Zatopená megalitická stavba opět viditelná

TLDR: Ve Španělsku se kvůli suchu snížila hladina přehrady natolik, že se nad hladinou ocitla po desítky let potopená megalitická stavba.

Tahle stavba je mega(litická)! 

Archeologický bonbónek – docela malý, ale sladký – hlásí archeologátoři z Hispánie. Zemi sužuje nebývalé sucho a zatímco rolníci trpí, milovníci minulosti mají radost. Tedy, ne z utrpení rolného lidu – sucho je průser pro nás pro všechny. Nicméně jeho vedlejším efektem bylo, že se z vod vynořilo “španělské Stonehenge”. 

“Co to sakra meleš, vořechu?” říkáte si asi. Tedy upřesním: Nejedná se o Stonehenge, to necháme Britům, ale o jinou megalitickou stavbu zvanou Dolmen de Guadalperal, někdy nazývanou také poklad Guadalperalu. Nachází se poblíž města Peraleda de la Mata na jihozápadě Španělska. Megalitický monument sestává ze 150 stojících, žulových kamenů (v odborné terminologii ortostaty) seřazených tak, že vytvářejí vejčitou komoru o průměru zhruba 5 metrů. Do komory vede přístupová cesta dlouhá 21 metrů a široká asi 1,5 metru. Na konci této cesty, v podstatě ve vstupu do samotné komory, je pak dvoumetrový menhir. Předpokládá se, že komora byla kryta mohylou sypanou z hlíny a kamení, ta ale vzala za své již před objevem lokality. 

Letecký snímek lokality dává tušit, o jakém typu stavby vlastně mluvíme (zdroj: 1080 Wildlife Productions)

Usuzuje se, že stavba může pocházet z eneolitu či z doby bronzové, snad z epochy 3000-2000 př. n. l. Typově jde vlastně o stavbu, která se na západě Pyrenejského poloostrova objevuje ve více vydáních. Na druhou stranu je docela unikátní zdobení centrálního menhiru, ve kterém byly vyryty petroglyfy s motivem pohárů a „hada“. Bohužel se nejedná o adresu hvězdné brány, i tak je to ale neobvyklá dekorace. Objevuje se dokonce názor, že had je ve skutečnosti siluetou řeky Tagus, jak tu kdysi neregulovaně tekla.  

Dokumentace petroglyfů a půdorysu v roce 1960 (zdroj: P. Ramiréz)

 

Pod vodou 

Říkáme kdysi tekla – tím se právě dostáváme k tomu, čím tato lokalita dnes zaujala. Od roku 1963 se totiž nacházela pod vodní hladinou rezervoáru Valdecanas, který byl na řece vybudován. Některé části stavby se sice občas znovu objevily na světle denním, od stavby přehrady je to ale po víc jak 50 letech poprvé, kdy je možné “dolmen” znovu obdivovat v celé kráse! Jak už zaznělo: sucho je strašlivá věc, samotné vynoření lokality má ale jistý romantický nádech. 

Už na pohled má totiž místo ducha – tajemné kameny na břehu vody prostě vypadají na fotkách dobře. Ani archeologicky nesmíme význam lokality podceňovat. Pravda – ani přeceňovat. Ve 20. letech byla lokalita prozkoumána, přičemž se zjistilo, že k destrukci samotné mohyly došlo patrně při vykrádání. Cenných věcí se tu našlo pomálu, jen trocha keramiky, pár drobnějších předmětů a hrst kamenných nástrojů. Zároveň se ale podařilo prokázat, že se v okolí stavby, a snad i ve stavbě samotné, v době bronzové i pohřbívalo.


Předpokládá se, že místo mohlo být místním sociokultovním centrem a “slunečním” chrámem. Cenné je i to, že se podařilo nedaleko najít stopy sídliště, které evidentně mělo na megalitickou stavbu vazby. Za pozornost stojí skutečnost, že se podle nálezů pohybovali na lokalitě o staletí později i Římané (či místní obyvatelstvo v římských časech) a NĚCO tu prováděli. Zda rabovali či dělali rituály, to už je věc druhá. 

Španělští archeologové se tak na místo hned vydali a započali re-dokumentaci, než (pokud vůbec) se voda vrátí. Bohužel, zjištění nejsou moc pozitivní. Megalit se sice vynořil z vody zdánlivě jako znovuzrozený, opak je ale pravdou – rytiny pod vodou velmi erodovaly a ani samotným kamenům živel právě nesvědčil. Naštěstí je kresebná dokumentace z minulosti dosti pečlivá. 

Fotografie lokality z 50. let
(zdroj: P. Ramirez)

A co dál?

Je tak otázka, co dál. Už v 60. letech se hovořilo o tom, že by se stavba přesunula, zkušenosti například z Egypta by byly. Zvítězil názor, že je lepší a věrnější nechat kameny in situ s tím, že se zachová autenticita pro budoucí bádání a kameny jsou nakonec docela odolné… Inu, druhý předpoklad se nenaplnil. O možnosti přesunu se zatím nehovoří, ona je taky otázka, jak to bude s vodou do budoucna. Nám teď nezbývá než čekat, jestli se třeba na místě nebude znovu kopat – a do té doby se alespoň kochat nádhernou megalitickou stavbou. A myslet přitom na popis doktora Zelenky ze Stargate Atlantis, jak asi vypadá vynoření prastaré stavby z vody. Proudy vody, sluníčko, určitě to znáte. 

[PZ]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol – podpořte i vy drobákem mojí snahu informovat o vědě věčně & vtipně a přispějte mi v kampani na Patreonu.

A sledujte mojí snahu případně i na Facebooku či YouTube!

Diskuze