Neandertálci by asi vymřeli i bez zásahu moderního člověka

TLDR: Nová studie přichází s demografickými modely, které naznačují, že neandertálci byli v populační krizi. K jejich vymření by tak nejspíše došlo i kdyby na ně neměl vliv moderní člověk.

Že bychom v tom byli nevinně?

U nás na Vědátoru opakovaně zaznívá jedno vyznání: Máme rádi neandertálce! Bratranci moderního člověka, naši souputníci ve středním paleolitu a veskrze sympatičtí lidé. Máme je rádi o to víc, že cítíme jistý dluh obecného povědomí o nich, které si stále občas slovo „neandertálec“ spojuje s něčím barbarským a primitivním, což opravdu není fér. A protože k nim chováme takto pozitivní city, o to více želíme toho, že vymřeli. Navíc v minulosti tak dávné, že zkoumat různé aspekty jejich existence a zániku je velmi obtížné.

Obecně se v případě jejich vymření uvažuje o různých faktorech či jejich kombinaci. Skloňují se jevy jako klimatická změna, nemoci či dominance anatomicky moderního člověka. Některé úvahy říkají, že vliv Homo sapiens sapiens byl klíčový, jiné jsou opatrnější. Nejnověji se pak objevila studie, která říká, že sebeobviňování nemusí být na místě. Tvrdí totiž, že neandertálci by nejspíše vymřeli tak jako tak a že moderní člověk na tom možná nenese vinu.

S těmito novými tezemi přichází tým holandských vědátorů pod vedením Krista Vaesena, bioinženýra a filozofa, pracovníka Technické univerzity v Eindhovenu. Ve své studii si položili jednoduchou otázku: „zmizeli neandertálci kvůli nám?“ Na kterou si odpověděli: „podle našich výsledků ne nezbytně.“ Badatelé totiž dospěli k závěru, že za vymřením neandertálské populace mohla stát i pořádná porce demografické smůly.

Nemilosrdné demografické modely

Připomeňme, že neandertálci vymizeli asi před 32-34 000 lety, poslední dobou se uvádí dokonce před 40 000 lety (s tímto datem pracuje i studie). Velmi zhruba to koreluje s tím, že před cca 60 000 lety vrcholila migrace moderního člověka na Přední Východ a do Evropy a celkově lze sledovat obsazování někdejšího habitatu neandertálců.

Vaesenův tým k tomu v úvodu sumarizuje už dříve řečené. Pokud by platilo, že moderní člověk byl agresivnější, plodnější a efektivnější při lovu, zkrátka dominantnější, pak je jasné, že by na zmizení neandertálců svůj podíl nesl. Měli jsme totiž stejný životní styl a stejné nároky na sběračsko-lovecký způsob obživy. Zároveň ve studii ale dodávají, že mnohé z těchto úvah zůstávají konstrukty a že nemáme přímé doklady dominance našich předků. Jeden jediný je možné brát v potaz a to je přítomnost stopy neandertálských genů v nás – naši předci tedy alespoň do určité míry plodili děti s neandertálskými ženami.

Pro účely studie tak autoři říkají, že není potřeba se hypotézou dominantního Homo sapiens sapiens do hloubky zabývat. Spíše je zajímalo, jak by se neandertálské populace vyvíjela i bez teoretického zásadního vlivu moderního člověka. Vytvořili proto dva nezávislé demografické modely, jeden deterministický a druhý stochastický (v podstatě vliv náhodných změn). Výsledek obou se shodoval a naznačoval, že neandertálská populace měla kořeny krize obsažené v sobě.

Šlo čistě o demografické, matematické modely, které vycházely z dostupných dat a úvah. Základní veličinou byla odhadovaná velikost neandertálské populace, která ani v době jejich největšího rozkvětu patrně nebyla vysoká. Autoři odkazují na sérii článků zabývajících se touto problematikou, na základě kterých docházejí k rozsahu 5000–70000 jedinců. Modelové populace pak při simulaci měly 50, 100, 500, 1000 a 5000 jedinců. Ať byla velikost společenstva jakákoliv, stejně model nakonec skončil demografickou krizí v rozmezí maximálně do 10 000 let.


Tři kritické faktory

Modely zapojily do demografického vývoje tři kritické faktory. Prvním z nich je inbreeding neboli příbuzenská plemenitba. Při příliš malých populacích roste počet dětí zplozených z geneticky blízkých svazků. To má postupně zvyšující se vliv na zdraví a životaschopnost jedinců. Autoři se odkazují na starší genetické studie, které naznačují, že inbreedingu byli neandertálci skutečně vystaveni, částečně také kvůli velmi řídké hustotě osídlení. Neandertálci totiž zabrali relativně velké území při malé populaci. Úplně banálně tak mohl být problém najít si družky, které nejsou nebezpečně blízce příbuzné, protože v dostupném okolí jste byli do určitého stupně příbuzní všichni.

S tím souvisí tzv. Alleeho efekt. Tak se nazývá situace, kdy populace, která se dostane pod kritickou mez, začíná být nestabilní na úrovni jedinců. Právě třeba nemožnost najít vhodnou partnerku v dostupné vzdálenosti, nemožnost najít dostatek společníků k bezpečnému životu či lovu (záleží na zvířeti, způsobu života a podobně). Krize populace se tak projevuje ve slábnutí životaschopnosti jejích jednotlivých členů, což se spirálově zase zrcadlí v celkovém stavu populace.

