Astronomové objevili exoplanetu s protáhlou oběžnou dráhou

TLDR verze: 100 světelných let vzdálená exoplaneta obíhá po eliptické oběžné dráze. Proč – to ale nevíme. Oznámení tu.

Když nemáte kruhovou dráhu, dejte tam eliptickou

Když se nad tím zamyslíte, naše sluneční soustava je až šíleně nudná. Žádné planety netančí se Sluncem ploužák jako jinde, máme tu několik chladných plynných obrů a teplejších kamenných světů. Všichni spořádaně obíhají po kruhových drahách. Jasně, takhle nudnost asi do značné míry stojí za tím, že tu byly stabilní podmínky pro vznik života. Bruce Willis v roli ničitele rizikových asteroidů se ale moc nepředře.

Jsou však soustavy, kde je živěji! Alespoň metaforicky, protože právě pro zdejší exoplanetární šílenosti tu nejspíše život nikdy vzniknout ani nemohl. Astronomka Sarah Blunt z Caltechu takto měřením radiální rychlosti v datech teleskopů stopujících exoplananety objevila 100 světelných let svět HR 5183 b. Na tom by nebylo nic moc zvláštního, nové exoplanety se díky moderním metodám pozorování objevují skoro každý den. Exoplaneta HR 5183 b má však kuriózně atypickou oběžnou dráhu.

Exoplaneta HR 5183 b je velký zhruba jako tři Jupitery – oproti mnoha jiným exoplanetám, kterým se říká „horký Jupiter“, však rozhodně není přehršle žhavá. I při nejmenší vzdálenosti od své mateřské hvězdy se totiž k ní přiblíží zhruba na 5 astronomických jednotek. Zajímavý je však až bod nejzazší! Ten totiž sahá až 30 astronomických jednotek od hvězdy. Zatímco většina známých planet má kruhovou či skoro kruhovou dráhu, eliptická dráha HR 5183 b je protáhlá jako den bez snídaně.

Cywe, a že se to nesrazí! Stroj: W. M. Keck Observatory/Adam Makarenko

Jak taková dráha vznikne, si můžeme jen domýšlet. Pravidla orbitální mechaniky však nenabízejí mnoho extravagantních možností. HR 5183 se pravděpodobně jako většina světů vyvíjela na kruhové oběžné dráze, avšak kdysi v její historii se potkala s jiným masivním objektem – pravděpodobně další planetou – která její dráhu vychýlila.

Spekuluje se i o možném pachateli. Z toho, jak se planetární soustavy vyvíjejí, máme docela dobrou představu o tom, co je a není možné. Například není moc dobře možné, aby se blízko sebe na kruhových drahách vyvinuly dvě planety. Je potřeba si teď uvědomit, že planety vznikají typicky ze zahušťování bordela kolem hvězdy. Taky se tomu bordelu říká „protoplanetární disk„, ale nechci zas vypadat příliš přechytřele, žejo.

Protože pak bych nemohl dělat takovéhle ilustrace!

Kdo za to může?

Aby tedy exoplaneta HR 5183 b vznikl s průletu jiné přirozeně blízkého světa, to nejspíše nejde. Zbývají nám tak dvě možnosti – změna orbity jiné, vzdálenější planety, a samozřejmě pak ještě možnost nejexotičtější v podobě bludného tělesa prolétajícího danou soustavou podobně jako Oumuamua. Jenom mnohem, mnohem většího.

První z možností je relativně pravděpodobná. Třeba i Jupiter v naší sluneční soustavě nejspíše měnil svou adresu jako študák v prvním ročníku vysoké. Vznikal pravděpodobně mnohem dále v periferii planetární sféry, a až postupně se nejspíše přiblížil ke své současné pozici. Možná, že se přiblížil i ještě dále až k dráze Marsu, aby se pak zase gravitačním působením Saturnu vrátil, kde je nyní.

Pokud by po cestě potkal nějakého vzdáleného příbuzného HR 5183 b, mohlo dojít na podobný jev. Samozřejmě by se tím změnila i dráha Jupitera samotného. Takže v soustavě vzdálené 100 světelných let budou astrologátoři ještě pátrat i po jiné planetě s atypickou dráhou, což by nám mohlo situaci objasnit. Nynější ohledání soustavy, ale zatím nic neobjevilo. Plus: planetární výlupek sám mohl spadnout do mateřské hvězdy nebo být vymršten ven.

Sám se tak mohl stát i bludnou planetou. Bludná tělesa jsou pak obecně mnohem spekulativnější možnost. Jak připomněla Oumuaua i nedávné „vypuštění“ jiného objektu naší vlastní sluneční soustavou, na podobné vystřelování těles mimo hvězdné soustavy dochází nejspíše relativně často. Může za to opět pachatel jménem gravitace. Když menší těleso proletí kolem tělesa většího ve specifické trajektorii, gravitační prak mu může udělit i únikovou rychlost. Pokud oním větším tělesem je třeba hvězda, na únikovou dráhu se takto klidně dostane i celá planeta. Tedy – hypoteticky. Zatím jich známe nebo tušíme minimum

Nebude-li však vysvětlení eliptické dráhy HR 5183 b mít domácí řešení v jeho soustavě, mohlo by jít i o první důkaz toho, že vnější bludné planety můžou občas prolétnout a ovlivnit i spořádané planety ve svých soustavách. Na Zemi, potažmo život na ní, by takový průlet měl samozřejmě naprosto devastující efekt. Proč i to je důvod, proč konspirátorská Nibiru fakt pravidelně mezi vnitřní planety létat nemůže. Už bychom byli všichni dávno mrtví.


Doufám, že vám teď kontextová reklama zobrazuje nějaké supr rakve. 

Statistika neviděného

Pokud ale objevíme více světů jako je exoplaneta HR 5183 b, a pokud u nich nezjistíme jiné okolnosti jejich atypické dráhy, jednou nám můžou pomoct skrze svoji existenci vypíchnout i statistiku pravděpodobnosti podobných průletů bludných planet. Budeme k tomu samozřejmě potřebovat znát ne tisíce, ale statisíce či miliony exoplanet. Takže se nemůžu dočkat, až se do kosmu v příštích dekádách podívají i další maniakální teleskopy, třeba ty nafukovací velké až 1 kilometr, jak se spekuluje.

Zdá se však, že vesmír nám může nabídnout i takovouhle pastvu pro naše živé smysly!

[LL]

Nakonec, i Oumuamua je součástí podobné statistiky! A ne, ufounská mise to asi nebyla…

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol – podpořte i vy drobákem mojí snahu informovat o vědě věčně & vtipně a přispějte mi v kampani na Patreonu.

A sledujte mojí snahu případně i na Facebooku či YouTube!

Diskuze