Neolitická studna je (prozatím) nejstarší dřevěnou stavbou světa

TLDR: Čeští archeologové před časem objevili neolitickou studnu, které se díky přesnému datování dostalo přívlastku „nejstarší známá dřevěná stavba“. Kromě stáří je ale na ní pozoruhodná celá řada dalších věcí – ať už její konstrukce či prehistorický kontext.

Studna jako mediální celebrita

Česká archeologie je zase jednou světová – médii tuzemskými i zahraničními proletěla zpráva, že byla u nás nalezena „nejstarší studna na světě“. V případě přesnějších titulků se pak mluvilo o „nejstarší dřevěné studni“. Objevu bylo věnováno poměrně dost pozornosti a tak si tentokrát neklademe za cíl vám ho přinést jako horkou novinku. Spíše si, jak je našim zlovolným zvykem, dovolíme trochu demytizace novinářských zkratek a hlavně moc rádi přispějeme k popularizaci celé problematiky.

Pozůstatky studny byly nalezeny v trase budoucí dálnice D35 již v létě roku 2018 nedaleko Ostrova u Vysokého Mýta. Na zdejším předstihovém výzkumu se podílely organizace Archeologické centrum Olomouc, p.o. a Archaia o.p.s. Už při nalezení studny bylo podezření, že by mohlo jít o důležitý objev. Dobře zachovalé dřevo tak bylo opatrně rozebráno a v laboratořích podrobeno nejedné analýze.

Na těch se podílela celá řada dalších pracovišť, mimo jiné také odborníci z Mendelovy univerzity v Brně. Ti provedli na dřevě dendrochronologické datování, jež přineslo stáří dřeva do let 5256 až 5255 př. n. l. Ne, to není překlep, nevypínejte vztekle počítač, milí čtenáři. Jak se dozvíte dále, takto přesné datování je skutečně možné.

Od objevu už pravda uplynul nějaký ten pátek, nyní si ale znovu získal pozornost médií. Souhrnná studie k datování objevu totiž byla publikovaná teprve nedávno – a na základě ní bylo možné začít stavět bombastické, a trochu nepřesné, titulky.

Disclaimer: Vědátor samozřejmě jako fanoušek archeologie a nepřítel polopravd a omylů ví, že navzdory všeobecnému mínění předstihové výzkumy obvykle stavby nezdržují.
Věděli to ale ti poťouchlí neolitci?!

Dendrochronologie nuda…není!

Zmiňovaná dendrochronologie je pozoruhodná datovací metoda, která umožňuje za vhodných podmínek určit stáří dřeva s přesností na roky. Jak asi všichni víme, když přeřízneme strom, tak – na rozdíl třeba od člověka – můžeme spočítáním letokruhů zjistit jeho věk.

Letokruhy se vytvářejí přírůstkem dřeva během jednoho vegetačního období. Jelikož jarní dřevo bývá obvykle světlejší a měkčí, zatímco letní je tmavší a tvrdší (a v zimě dřeva nepřibývá), vytváří se nám v mírném podnebí krásně kronika života stromu. Síla přírůstku dřeva pak zrcadlí přírodní podmínky v tom kterém roce – roky s dostatkem srážek vytvářejí letokruhy mocnější, než roky studené a suché.

Jakmile si vědátoři uvědomili tyto skutečnosti, došlo jim, že stromy v sobě nenesou jen svou osobní historii, ale že je lze využít i k datování absolutnímu. Tak se zrodila dendrochronologie. Když je totiž k dispozici dostatečný kus dřeva, získáte unikátní sekvenci, kterou lze zasadit do známých datovacích řad. Ty jsou vytvořené na základě bezpečně datovaných stromů.

Důležité je, že datační řady se liší pro druhy stromů a pro regiony. Tak například středoevropský dub nelze zasadit do řady severské borovice a podobně. Naštěstí se ale mravenčí prací podařilo pro velké části Evropy postupně sestavit datační řady pro obvyklé druhy stromů sahající často tisíce let do minulosti.

