Vědci (ne)rozmluvili 3000 let starou mumii

TLDR: Britským badatelům se podařilo vytvořit 3D model hlasového ústrojí staroegyptské mumie. Dokázali tak zrekonstruovat možnou zvukovou podobu toho, jak by zemřelý vyslovil jednu samohlásku. K rekonstrukci hlasu a „rozmluvení“ mumie ale ještě zbývá dlouhá cesta.

Hlas ze záhrobí

Možná, že když první archeologové moderní éry na počátku 19. století pohlédli do pozoruhodně zachovaných tváří staroegyptských mumií, povzdechli si: „Kéž by tak mrtví mohli mluvit! Jaké příběhy by nám asi vyprávěli?“. Z minulosti máme zachovány někdy pozoruhodné detaily hmotné kultury. Kde bylo písmo, můžeme se skrze texty alespoň pokoušet nahlížet do myslí dávných lidí. Jedná z věcí, která je pro nás živáčky klíčové, ale až do nástupu moderních technologií stopy nezanechala: Je to právě řeč.

Médii nedávno proletěla zpráva, která skoro vypadala, jako by se badatelům podařilo staroegyptskou mumii rozmluvit. Některé titulky si dokonce vůbec nebraly servítky a přesně v tomto duchu informovaly. Je to pravda, opravdu k nám promluvil hlas z tisíce let dávné minulosti? Inu, jak už to tak bývá – bohužel ne. Alespoň prozatím.

Za celým povykem stojí tým britských vědátorů shromážděný kolem muzea v Leedsu, pod vedením Davida Howarda, profesora elektroniky z University of London. Parta moderních skoro-nekromantů publikovala studii, ve které představila svůj projekt analýzy hlasového ústrojí 3000 let mrtvého egyptského kněze. V rámci studie pak vznikl nejen 3D sken, ale nakonec i 3D model řečeného ústrojí. Jak ale zjistíme, navzdory mediálním zkratkám si tým nekladl za cíl mrtvého skutečně rozmluvit. Na to bylo u výzkumu relativně málo pentagramů, černých kuřat a obsidiánových dýk.

Cílem studie tedy bylo experimentálně syntetizovat alespoň část hlasového projevu mrtvého. Vybrána byla mumie ze sbírek muzea v Leedsu, přesněji šlo o tělo kněze a písaře jménem Nesyamun. Podle všeho žil za vlády faraona Ramsese XI. (1106–1077 př. n. l.), tedy na samém sklonku Nové říše. Jeho jméno a základní údaje sdělují přímo nápisy na jeho sarkofágu.

CT skenování kněze Nesyamuna (Zdroj: Leeds Teaching Hospitals/Leeds Museums and Galleries)

Éééééé?

Mumie byla vybrána pro relativně dobrý stav zachování. V Británii se ocitla už ve 20. letech 19. století a měla to štěstí, že šlo o jednu z prvních mumií zkoumaných (tehdy) moderními metodami. Byla v roce 1824 opatrně rozbalena a prohlédnuta lékaři, zhruba o sto let později byla také rentgenována. V roce 1990 se na mumii zkoušely zase nové metody, jako CT sken, histologie, endoskopie a podobně. Navíc o ni bylo opakovaně příkladně pečováno novými metodami konzervace a zůstala zcela nepoškozena. Nesyamun tak už takřka 200 let vede prim v nejedné průkopnické metodě výzkumu mumií.

Badatelský tým si kladl i etické otázky, přeci jen jde o tělesné pozůstatky živého člověka. Jak ale sami vědátoři podotkli – Nesyamunovo jméno bylo na sarkofágu spojeno s titulem maat kheru, což lze přeložit jako „pravdivý hlas“. Tím bylo v podstatě řečeno, že žil příkladným životem a žádá bohy, aby mohl promluvit i po smrti, až jej budou soudit. Vyjádřené přání „znovu promluvit“ tak bylo více než symbolickou pobídkou pro celý projekt.

