Jeden z nejhorších hladomorů Evropy způsobily deště

TLDR: Nová studie skrze zkoumání letokruhů stromů potvrdila, že velký hladomor z let 1315-1317 způsobily nebývale silné deště a povodně.

Když celé Evropě kručí v břiše

Doba hladová je doba hladová. Hladomory nepatřily v dějinách ke společníkům vítaným, nicméně o to byly častější. V podstatě až s moderní dobou nastala epocha, kdy se nenacházíme jednu neúrodu od smrti hladem. Tedy, alespoň si myslíme, že tomu tak není. Nicméně teď nechci dávat apokalyptické předpovědi budoucnosti, raději se podíváme na apokalyptickou minulost.

Ve středověké Evropě nebyly hladomory ničím výjimečným. Přesto jeden z nich vstoupil do dějin jako Velký hlad, který propukl v letech 1315 až 1317. Dobové texty nás informují o tom, že za vším stály nebývale silné deště opakující se několik let po sobě. Chladné a vlhké roky vedly k neúrodě a katastrofa byla na světě. Během tří let hladomoru zemřely miliony lidí, což obzvláště kontrastovalo s populační explozí předchozích staletí.

Velký hlad postihl především nejlidnatější území západní Evropy, Skandinávii, Říši, západní Polsko a západní Pobaltí, ušetřeny nezůstaly ani české země. Odhady říkají, že v některých oblastech francouzského venkova se počet obyvatel dostal na hodnotu před Velkým hladem až v 19. století. Když pak přišly další katastrofy 14. století, jako menší hladomory nebo mor, byla společnost vyčerpaná a zranitelná. Díky rozsahu písemných pramenů máme relativně dobrou představu o tom, co se dělo. Což ovšem neznamená, že se nemůžeme dozvědět víc.

Právě zde vstupuje na scénu nový výzkum badatelů z Lamont-Doherty zemské observatoře a z Kolumbijské univerzity. Ti se zaměřili na otázku, jak moc se průměru vymykaly v kronikách naznačené deště (a z nich předpokládané povodně). Také je zajímala otázka geografického rozsahu katastrofálního počasí a povodní. Základním nástrojem k zodpovězení těchto otázek se jim stal výzkum letokruhů starých stromů. Tým pod vedením paleoklimatologa Jasona Smerdona tak nejen potvrdil pravdivost písemných pramenů, ale ještě více zpřesnil temný, mokrý obraz, jaký nám nabízejí. Studie je ovšem prozatím dostupná jen formou blogového zápisu.

Jason E. Smerdon

Prší, prší, jen se leje.

Velký hlad je chápaný jako předěl, kterým se končí dlouhé období prosperity 11. až 13. století. Nemluvě o tom, že v dalších letech přišly i menší hladomory a hlavně obrovská morová rána ve 40. letech.

Co se přesně stalo? I podle kronik se dá rekonstruovat, že na jaře 1315 přišel v západní Evropě extrémní déšť, celý rok byl studený a urodilo se velmi málo obilí. Všude nastala drahota a krize, společnost byla oslabená – a v roce 1316 se všechno opakovalo! Nastala situace, kdy doslova nebylo kde brát a do toho přišel rok 1317 s tuhou zimou a další neúrodou. I historici již dříve upozorňovali, že Velký hlad je specifický tím, jak táhlá a vyčerpávající to byla krize. Přeživší lidé byli vyčerpáni nejen fyzicky, ale navíc totálně zdrcení psychicky. Ostatně, po katastrofách 14. století přichází vlny herezí, krize církve, v zápisech sledovatelný nárůst násilí a zločinnosti, pogromy atd.

U nás máme optiku trochu posunutou zlatou érou Karla IV., také velký mor se nám víceméně vyhnul. Ovšem doba velkého hladomoru vládě Karla IV. předchází a i autoři z českého prostředí nás o pohromách informují. Kronikáři Petr Žitavský a Dalimil píší o hromadném úhynu dobytka, kopání hrobů pro desítky tisíc mrtvých, o tuhé zimě roku 1317 (zamrzla Vltava) a dokonce naznačují, že se doslechli něco o kanibalismu.

Nějaký historický rámec jsme tedy měli i dříve, nová studie ale uvádí, že komparace dat vůbec poprvé umožňuje porozumět historickým událostem v kontextu dlouhodobých klimatických trendů v dějinách Evropy. Smerdon k tomu navíc podotýká, že výzkum může vědcům pomoci lépe chápat, jak přemíra dešťů v historii negativně ovlivňovala zemědělství. Více pozornosti se totiž obvykle věnuje opačnému extrému: suchu. Přímo říká: „když hovoříme o hydroklimatických událostech, mluvíme nejčastěji a především o suchu. Ovšem tento extrém byla povodeň. Přitom důsledkem klimatické změny mohou být obě situace.“

Rukopis Biblia Pauperum. Smrt jede na mantikoře, jejíž ocas se otvírá jako alegorická brána pekla. V bráně čeká personifikace hladomoru. Zkrátka dobový optimismus…

Hovoří atlas sucha

Data tým těžil z projektu Atlas sucha starého světa (Old World Drought Atlas – OWDA). Ten představuje rekonstrukci ročního stavu sucha a vlhka napříč Evropou. Zdrojem informací pro tento projekt byly právě výše zmíněné letokruhy stromů, které představují ideální kroniku půdní vlhkosti v průběhu let a staletí. Projekt byl publikován v roce 2015 a od té doby se stal neocenitelným nástrojem nejedné studie.