Díky archeologickému a paleobotanickému zkoumání zachovalých dřev z minulosti, jež byla buď bezpečně datována jinak, nebo prokazatelně navázala na už známé datovací řady, tak saháme někdy až tisíce let do minulosti. Kupříkladu v některých regionech se podařilo sestavit sekvenci borovice dosahující až k poslednímu glaciálu.

Sedm tisíc let stará tesařina. Obdiv je na místě. (Zdroj: Rybníček et al., J. Archaeol. Sci., 2020 )

7000 let stará studna

Už keramika nalezená kolem pozůstatků studny naznačovala, že se archeologové pohybují ve vrstvách patřící kultuře s lineární keramikou, vůbec první neolitické kultuře na našem území. Jelikož bylo díky vhodným podmínkám dřevo studny pozoruhodně dobře zachováno, bylo rozhodnuto o jejím vyzvednutí v jednom bloku. To proto, aby bylo možné věnovat jí náležitou péči v klidu laboratoří. Tato samotná akce byla v našem prostředí poměrně unikátní, následná preparace a rozebírání konstrukce trvalo více jak měsíc.

Studna nalezená u Ostrova byla celá sestavena z dubu. Zde je velikým štěstím, že středoevropský dub je možné dendrochronologicky velmi dobře datovat. Jsou totiž k dispozici data nejen z několika dalších lokalit od nás, ale navíc i z Německa. Dendrochronologické datování tak přesvědčivě ukázalo na již zmiňované roky 5256-5255 př. n. l.

Studna vyráží na cestu do laborky (Zdroj: Archeologické centrum)

Toto datování bylo ještě doplněno pomocí metody sledování rozpadu izotopů radioaktivního uhlíku, familiárně známé jako C14. Tahle metoda je o poznání méně přesná, ostatně zlidovělo cimrmanovské „podle radioaktivního uhlíku se to stalo na jaře 1907, plus mínus 200 let.“ Ovšem kromě toho, že samo provádění těchto datací se neustále zlepšuje, tak je především důležitá možnost komparace s dendrochronologií. A tady se nám přátelé dřevo a radioaktivní uhlík krásně potvrdili navzájem.

Jak správně podotkl ředitel Archeologického centra Olomouc – jde tedy o nejstarší doposud dendrochronologicky datovanou (!) dřevěnou (!!) studnu. Tyhle vykřičníky nijak nesnižují význam objevu, ale znovu zopakujme – oproti některým zkratkovitým titulkům (včetně první verze mého kratšího postu v úterý, mea culpa) nejde ani o nejstarší studnu, ani o nejstarší dřevěný artefakt na světě. Některé kamenné konstrukce studen z Předního Východu budou totiž ještě o pár tisíc let starší. A ze světa známe také nálezy jiných dřevěných artefaktů a struktur, které nepochybně pocházejí z paleolitu a předbíhají „naši studnu“ o celé desítky tisíc let. Jen nejsou žádné z nich datované tak přesně.

Doufám, že vám teď kontextová reklama prodává nějaká data.

O studnách a tak

Je otázka, jak dlouho bude tento datovací prim studny trvat. Ředitel Peška sám říká, že jde určitě o prvenství dočasné. Skutečný význam nálezu tkví v jeho konstrukci a v jeho kulturním a časovém zařazení.

Nejde o první neolitickou studnu nalezenou na našem území. Už ze 70. let byla známá studna z Mohelnice, ta ale byla datována jen podle nalezené keramiky. Podobného stáří byly i studny z Mostu a Brna-Bohunic. Na konci roku 2015 byla nalezena na okraji Uničova studna, která by mohla být sestrou studni od Ostrova. Podle dendrochronologie je jen o 160 let mladší a má velmi podobnou stavbu.

Neolitická studna z Uničova (Zdroj: Archeologické centrum)

O konstrukci jsme se ještě nezmiňovali: pozůstatky ostrovské studny měly rozměry 80 x 80 cm při výšce 140 cm. Studna byla stavěná tak, že do rohů jámy byly umístěny kůly s vytesanými žlábky. Do těch byla uchycena štípaná prkna. Mohelnická studna je konstruována úplně stejně. Musíme si ale uvědomit, že mluvíme o počátku neolitu. Právě skepse nad schopnostmi našich předků vedla – alespoň dle vždy moudrých internetových diskuzí – mnohé lidi k nevíře nad určením nálezu. Není přeci možné, aby s primitivními nástroji naši primitivní předci dosáhli něčeho takového!