CT skenování potvrdilo, že velká část hrtanu a krku zůstala nepoškozená a anatomicky in situ, bez dramatických posmrtných změn. Na základě tohoto skenování byl vytvořen počítačový model soustavy od hrtanu po dutinu ústní. Takový model už pak bylo snadné prohnat 3D tiskárnou. Výsledný tovar byl potom opatřen reproduktorem, který zvukovým spektrem a umístěním co nejlépe imitoval místo, kde se utváří hrdelní zvuky.

3D model ústní dutiny, hrdla a hrtanu mumie (Zdroj: D Howard et al, Scientific Reports)

Posledním krokem bylo celou soustavu spustit – výsledná, pětivteřinová zvuková vibrace nadchla zasvěcené fanoušky projektu a zklamala nejednoho čtenáře dříve zmiňovaných médií. Kdo totiž čekal, že uslyší hlas ze záhrobí – a takových lidí nebylo dle diskuzí málo – ten nad záznamem vyprsknul smíchy. Ozvalo se totiž jen krátké, monotónní „ééééé“. Buď jako by mumii tlačil nějaký tělesný problém, nebo jako by chudák prastarý kněz najednou nevěděl co říci.

Hlasy minulosti

Bylo by velkou chybou na základě relativně fádního výsledku shodit celý výzkum. Znovu zopakujme, nekladl si za cíl „rozmluvit mrtvého“. Úkolem bylo pokusit se vokalizovat rekonstruovatelné části hlasového traktu – a to se podařilo na výbornou! Sice jsme dostali jenom jednoduchý, plochý a trochu komický tón, ale to je pořád jenom základ. Svou specifickou barvu onen tón měl a studie tvrdí, že jde opravdu o unikátní barvu hlasu starého 3000 let.

Samozřejmě, jde o tón hrdelní – a takový ani zdaleka netvoří naši řeč. Mumii bohužel chybí jazyk, který je pro reálnou řeč klíčový. Nemluvě o pohybech hrudi, dechových návycích a hlavně tóninových přízvucích toho kterého jazyka. To je tolik proměnných, že je dost možné, že skutečný hlas ze záhrobí neuslyšíme nikdy. Na druhou stranu, nic není jisté – i takovýto experiment by byl před dvaceti lety nemyslitelný. Možná nám chybí jenom dostatek srovnávacích studií na živých lidech, abychom vytvořili algoritmy, které proženeme počítačem spolu s modely krku…a mrtví promluví!

Současný stav výzkumu a jeho popularizace v médiích trochu připomíná nedávnou zprávu, která říkala, že vědci z pravěké žvýkačky rekonstruovali podobu mezolitické dívky. Ve skutečnosti to bylo složitější a šlo hlavně o první krok k dalším podobným studiím. Masová média ale psala jednoznačně „tvář získaná z DNA“. Asi stejně, jako „mluvící mumie“. Realita výzkumů tohoto typu je bohužel často fádnější, než by si veřejnost přála – o to větší pozornost ale musíme věnovat tomu, co studie doopravdy říkají. Badatelský tým pokračuje ve svém výzkumném projektu nazvaném Voices of the Past a tohle je jenom první, metodicky významný krok.

Staří Egypťané říkávali, že vyslovit jméno mrtvého je jako jej znovu oživit. Nevsadil bych si zatím na to, že bychom někdy mohli Nesyamuna znovu mluvit. Sentimentálně se ale přiznám, že představa, že by jeho hlas po 3000 letech znovu vyslovil jméno napsané na boku sarkofágu, je vyloženě dojemná.

[PZ]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol – podpořte i vy drobákem mojí snahu informovat o vědě věčně & vtipně a přispějte mi v kampani na Patreonu.A sledujte mojí snahu případně i na Facebooku či YouTube!

Diskuze

Reklama