či kolegů z Kosmonautix si už nejspíše povšimli asi miliardy plánů na návrat lidí k Luně. Od orbitální stanice Gateway přes povrchové mise Artemis až po nenápadné pokukování po raketách z dílny SpaceX – Měsíc je znovu v kurzu!

Reálně samozřejmě nevíme, jestli cokoliv z toho v dohledné době vyjde. Nejen kvůli pandemii a očekávané ekonomické krizi se, jako už několikrát, můžeme nakrásně dočkat dalšího odkladu nových lunárních kolumbiád. Ale tentokrát má NASA v zádech silný vítr oficiální americké administrativy. Trumpova vláda oznámila ambice na Měsíci těžit nerosty. A, jak už jsem napsal několikrát, na Měsíc si brousí zuby i Čína! V podobném závodu o to, kdo má větší… ehm, rakety, nezůstala Amerika v minulosti nikdy pozadu.

Kvůli všeobecným praktickým a politicko-vojensko-průmyslovým stránkám nových misí na Měsíc však v pozadí občas zůstává téma vědy samotné. Na jednu stranu je to dobře. Stejně jako už nepíšu o průměrném startu & přistání SpaceX, protože přestalo jít o dobývání horizontu, ale stalo se to (naštěstí!) všední záležitostí, totéž platí i o nových misích o Měsíc. Aby tam lidé zůstali, musí mít budoucnost Měsíce podstatně praktičtější stránku než jenom řešit geologii a evoluci Sluneční soustavy. A součástí té praxe, chca nechca, jsou i vojáci, těžaři, politici…

Na stranu druhou, Měsíc zdaleka nemusí být jenom tématem pro geologii a příbuzné obory. Už pěkných pár dekád je Měsíc také vytouženou nejzazší hranicí pro astronomy! A s tím, jak nám světelný smog dělá paseku na Zemi, a díky Starlinku od SpaceX možná brzy i nad Zemí, dostává se téma lunární observatoře stále více na přetřes. Nejnověji v čerstvé vizi NASA na radioteleskop velký jako celý lunární kráter.

Radioteleskopy (v pozadí) na Měsíci vyhlíželi plánovači už po dekády. zdroj: NASA

Odvrácená strana dobývání Měsíce

Projekt známý jako LCRT (Lunar Crater Radio Telescope) by využil kilometrového lunárního kráteru pro rozestavění radioteleskopu o průměru jednoho kilometru! Samozřejmě, radioteleskopy světelný smog příliš neřeší. V čem je tedy v tomto specifickém žánru astronomie Měsíc výhodný? Díky umístění na odvrácenou stranu Měsíce by LCRT mohl zachytávat signály, které jinak spolyká pozemská ionosféra nebo jiný radiový šum produkovaný lidskými vynálezy v bezprostředním okolí Země!

LCRT by byl dokonce největší radioteleskop v soustavě! Při šmejdění po vlnové délce 10-50m (ve frekvenci 6-30MHz) by mohl ve vizi vědátora Saptarshi Bandyopadhyaye z JPL nabídnout unikátní okno do minulosti vesmíru! Namísto ufonů by pomáhal odhalovat vzdálená astronomická kataklyzmata či jevy spojené s Velkým třeskem. Co je nejzajímavější, LCRT by mohl vzniknout majoritně či úplně v režii robotů!

Ačkoliv by se program nejspíše neobešel bez dalších investic spojených s návratem lidí na Měsíc, Bandyopadhyaye sám je robotickým specialitou – a přišel s nápadem, jak by LCRT mohl v kráteru být „postaven“ (či spíše rozmístěn) s pomocí lunárních roverů. Automatizovat by šlo nejenom fázi budování, ale i provozu. A to ačkoliv případné občasné návštěvy lidské posádky by nejspíše nebyly ke škodě z hlediska údržby.

Jinak bychom si museli počkat na mnohem komplexnější roboty, kteří v kosmu povětšinou ještě vyzkoušeni nebyli. A to by oddálilo i fázi realizace lunárního radioteleskopu. Nicméně, ať už s roboty či bez nich, LCRT je zatím ve velmi rané fázi vývoje.

zdroj: Liu Yu/YXinua, NASA

Jsme na počátku

Nejenže tým JPL nemá roboty, ale nemá vytipovaný ani kráter, který by LCRT hostil. Nemá samozřejmě ani finance na praktické testy na Zemi, postavení či vynesení roverů… Celé je to zkrátka prozatím jenom velmi příjemná vize, která by se reálně mohla naplnit nejdříve po roce 2030, spíše po roce 2045.

V této souvislosti opět rád připomenu, že pomalý vývoj kosmických teleskopů není výjimkou, ale spíše pravidlem. Nejslavnější Hubbleův teleskop konceptuálně vznikal od konce 60. let. Právě tehdy přišli vědátoři s nápadem na orbitální teleskop. Trvalo však dalších 30 let, než Hubbleův teleskop fyzicky vznikl a dočkal se vynesení do kosmu. A ani to nebyla konečná. Ukázalo se, že teleskop má konstrukční vadu – a pro jeho opravu byla vyslána celá jedna mise raketoplánu. Servisních misí pak proběhlo ještě několik.

Na druhou stranu, radioteleskopy jsou podstatně méně náchylné na podobné chyby. Stačí ostatně vzpomenout na loňský snímek okolí černé díry, který vznikl s pomocí „virtuálního radioteleskopu“. Různé radioobservatoře na Zemi pozorovaly stejný cíl v propočtených intervalech, a výsledkem nebyly slzy smutku, nýbrž štěstí! Lunární radioteleskop by tedy rozhodně mohl přijít dřív než za 30 dalších let.

Na každý pád platí, že LCRT by mohl obhájit mise na Měsíc i po vědecko-poznávací stránce. Co vše by nám pomohl odhalit, se můžeme zatím jenom dohadovat. Nezbývá tak než doufat, že nynější krize neodsune dobývání Měsíce příliš daleko do pozadí priorit. Jakmile se totiž lidstvo vrátí na Měsíc, může ve skutečnosti odhalit daleko víc krajin, než jen šedivý půvab lunární krajiny.

[Ladislav Loukota]

O lunárním závodění taky ve videu tuna:

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Diskuze

Reklama