Čerpalo se z celkem 106 lokalit v Evropě, na každé lokalitě bylo sondováno ve vícero stromech. Základní princip výzkumu stojí na tom, že v suchých letech jsou letokruhy užší, zatímco ve vlhkých letech průměrně širší. Jakmile se podařilo srovnat dataci jednotlivých letokruhů, tedy identifikovat shodu ve vzorcích suchých a vlhkých let na té které lokalitě, mohl atlas začít vznikat. U posledních let, kdy máme k dispozici moderní měřící metody půdní vlhkosti, pak bylo možné i komparovat konkrétní vliv stavu vody na šíři letokruhů.

Řečeno polopatisticky: jestliže víme, jak se projevily na letokruzích deštivé roky 21. století, můžeme odhalit i deštivé roky staletí minulých. Nemluvě o možnosti identifikovat extrémy. Jsme samozřejmě omezení stářím stromů, ale právě na počátek 14. století nás dostávají nejstarší kusy, se kterými se ve studii pracovalo. Jen aby nedošlo k mýlce: stromy se sondují malým vrtem, nebylo potřeba kvůli atlasu sucha skácet stovky staletí starých velikánů.

Stromy se navíc ukázaly být velmi dobrým záznamovým médiem. Vlastně lepší než – středověcí kronikáři odpustí – středověcí kronikáři. Máme sice četné zprávy o počasí během Velkého hladu, ale ty zprávy jsou nevyrovnané a nerovnoměrně rozptýlené Evropou. Francouzští kronikáři si tak stěžují na neúrodu vína, burgundští popisují, kterak při tažení zapadla v bahně vévodská armáda a angličtí jako zásadní ilustraci stavu uvádějí, že se urodilo tak málo obilí, že dokonce sám král neměl kde koupit chléb. Stromový úhel pohledu je přeci jen o něco objektivnější, protože nám neříká jen to, že „pršelo hodně“, ale jak moc konkrétně.

14. století nebyl zrovna festival naděje (rukopis Belgie)

Tak takové to tehdy bylo

Podle OWDA se jasně ukazuje, že v letech 1314 až 1316 byly srážky těžce nad evropským průměrem. Jak bylo řečeno, pro úsek let 1290–2000 jde o vůbec pátou nejvlhčí sérii roků. Obzvláště rok 1315 byl v hladových letech naprosto nejextrémnější co do množství vlhkosti v půdě.

Badatelé navíc upozorňují na jedno specifikum, které může být užitečné i pro budoucí klimatické krize. Dnešní dominantní klimatický model pracuje se severoatlantickým prouděním. Počasí v takovém modelu se ovlivňuje dle severojižní osy – když například přijdou extrémní deště v Norsku, ovlivní to počasí i v Itálii. V době velkého hladomoru ale nic takového nenastalo – OWDA ukazuje, že zatímco v zaalpské Evropě extrémně lilo, Itálie a Španělsko zůstaly nezasaženy. Studie tak upozorňuje na to, že klimatické modely předpokládají, že severoatlantické proudění zůstane dominantním vzorcem. Přitom je vidět, že minimálně jednou už ke změně vzorce došlo a tak nejde vyloučit, že se to nestane znovu.

Studie má samozřejmě své slabiny. Ty jsou dány například tím, že stromům roste dřevo jen v letních měsících. Sledujeme tak záznam událostí od jara do konce léta a například o případných zimních krizích nám stromy neřeknou nic. Pointu celého snažení ale Smerdonův tým vidí jinde: Velký hlad je událost popsaná v mnoha písemných zdrojích. Jejich potvrzení a zpřesnění díky datům získaným ze stromů ukazuje, že klimatické záznamy v letokruzích jsou velmi věrohodné. Studie tak přispívá k našemu porozumění dlouhodobých klimatických vzorců a změn. A to je něco, co se nám v budoucnu může sakra hodit.

Tedy, nechci být škarohlíd, ale hlad a neúroda byly tak dlouho kamarády našich předků, že bych se moc divil, kdyby na starou dobrou Evropu úplně zapomněly. Obzvlášť, když jim tu může najednou zase začít přát klima.

[PZ]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol – podpořte i vy drobákem mojí snahu informovat o vědě věčně & vtipně a přispějte mi v kampani na Patreonu.

A sledujte mojí snahu případně i na Facebooku či YouTube!

Diskuze

Reklama