Vznikly kontaktní čočky schopné zoomování, zatím ale jen experimentálně

TLDR verze: Lidské oči že nemají zoom? Už „brzy“ snad ano! Kontaktní čočka se zoomem je totiž jenom počátkem toho, co vše čeká v dalších dekádách naše oči! Studie tuna.

Mrkej na drát!

Taky vás irituje, když vidíte něco opodál – a nemůžete k tomu zaostřit pomocí svých vlastních očí? Možná vás v dohledné době (tj. tak za 10 let, pokud máte rádi zarudlé oči, možná dříve) čeká náprava!

Tým UCLA totiž představil prototyp kontaktních čoček, které dovedou na povel mírně přiblížit vzdálený obraz. Nejde zrovna o přiblížení o kvalitě triedru, to však zatím asi čekat úplně nelze. Podstatné je, že zoomovatelné kontaktní čočky jsou vyrobené ze stejného materiálu jako čočky běžné. Měly by tedy být zdravotně nezávadné, alespoň pokud budou nositelé následovat inštrukce a nebudou je třeba nosit půlrok v kuse…

Přiblížení je aktivováno dvojím mrknutím rychle po sobě. Čočky s biomimetickými vlastnostmi jsou vyrobené z polymerových filmů, které reagují na elektrický signál generovaný pohybem oka – právě dvojí brknutí tak dodá materiálu dostatek energie ke změně materiálových vlastností a přiblížení obrazu.

Stroj: Advanced Functional Materials, Jinrong Li et al.

Kontaktní čočky se zoomem nejsou zase tak nový nápad, už čtyři roky nazpět podobné vyvinuli vědátoři v EPFL. Novinkou je nyní tak hlavně ono „bezdrátové“ pohánění spíše než optické vlastnosti. Prototyp, pravda, zatím takto přirozeně nefungoval. Už si sice padl do oka s pár testovanými lidmi – energii mu však zatím dílem dodaly elektrody umístěné kolem očí, nikoliv šťáva vznikající jenom z pohybu oka. V budoucnu by však podobné skoro-pasivní systémy sběru energie mohly být využity nejen pro kontaktní čočky, ale i další medicínské čipy a podobné systémy.

Tož snad uvidíme – i se zoomem!


Nejasná budoucnost

Současná představená zoomovací čočka je tak zatím především frajeřinkou, kterou materiáloví fyzici budou vytahovat v baru na opačné pohlaví během konferencí. Jakés takés umělé oči však už pár let máme! A pokud mrkáte na drát u tématu zoomovacích čoček, možná vás to překvapí – systém Argus II je totiž venku už skoro dekádu a je také podstatně pokročilejší než čočky z minulých odstavců!

Argus II je očním implantátem, který lze v podstatě označit za „bionické oko“. Systém je unikátním způsobem impresivní a neimpresivní. Implantát totiž obsahuje kameru, počítač a systém pro přetlumočení signálu pro mozek. Dostupný je od roku 2011, ale ještě v roce 2016 probíhaly testy bezpečnosti a nezávadnosti. Teprve předloni byl také poprvé nasazen u běžných pacientů v dlouhodobé studii v Británii. Potud se zdá, že skutečně funguje.

S touhle montáží skutečného pacienta s Argus II jsem se dva roky zpátky dost nadřel…

Vzdor své možnosti VRÁTIT SLEPCŮM ZRAK, OMG ale implantát stojí 150 tisíc dolarů (cca. 3 miliony korun), což je suma, po níž mnohým skoro vypadnou oči z důlků. Nejde přitom jenom o chamtivost, trénink pacienta je dlouhý proces, který navíc zvládá zatím minimum doktorů. Kvalita obrazu navíc není nikterak úžasná. Je to tedy lepší než dostat drátem do oka – ale zase ne tolik.

Na obzoru jsou i další možnosti, včetně implantátů poháněných novými BCI rozhraními včetně toho z dílny Neuralinku. Ale na ty si minimálně další dekádu ještě počkáme. Co do komerčně dostupných možností je tak Argus II tím nejlepším, co budeme i v příštích letech mít k dispozici.

Ačkoliv tedy kontaktní čočka se zoomem vypadá jako solidní matroš blízké budoucnosti, tak jasné obrysy ještě oční protetika a augmentace ještě nemá!

[LL]

K BCI rozhraním (a tomu, co to hergot znamená) taky víc v nedávném videu: 

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol – podpořte i vy drobákem mojí snahu informovat o vědě věčně & vtipně a přispějte mi v kampani na Patreonu.

A sledujte mojí snahu případně i na Facebooku či YouTube!

Diskuze