Poznejte život (a možná i smrt) rypoušů sloních

TLDR verze: Rypouši se v rámci rodinného života lidskou perspektivou chovají jako prasata, milovníci černého humoru budou ale nadšení. Trochu méně k humoru je, že druh už podruhé hubíme.

V moři je nám hej

Ve světě přírody lze mnohdy najít nejzvláštnější typy chování. Tak třeba rypouši sloní – to jsou mořští savci a také největší šelmy na světě. Možná také vypadají jako ideální zvířátka k veselým kolážím, rypouši ale možná mají Risitův výraz, ale nikoliv jeho povahu. Jsou totiž rovněž známí agresivními souboji o samice, rozmnožovacími harémy a brutálním chováním k samicím a mláďatům.

Převaha zřejmě do jisté míry vyplývá z toho, že jsou samci podstatně větší. Samci rypoušů měří kolem 5 metrů a váží několik tun. Samičky jsou oproti nim drobci, váhově až šestrkrátlehčí než samci. Většinu roku žijí odděleně, samotářským životem v hlubinách studených moří. Ale během rozmnožovacího období připlavou na pevninu a bezcitné orgie začínají!

Nejdříve se samci rozdovádí ve vzájemných soubojích na život a na smrt. Výhrou je celé stádo samic, možnost neomezeného páření, předání genů a mnohdy i vlastní přežití. Tunoví „býci“ do sebe nemilosrdně buší hrudníky a koušou se až do odpadnutí. Po souboji vítěz surově zalehne samici a užívá si hlavní cenu. V době rozmnožování mají samice u sebe čerstvě narozené potomstvo, přičemž se mnohdy stává, že rozvášněný samec zalehne i mládě a rozdrtí jej. Zde se rypouší jesličky mění v krvavou arénu neřesti.

Cesta tam (k vyhynutí) a zase zpět (a zase tam)

Rozmnožování rypoušů však není zajímavé jenom zrůdností rovnající se filmografii Nicolase Cage. Po oplodnění nastává i jiný zajímavý fenomén – opožděná březost. Samičky musí vydat mnoho energie na kojení již narozeného mláděte, a vývoj nového plodu tak započne až po 4 měsících.

Po narození se o rypoušátka matky starají asi měsíc a za tu dobu musí děcka nabrat až 100 kg váhy, aby řádně vyrostla. Po splnění mateřských povinností odplouvají rypoušice zpět do hlubin, kde nabírají sílu pro příští milostné/krvavé hrátky.


Vzdor veškeré své dobrosrdečnosti byli rypouši sloní v 19. století skoro vyhubeni. Tehdejší široce rozšířený lov tuleňů a jim příbuzných tvorů byl však naštěstí ukončen, což vedlo ke stabilizaci populace. Na počátku 21. století byla populace rypoušů odhadována na 600 až 700 tisíc jedinců, od té doby však však opět začal pomalý sešup. O jeho důvodech se zatím stále spekuluje, vliv by však mohly mít tenčící se zdroje potravy v přirozeném rypouším habitatu. Na což máme nejspíše opět vliv my lidé.

Je tak možné, že se nám rypouše podaří hned dvakrát přivést na pokraj vyhubení. Když se však podíváme na jejich rodinný život, nabízí se řečnická otázka, kdo je tu vlastně záporákem?! Jsme to snad my?!!§

(…)

Ano, nejspíše bohužel ano. 🙁

[perloočka, LL]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol – podpořte i vy drobákem mojí snahu informovat o vědě věčně & vtipně a přispějte mi v kampani na Patreonu.

A sledujte mojí snahu případně i na Facebooku či YouTube!

Diskuze