Voyager 2 neopustil sluneční soustavu, ale vlétl do mezihvězdného prostoru

TLDR verze: Sluneční soustava nemá jasné hranice – Voyager 2 tak sice již před rokem oficiálně vstoupil mezi hvězdy, ale stále neopustil naši rodinu. Studie tu.

Bon Voyager

Některá témata se vrací opakovaně skoro jako neléčená pohlavní choroba. Mezi ně patří i odlet Voyagerů ze sluneční soustavy. Už od roku 2012 se psalo o tom, že ze soustavy pláchl první Voyager – a pro velký úspěch se identické zprávy vracely asi dvakrát do roka. Nyní něco podobného přišlo u Voyagera 2. I když reálně nynější zpráva o odletu vychází z dat z prosince 2018, kdy se o nich i psalo, čtu již třikrát za poslední dva roky opět o tom, že „Voyager 2 právě odletěl ze soustavy“.

Z definitivních odletů dvou Voyagerů je zkrátka takový každoroční popularizační tradice. A to víc je paradoxní, že Voyagery ze sluneční soustavy ještě zdaleka neodlétly – ale pojďme postupně.

 

Mým do kosmonautiky zapáleným fanošukům asi netřeba připomínat, že Voyager 2 odstartoval v roce 1977 a za čtyři dekády svého fungování posunul naše poznání sluneční soustavy vesmírně daleko. Po zkoumání velkých planet naší hvězdné rodiny se odvážně vydal do míst, která se sice nemůžou chlubit spektakulárními veleobry, přesto nejsou o nic méně zajímavá – zamířil „ven“ ze sluneční soustavy. Pravda, tato trajektorie „ven“ je faktem prakticky od startu sondy ještě v éře, kdy i disco ještě vypadalo jako dobrý nápad, tedy od startu sondy.

Od loňského srpna nicméně NASA sledovala, kterak se Voyager 2 blíží víc a víc oblasti heliopauzy, tedy místu, kde pomyslně končí heliosféra, sluneční vítr zde začíná zpomalovat a částice Slunce přestávají odolávat tlaku částic mezihvězdného prostoru. Právě heliopauza je jednou z pomyslných škatulek, které vědátoři užívají co by místo, kde lze chápat konec sluneční soustavy. A právě kolem 5. listopadu 2018 začaly částicové senzory Voyageru 2 posílat na Zemi údaje, které naznačovaly, že se heliopauza přiblížila s jistotou!

Heliopauza se mění

Nyní, rok na to, NASA vypustila ven jasnější balíky dat z tohoto průletu ven. Takže odlet momentálně máme nejenom ještě jistější, ale hlavně i s hrstí zajímavějších novinek! Ty potvrzují to nejpodstatnější na celé zprávě – tedy proměnlivou povahu heliosféry.

V průniku do heliopauzy u obou sond došlo v podobné vzdálenosti od Slunce: u Voyageru 1 to bylo na 121,6 astronomických jednotek, u Voyageru 2 zase 119 astronomických jednotek. Přesto jsou oba regiony mírně odlišné. Voyager 2 detekoval kontinuální proměnu magnetického pole, jak se blížil heliopauze, Voyager 1 nikoli. Obě sondy detekovaly rapidní nárůst počtu vysokoenergetického kosmického záření, ale Voyager 2 nadále detekoval i nízkoenergetické sluneční částice.

Voyagery vs. heliosféra, Stroj: NASA

Není nic šokantního. Konec heliosféry je považován za proměnlivé prostředí, které mění už jen samotná různá aktivita Slunce. Obě sondy oblastí prolétávaly v jiný čas a v jiné části. Jde ale každopádně o první reálná data, která původní předpoklady potvrzují. To skutečně nové je tak fakt, že zjištění, o kterých se mluvilo loni v prosinci, mají nyní hlavičku publikovaných studií. Což je pro vědu rozhodně fajn! Jen jsem nečekal, že to bude matroš pro šokující titulky.

Stále platí, že heliopauza je jenom jednou z možných definic „konce“ sluneční soustavy. Přesnější je říct, že jde o limitní zónu vlivu částic Slunce. Respektive místo, kde tyto částice ztrácejí svou dominanci. Nejde ale o žádnou pevnou hranici, heliosféra díky povaze průletu sluneční soustavy galaxií vypadá tvarově trochu jako kometa – představte si ji jako kometu, uprostřed níž je Slunce a naše planety, jak rozráží mezihvězdný prostor při svém letu. A právě se zevnitř téhle vlasatice vyloupl Voyager 2.


Doufám, že vám teď kontextové reklama nabízí nějaké letenky. 

Dlouhá cesta kupředu

V místě, kudy letí Voyagery, jsou však oba na „hlavě“ téhle obří vlasatice. Pokud by naopak Voyagery letěly na druhou stranu, tak jako letí sonda Pioneer 10, letěly by v „ohonu“, kde je heliosféra mnohem, mnohem delší. Pioneery se nacházejí v podobné vzdálenosti – ale ten desátý heliosféru opustí mnohem, mnohem později.

I mimo heliosféru (na její hlavě i v ocasu) však existuje řada objektů, které patří do naší sluneční soustavy, nejen dlouhoperiodické komety z Oortova oblaku, ale taky hodně transneptunických těles s dostatečně eliptickými drahami, zcela regulérně tráví většinu své existence v – takto definovaném – interstelárním prostoru.

Gravitační vliv Slunce sahá mnohem dále než tlak jeho částic, takže ještě dlouhé tisíce let před Voyagery budou objekty, které stále obíhají Slunce. Takže patří do sluneční soustavy. Ale leží už zkrátka mimo heliosféru.

Hypotetickým Oortovým mračnem, stále obíhajícím Slunce, budou třeba oba Voyagery prolétat ještě dalších 30 tisíc let. Sice už nebudou mít energii na vysílání dat – radiační baterky jim dojdou do pár let – ale rozhodně bude ještě dlouho z čeho psát titulky o tom, že „Voyager opustil sluneční soustavu“!

[LL]

Důkaz místo slipů – lednové video reflektující info z prosince 2018:

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol – podpořte i vy drobákem mojí snahu informovat o vědě věčně & vtipně a přispějte mi v kampani na Patreonu.

A sledujte mojí snahu případně i na Facebooku či YouTube!

Diskuze