TLDR verze: Nová studie archeologů naznačuje, že našla důkazy válečného vypálení mayského města klasické epochy. Až doposud se ale mělo za to, že mayská civilizace v této době k takto brutálním událostem předcházela.

Špatná reklama, taky reklama

Kultury předkolumbovské Ameriky zažívají v poslední době jakousi renesanci pozornosti. S tím jak do archeologie vstupují moderní metody, jsou vědátoři schopní odhalovat skutečnosti, které jim dříve – v časech čisté lopaty a rýče – zůstávaly skryty. Ne vždycky je ovšem to, co se dozvíme lichotivé.

Teď takové, řekněme, upřesnění reality potkalo Maye. Tyhle fachmany mnozí znají hlavně pro jejich (ne)slavný kalendář predikující „konec světa“. Mayská civilizace byla mezi velkými domorodými kulturami střední a jižní Ameriky považována za jakousi mírnější, skoro až intelektuálnější společnost. Tedy, relativně, samozřejmě. Je totiž pravda, že třeba takoví Aztékové nastavili laťku krutých obřadů a válečnictví dosti vysoko. Ani sami Mayové totiž nebyli svatoušci – válčili a znali lidské obětiny.

Přesto se doposud zdálo, že v době, kdy byly mayské městské státy na vrcholu moci (cca 250 př. n. l. – 900 n. l.) byla míra násilí relativně nízká. Boje konkurenčních elit byly ritualizované, docházelo spíše k symbolickému zajímání mezi „šlechtou“, a střídání dynastií, což údajně příliš nezasahovalo běžné obyvatelstvo.

Do tohoto předpokladu teď tak trochu hodili vidle archeologové z univerzity v Berkley spolu s badateli z U. S. Geologické služby. Tým pod vedením Davida Wahla, profesora z UC Berkley, totiž přišel s nečekanými závěry terénního průzkumu mayského města Witzna v dnešní Guatemale. Ty naznačují, že i Mayové klasického období byli schopní války přinášející totální zkázu a destrukci, za níž by se nestyděl ani Thanos.

Dějiny Mayů jako na horské dráze

Proč je to zjištění archeologátorů vlastně tak překvapivé? Mayská civilizace klasického období totiž vytvořili společnost, která to co do intelektuálních a civilizačních kvalit dotáhla v předkolumbovské Americe asi nejdál. Utvořili, ve starověké Americe jediné, skutečné hláskové písmo, vybudovali urbanisticky úžasná města s monumentálními pyramidovými chrámy, stavěli dálkové silnice a plně dokázali využít ne příliš úrodnou zemi, kde se jejich města rozkládala. Nikdy nevytvořili jednotnou říši, ale na vrcholu své civilizace k tomu neměli daleko.

Je potřeba si uvědomit, že jde také o civilizaci velmi starou, Aztékové proti nim byli mlaďoši. Předklasické období začíná už někdy v době 2000 let př. n. l., klasické pak sahá, jak jsme řekli výše, do rozmezí cca 250 př. n. l. – 900 n. l. Mayské městské státy s přísně a složitě hierarchizovanou společností tehdy ovládly několik velmi odlišných oblastí: severní nížiny na poloostrovu Yucatán, jižní nížiny s oblastmi tropického pralesa v oblastech Chiapas (Mexiko), Petén (Guatemala, zde se nachází zkoumaná lokalita a jde nejspíše o jádro, odkud Mayové vzešli), Belize a severozápad Hondurasu. Posledním okruhem pak byly vysočiny na pacifickém pobřeží.

Po roce 800 n. l. dochází ke kolapsu, který v posledku vedl ke zhroucení civilizace v jižních nížinách a zániku zdejších městských sídel. Obyvatelé severních nížin se dostali pod vliv Toltéků a politicky se zcela fragmentizovali, obyvatelé vysočiny se změnili ve válečnickou společnost. Mělo se za to, že až tento kolaps a poklasické období, které trvalo až do příchodu Španělů, přinesl fenomén „totálního“ válečnictví, vypalování sídel a hromadného zabíjení.

Spálená země promlouvá

Předpokládalo se, že tato společenská změna, snad vyvolaná krizí zemědělství a klimatu, kolaps ještě dále urychlila. Jak jsme naznačili výše, v kontrastu k tomuto bylo klasické období chápáno jako doba relativního klidu.

Výzkum v lokalitě Witzna ale ukázal, že sídlo bylo nejspíše v době vrcholně klasického období do základů vypáleno při válečných událostech. To nám trochu komplikuje představu, jakou jsme doposud o tehdejší mayské společnosti měli. Také to nutí k přehodnocení teorií, které spirálově spojovaly vzrůst válečného násilí a kolapsu poklasické éry. Tedy že krize přinesla násilí, násilí prohloubilo krizi.

Vědátoři v časopise Nature Human Behaviour popsali svůj objev vrstvy dřevěného uhlí na dně jezera Laguna Ek’Naab. Byla to tedy spíše vrstvička o tloušťce jen asi cca 2,5 cm, v jinak sedmimetrové geologické sondě, v daném kontextu ale mimořádně důležitá. Jde totiž o důkaz mimořádně silného požáru blízkého mayského města Witzna a jeho okolí. Vrstva se lišila od jiných zachycených vrstev dokumentujících přírodní požáry a podle badatelů bylo zjevné, že šlo o produkt ohně prudkého a náhlého.

