Horký „blob“ zabil v Tichomoří milion ptáků, může se opakovat

TLDR verze: V roce 2016 došlo na masivní úhyn ptactva potél západního pobřeží Severní Ameriky. Podle nové studie za něj mohl proud rekordně horké mořské vody označený jako „blob“. A z logických důvodů se očekává, že by se trend mohl opakovat. Studie tu.

Kusy masa všude kolem

Nedávno uplynulo deset let, co začalo vysílání seriálu FlashForward, u nás myslím běžícího jako Záblesk budoucnosti. I když se z toho opět nakonec vyklubala nedokončená hovadina jak z dílny J.J. Abramse, pamatuju se stále na famózní scénu. Zdejší fiktivní postavy v ní našly hromadu mrtvých ptáků! Hergot, jak jsem na to koukal, krve by se ve mně nedořezal!

A pokud si obyvatelé amerického západního pobřeží pamatovali tuhle scénu podobně, v roce 2016 měli nejspíše naděláno do kalhot ještě víc! Od léta 2015 do jara 2016 totiž ornitologové západního pobřeží USA odhalili masový úhyn na víc jak 62 tisíc jedinců druhu alky známé jako alkoun úzkozobý (Uria aalge). Byl to zřejmě jen pomyslný vrcholek ledovce. Když byla data z referenčních lokalit extrapolována na celé pobřeží, vyšel z toho úbytek až milionu ptáčků.

Tentokrát však za smrt nemohli šílení vědátoři, ale něco poměrně příjemnějšího. Totiž voda. Jmenovitě teplá voda. Jak shrnuje nová studie Johna Piatta publikovaná v PLOS One, pachatelem úhynu se zdá být kombinace problémů tanoucí z „blobu“. Tento jako atypicky teplou akumulaci proudů v severních Tichomoří identifikovali oceánologové a klimatologové už před pěti lety.

Nyní se zdá, že nezvykle dlouho teplý proud zapříčinil i úhyn ptactva. Ale jak? Překvapivě zřejmě nikoliv kvůli tomu, že by se potomci dinosaurů neradi cachtali v brouzdališti.

Řada nešťastných příhod

Primárně totiž za úhyn alkounů mohli „konkurenční“ konzumenti z řad ryb. Tresky a jim podobné ryby zastihl teplý proud relativně připravené. Mají totiž evolučně daný kompenzační mechanismus, jak se vyrovnat s teplejšími vodami termoregulací. Vyžadují k tomu však více energie, a tak i větší porci ryb. Podle autorů tak tresky snížily objem dostupné potravy pro alkouny.

Jenže zatímco treskám stačí denně sníst jenom procento své váhy, polétaví alkouni potřebují zkonzumovat polovinu své hmotnosti. Pokud nejedí tři až pět dnů, umírají. Ani v počtu, který je postihl v letech 2015 a 2016, to rozhodně neznamená, že čelí vyhynutí. Podle NOAA však může trvat desetiletí, než se jejich populace na západním pobřeží může dostat do původních hodnot.

Aby bylo jasno, extrémní mortalita je v přírodě čas od času běžnou věcí. Nemám teď na mysli scénáře typu dopadu asteroidu nebo jiné masové vymírání. I za normálnějších podmínek se prostě občas přihodí taková souhra nešťastných příhod, která zapříčiní smrt velkého počtu jedinců. Jako obvykle v případě eko článků se ale zdá, že antropogenní klimatické změny by svým tempem mohly okolnosti takového úhynu navozovat častěji než v případě klimatického optima…

Nemlich podobným příkladem je třeba rovněž masový úhyn kazašských antilop známých jako sajga tatarská, na který došlo v roce 2015. Tehdy našli zoologové ve stepi za několik málo dnů až 200 tisíc mrtvých těl – a to by znervóznilo nejednoho milovníka hororu!

Podle pozdějších studií za úhyn zřejmě mohl přesný opak nepřátele alk – tentokrát to byl totiž studený vzduch. Extrémní poryvy chladného větru zřejmě oslabily imunitní systém sajg natolik, že se proti nim obrátily jejich vlastní symbiotické bakterie sdílené napříč jedinci. Její nekontrolované množení nedostal imunitní systém pod kontrolu a, voilà, výsledkem byl rapidní pokles ceny sajgského guláše…

zdroj: NOAA

Ukažme si na něj prstem!

Opět platí, že sajgy trpěly na větší úhyny i v minulosti. Ale zas a znovu musím připomenout, že měnící se klima souvisí právě s častějšími výkyvy počasí. Stejně jako sajgy, i alkouni se tak musejí připravit na eventualitu opakování dosavadních extrémů. A tedy i další riziko opakování podmínek, které vedly k dosavadním úhynům. Může za to člověk? I zde platí to, co jsem už několikrát napsal a napíšu asi ještě hodněkrát. Najít přímého viníka nelze. Vinni jsou všichni. Anebo nikdo.

Člověk přímo nezpůsobil ani chladné větry v Kazachstánu, ani horské proudy v Pacifiku. Svou aktivitou však zřejmě zesílil přirozené jevy. Ani v tomto ohledu tu ale není jeden konkrétní viník. Nelze dost dobře říct, že František může za jednu mrtvou sajgu, protože na dovolenou letěl do Japonska, zatímco Tonda jenom na půl mrtvé alky, poněvadž akorát tak stopoval na Slovensko.

Jistě, jeden z těch režimů dopravy má větší uhlíkovou stopu než druhý, ale… nějakou uhlíkovou stopu máme už jen tím, že se narodíme. A sdílíme ji nějakou měrou všichni. Je skoro jedno, jestli můžete za problém o pár procent méně nebo víc než soused. Jde o dynamickou rovnici v dynamickém světě, a není mnoho reálných cest, jak ji snadno vyřešit. Ne globálně, ne jednotně, anebo ne bez návratu do prehistorie. Pomoct může jenom malá řada krůčků vstříc civilizaci méně škodící svému okolí – a součástí těch krůčků je i nutnost si přiznat problém. To je ale možná ještě větší horor, než  masový úhyn velkého počtu zvířat.

Samozřejmě, rovnici bychom mohli snadno vyřešit i tím, že do ní dopíšeme novou proměnnou. Třeba fúzní energii nebo tak něco. Ale ta vědátorům stále uniká. Stran péče o přírodu i civilizaci tak přinejmenším do nového průlomu platí, že prvním krokem je nutnost se shodnout na podobě oné ohleduplnější civilizace. A k tomu je potřeba souhlas napříč politickým a ekonomickým spektrem, i když jednoduchá řešení (neřešit to; revoluce) znějí jistě mnohem snáz!

Z hlediska budoucnosti civilizace rozhodně platí, že je lepší alka v hrsti, nežli sajga na střeše.

[LL]

Aspoň že plastů v mořích vyhledově ubude:

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol – podpořte i vy drobákem mojí snahu informovat o vědě věčně & vtipně a přispějte mi v kampani na Patreonu.A sledujte mojí snahu případně i na Facebooku či YouTube!

Diskuze