Třetím faktorem je stochastismus neboli prvek náhody. Ten spočívá v tom, že v každé demografii se objevují náhodné jevy. Meziroční poklesy porodnosti, zvýšená úmrtnost, nepoměr pohlaví a podobně. Tyto věci nastávají přirozeně, můžou mít vnější příčiny, můžou být částečně náhodou. Když takové náhodné jevy zasáhnou velkou populaci, dostává se do dočasného výkyvu, který se ale s postupem času vyrovná. Pokud ovšem potká společenstvo, které je na hraně demografické krize, může být příslovečnou poslední ranou, která jej vychýlí k nevyhnutelné cestě k zániku.

Samy o sobě by tyto faktory nemusely vést k zániku neandertálců. Když se ale potkají…to je jiná, smutnější písnička. Modely bohužel naznačují, že přesně to se našim bratrancům stalo. Stochastismus musíme brát v potaz vždycky. Inbreedingem byli patrně ohrožení kvůli velikosti populace a právě tato velikost spustila i Alleeho efekt.

Jeden z modelů habitatu neandertalců. Problém je, že na této obrovské ploše byla podle všeho rozptýlena dosti řídká populace. (Zdroj: Ryulong, Wikimedia Commons)

Smrtící spirála

Pokud jsou modely pravdivé – argumentace autorů je velmi přesvědčivá – pak z toho vychází smutná skutečnost, že neandertálci by se do této smrtící spirály dostali tak jako tak. Přirovnání ke spirále je mimochodem na místě – jeden faktor ovlivňuje druhý, navzájem se podporují a zrychlují a už se tomu nedá zabránit. S tím souvisí termín, který se občas objevuje ve veřejném prostoru: funkční vyhynutí. To znamená, že druh sice stále existuje, ale už není možné jej zachránit, neboť nemá dostatek jedinců, aby zůstal geneticky životaschopný.

Takové funkční vymírání může mít podobu dlouhodobého skomírání. Modely předkládané studie pracují s dobou až 10 000 let. Tomu ostatně odpovídají nálezy, kdy poslední neandertálci přežívali patrně v jeskynních systémech kolem Gibraltaru ještě před 24 000 lety (ovšem pozor, tato datace je poslední dobou předmětem velké kritiky).

Autoři studie se na konci obloukem vrací k jinak ignorovanému Homo sapiens sapiens. I kdybychom totiž nebrali v potaz přímé likvidování neandertálců nebo agresivní zabírání jejich habitatu, stejně by moderní člověk výše řečené faktory svým příchodem urychlil. V podstatě roztříštil neandertálskou populaci na izolované ostrůvky na obrovské ploše, což jenom umocnilo vliv Alleeho efektu. Když navíc budeme uvažovat o tom, co znamená předpokládané křížení moderního člověka s neandertálcem, můžeme dojít k závěru, že to jenom dále umocnilo nebezpečí inbreedingu. Moderních lidí bylo více a příležitostným plozením dětí s neandertálci jenom dále ředili už tak vzácnou neandertálskou krev.

Tak vinni nebo ne?

Závěrem je asi potřeba podtrhnout jednu důležitou věc: studie nevyvrací vliv moderního člověka na zánik neandertálců. Například na kvalitním, popularizačním webu sciencealert.com ji uvedli titulkem: „New Study Claims We Probably Didn’t Wipe Out The Neanderthals After All“. To ale není pravda. Studie cíleně neodpovídá na otázku míry „viny“ moderního člověka při vymření neandertálců. Pouze přesvědčivě ukazuje, že i kdybychom nepřišli, stejně by asi naši milí bratranci nakonec vymřeli.

Autoři naopak dodávají to, co už zaznělo: Homo sapiens sapiens nejspíše alespoň urychlil demograficky negativní procesy u neandertálců. Je ovšem fakt, že nemáme přímých důkazů pro nějaké střety nás a neandertálců, navíc oba druhy koexistovaly poměrně dlouho. Vše ale mohlo probíhat tak, že namísto přímého vytlačování (které nebylo potřeba, ani našich předků nebylo tak dramatické množství, aby jim byla Evropa malá) prostě moderní člověk přirozeně zabíral uvolňující se habitat po neandertálcích. Tedy ne střet druhu agresivního s umírněným, ale setkání chřadnoucí populace s populací kvetoucí.

Studie ovšem ve svém závěru navrhuje i jistý přesah zjištěných výsledků. Autoři navrhují své závěry jako základní hypotézu, ke které se mohou vztahovat všechna ostatní zjištění, při studiu vymírání (nejen) lidských druhů. Tedy aby se v budoucích pracích bral v potaz demografický stav toho kterého druhu. Což ovšem nijak nevylučuje ostatní objektivní zjištění – nemoci, střety, přírodní katastrofy – nic z toho se navzájem nevylučuje s hypotézami demografického kolapsu. Naopak, dle Vaesena a jeho týmu, se všechny tyto jevy navzájem vhodně doplňují.

Buď jak buď, neandertálci jsou pryč, až na jejich stín, který se skrývá v nás. Jistě by ty úžasné lidi ale těšilo, kdyby věděli, že zase o trochu lépe chápeme, proč vymřeli. Dobře, to jsou trochu cynické humory. Vymřít nechce nikdo – kolapsům a demografiím ale neporučíš.

[PZ]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol – podpořte i vy drobákem mojí snahu informovat o vědě věčně & vtipně a přispějte mi v kampani na Patreonu.

A sledujte mojí snahu případně i na Facebooku či YouTube!

Diskuze