Vrstvu se podařilo radiokarbonovou metodou datovat do doby kolem let 690-700. Tím se dostáváme na pole, které doposud v mezoamerické archeologii nemá obdoby. Na rozdíl od evropského starověku totiž ten americký má zoufalý nedostatek písemných pramenů. V konkurenčním městském státě Naranjo byla ale nalezena už před mnoha lety, která k datu odpovídající našemu roku 697 pár slovy popisuje něco, co se dá přeložit jako „ohnivé tažení“. Dříve by se takové formulaci nevěnovala pozornost, mohlo jít o básnickou licenci. Jenomže vše do sebe najednou zapadá.

Vědátoři ve studii popisují, kterak po objevu propálené vrstvy prozkoumaly některé kamenné stavby v ruinách města Witzna. Když totiž věděli na co se zaměřit, našli na nich stopy silného požáru, dříve nehledané. Tím se nám mayská civilizace vykresluje jako mnohem krvavější, než se tušilo.

Historie ráda revize

David Wahl k tomu říká, že tahle data úplně narušila jednu z dominantních teorií o kolapsu mayské civilizace, která počítala s tím, že válčení v tomto rozsahu přišlo až v době úpadku. Podle Wahla jde vlastně o nejstarší známý doklad války v mayském kulturním okruhu, která zasáhla celé obyvatelstvo nějakého území. Všechny ostatní projevy války v klasickém období totiž byly, jak jsme psaly výše, spíše ritualizované a zacílené na úzkou vrstvu válečníků a jejich zajatců (budoucích lidských obětin, ovšem v relativně malém rozsahu).

Podle Wahla jde v sedimentech vidět, že bylo doslova spáleno celé město i s okolím. Následoval útlum sídelních aktivit, tedy je zjevné, že byla narušena struktura populace. Zda došlo k vybití obyvatelstva či jeho útěku, ale není jasné.

Někomu by třeba mohlo být líto, že zdánlivě idylickou dobu klasické mayské civilizace si kazíme krvavými objevy. To by ale bylo nepochopení mezoamerické historie a dějin obecně. Když se řekne, že šlo o éru relativního klidu, muselo se vždy podtrhnout to slovo „relativní“. Navíc ale podobné revize náhledu na věc patří k věci – dnes je k smíchu, že byly doby, kdy historici věřili, že lidé pravěku byli zcela prosti násilí nebo že Římané byli společností složenou jen z ušlechtilých filosofů a mravných patricijů.

Někdo by navíc k tomu všemu mohl namítnout, že jedna vlaštovka jaro nedělá. Znamená snad jedno vypálené město, že musíme začít chápat mayská civilizace jinak? No, to rozhodně neznamená! Není snad možné, že šlo o mimořádnou událost?

Máj, vrásky čas

To je otázka jiná – možné to samozřejmě je. David Wahl ale upozorňuje, že když začneme užívat tento kontext, můžeme najednou začít jinak vidět opevňování měst, hromadné hroby nebo etablování velkých armád klasického období. Možná, že důkazy o tom, že nešlo o tak harmonickou éru, už z minulých výzkumů máme, jenom jsme je špatně interpretovali.

Kromě upřesnění samotné historie klasického mayského období pak význam objevu tkví i v širším zkoumání kolapsu mayské civilizace. Jak víme déle, s kolapsy je mnoho zábavy (dnes, když je studujeme). Dle paradigmat současné doby se zdůrazňuje vliv sucha, klimatických změn a neúrody na vzrůst napětí ve společnosti. Je ale nebývalé násilí ta pravá podstata krize, když by se ukázalo, že Mayové „to měli v sobě“ už dřív? Zdá se, že některé teorie bude potřeba revidovat. Anebo jde spíše o symptom jiných problémů?

Buď jak buď, platí jedno: Mayové, Aztékové, Inkové a onkové Jižní a Střední Ameriky se těší větší a větší pozornosti badatelů. Laserové mapování už před časem odhalilo, že jsme doposud špatně chápali rozsah mayské civilizace, když totiž objevilo stovky doposud neznámých staveb. Nyní objev daný spoluprací archeologie a geologie může přepsat historii společenského vývoje Mayů. Chtě nechtě musíme přiznat, že dějiny jsou jedna velká krvavá jízda a tak nakonec není nic špatného na tom, že se takhle svezli i sami Mayové.

Mayská civilizace je tak možná nejslavnější pro svůj kalendář – ta pravé a náležitě šťavnatá tajemství nám však nejspíše teprve vydá.

[PZ]

Když už jsme u těch mrtvol, připomeňte si ty seveřanské! 

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol – podpořte i vy drobákem mojí snahu informovat o vědě věčně & vtipně a přispějte mi v kampani na Patreonu.

A sledujte mojí snahu případně i na Facebooku či YouTube!