No, o tom, že lidé v pravěku byli všechno, jen ne primitivní, už naši poučení čtenáři dávno vědí. Ostatně, některé (byť výrazně mladší) vodohospodářské stavby můžou sloužit dodnes. Tak jako nepodceňujeme potenci jejich mozku, nesmíme podceňovat ani schopnosti jejich nástrojů. Experimentální archeologie (to je takové to hraní, kde si profesoři rozbíjejí hlavy bronzovými meči) jednoznačně prokázala, že kamenné nástroje jsou velmi použitelné a jejich škála je pestrá. Prkna byla štípaná, což je způsob výroby, jež si poradí i s tvrdým dubovým dřevem. Mimochodem, aby bylo možné vyštípat fošny o této velikosti, musely mít pokácené stromy průměr 60 cm.

Je ovšem pravda, že až do objevů mohelnické a ostrovské studny se předpokládalo, že podobné konstrukce jsou záležitostí spíše výrazně mladší – doby bronzové či dokonce římské. V tomto ohledu tedy neolitci velmi překvapili i badatele.

Inu, studny vždycky uměly překvapit.

Dalších otázek není nikdy dost

Je naprosto v pořádku, že na prvním místě zaujalo stáří studny. Její přesné datování je opravdu archeologický majstrštyk. Pro další bádání jsou ale důležitější ty zhodnocení a kontexty nálezu, které jsme naznačili.

To, že lidé v neolitu věnovali stavbám studen tolik energie a umu, přináší zajímavé otázky. Proč to vlastně dělali? Zdá se, že lidé měli potřebu si pojišťovat přístup k vodě a nespoléhat na povrchové zdroje. Koneckonců, voda byla základ veškerého přežití stejně tehdy, jako dnes.

Že navíc nešlo o záležitost ojedinělou ilustruje to, že celkově se v Evropě neolitických studen našlo už snad na 40. Některé z nich, především z Maďarska, jsou mimochodem kandidátky na ještě starší dataci, zatím ale byly určovány jen pomocí málo přesné radiokarbonové metody.

Rozebraná studna si hoví v lázni a čeká na další zpracování a konzervování. Kdybyste takhle staré dřevo nechali prostě jen vyschnout, tak by z něj byla leda tak 7000 let odleželá podestýlka pod křečka. (Zdroj: ČTK)

V neposlední řadě pak důležitost objevů (ostrovského i mohelnického) tkví i v dalších analýzách. Výplň studny nesla řadu organických vzorků, které umožňují – spolu se stopami v samotném dřevě – dále zkoumat přírodní prostředí v okolí studen. S tím souvisí i další otázky pro příští výzkumy, totiž například vztah studen a sídlišť. Studna v Ostrově se jevila jako solitér a osada k ní náležící nebyla v blízkém okolí nalezena. Uničovská studna stála přímo uprostřed sídliště lidu s lineární keramikou. Starší mohelnický objev pak byl učiněn na okraji osídlené plochy. Máme zde tedy tři studny, tři modely – a to už vůbec nemluvíme o širším srovnání celoevropském.

Pointou na závěr je zkonstatování, že taková neolitická studna není jen jeden artefakt, kterému dáme přívlastek „nejstarší dřevěná“ a hotovo. Je to především soubor různých dalších otázek, kontextů, metodických inspirací a východisek pro další bádání. Věřím, že o podobných objevech v budoucnu ještě hodně uslyšíme. A budeme dál pít ze studnice poznání!

[PZ]

Jak není voda, není nic! Ilustruje to i ztracené město Khmerů:

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol – podpořte i vy drobákem mojí snahu informovat o vědě věčně & vtipně a přispějte mi v kampani na Patreonu.

A sledujte mojí snahu případně i na Facebooku či YouTube!

Diskuze

Reklama