10 tisíc let staré město objevené u Jeruzaléma přepisuje vnímání neolitu

TLDR verze: Izraelští hrobokopové hlásí objev neolitické lokality, která staví na hlavu naše dosavadní chápání neolitizace v regionu.

Kdysi dávno, na předalekém Blízkém východě

Pozoruhodných objevů není nikdy dost a naštěstí jich neubývá. Když se navíc nějaký objev uvede slovy „game-changing“, o to víc si zaslouží pozornost mých archeopodjednotek. Právě takovou nově objevenou lokalitu hlásí hrobokopové ze Svaté země. Izraelský památkový úřad totiž při exkavaci jen pár kilometrů od Jeruzaléma totiž nejspíše objevil něco mimořádného.

Vedoucí výzkumu Lauren Davis hlásí, že se podařilo náhodou narazit na pozůstatky neolitického osídlení o rozměru města. Doslova prý jde o metropoli mladší doby kamenné, lokalitu, jaká nemá obdoby nejen v Izraeli, ale na celém Blízkém východě. Nu, zprvu jsem byl poněkud opatrný. Aniž bych si troufnul snižovat význam izraelské archeologie, celý popisek zprvu zněl, jako by si někdo během okurky trošku zapřeháněl. Ale podle dostupných informací i fotografií se zdá, že by opravdu o jistého game changera v případě této lokality jít mohlo!

Fanošuci Vědátora jsou již samozřejmě dokonale zběhlí v periodizaci pravěku a v detailním přehledu o jednotlivých epochách. Čistě pro jistotu si ale uvědomme historický kontext: Neolit (mladší doba kamenná) je epocha, která přichází po paleolitu (starší době kamenné) a základní definice je taková, že lidé této nové éry pověsili po statisících let nástroje lovců a sběračů na hřebík a začali raději pěstovat mrkev. V minulosti se široce rozšířil pojem „neolitická revoluce“, který nám patrně všem vtloukali ve škole do hlav.

Ve skutečnosti by bylo přesnější hovořit o neolitické evoluci. Dnes už víme, že změny byly postupné, trvající staletí a nerovnoměrně se šířící tehdejším světem. K neolitické změně také došlo v několika centrech na Zemi nezávisle na sobě. Pro náš kousek planety jsou klíčové socioekonomickokulturní (hezké slovo jsem vyrobil, jako od Němců) změny na Blízkém Východě, ke kterým dochází v 8. či 7. tisíciletí př. n. l. Do Evropy emanovaly tyto ideje s jistým zpožděním, například u nás můžeme o neolitu hovořit až někdy v polovině 6. tisíciletí př. n . l.

Kdo je tady největší?

Jednou ze změn, které neolitizace přinesla, bylo budování stálých sídel. Dříve panovala představa, že neolitické společnosti vytvářely jen malé vesnice, protože prostě nebyli lidi. Už dlouhou dobu víme, že situace byla složitější a že v jistých centrech populace rostla závratnou rychlostí. To urychlovalo společenské změny, které úplně proměňují strukturu společnosti. Lokalitou par excellence, která toto ilustruje je notoricky známý Çatal Hüyük v dnešním Turecku, někdy označovaný za první město na světě. Sídlo s nebývalou koncentrací obyvatelstva, žijících v komplikované soustavě terasovitých domů, mezi kamennými chrámy a podobně. Samo o sobě unikátní lokalita.

Izraelští archeologové ale věří, že právě jakéhosi sourozence, či bratrance, tohoto „neolitického města“ nyní objevili.

Lokalita takřka na předměstí Jeruzaléma byla poprvé osídlena asi před 10 000 lety. Na vrcholu byla o nějakých 1000 let později, tedy asi na počátku 7. tisíciletí př. n. l. Zatímco se tehdy zemědělství nesměle dostávalo poprvé do Evropy – na Balkán z Anatólie – zde už kvetla zemědělská kultura, která si vystavěla sídlo ne nepodobné městu. Odhaduje se, že na vrcholu mohlo mít sídliště snad 2 000 –3 000 obyvatel a zabíralo plochu 40 hektarů. Obyvatelé zde – podobně jako v Çatal Hüyük žili v malých, kamenných domech, přičemž se zde nacházely i větší, patrně veřejné, stavby zbudované z nápadně červeného kamene.

Celý půdorys se dokonce jeví jako sofistikovanější, než na zmiňované turecké lokalitě. Zatímco v Çatal Hüyük byly domy stavěny terasovitě a velmi těsně k sobě, až se předpokládá, že v některých částech sídliště museli lidé do obydlí vstupovat jedině po žebřících, na nově objevené izraelské lokalitě se rýsuje rovinný plán, který bychom mohli takřka nazvat uliční sítí. Je tedy pravda, že v Çatal Hüyük některé odhady hovoří až o 10 000 obyvatelích, což je mnohem více, než v případě nového objevu. Ale to na obrovských rozměrech obou sídel, která mimochodem kvetla zhruba ve stejné době, nic neubírá.

První (?) svého druhu (??)

Pozoruhodné je, že takový objev je opravdu něco, co staví představy o izraelském neolitu na hlavu. Dlouho se předpokládalo, že region okolo Jeruzaléma v době propuknutí neolitizace osídlený nebyl a když, tak jen řídce. Nějakou dobu sice existovalo podezření, že se nějaké hustší osídlení v těchto místech poblíž samotného Jeruzaléma objeví (podle starších nálezů), výsledný rozměr ale ruší všechny stávající teorie. A nejvtipnější na tom je, že jde o objev zcela náhodný, vynucený stavbou dálnice.

Z movitého fondu se nachází velké množství kamenných nástrojů, kamenné idoly či zvířecí figurky. Organické materiály dokazují přítomnost zvířat, z nichž některá musela být ještě polodivoká. Vtipné je poměrně velké množství hlodavčích kostí v odpadcích – bylo-li sídlo zemědělské, pak při tak obrovském rozsahu muselo přitahovat hlodavců velké množství. Jejich lov mohl být nečekaně vítaným přilepšením jídelníčku. Co je mimořádně zajímavé je absence keramiky, která jinak obvykle také definuje mladší dobu kamennou. Jsme na samém počátku neolitu, v tzv. předkeramickém věku.

Nalezeno bylo – zatím – také několik desítek pohřbů, včetně pietního uložení dětí. Což jsou asi vůbec nejstarší pietní dětské pohřby, které známe. Zajímavé je, že některá těla – pohřbívalo se ve skrčených polohách přímo pod domy – byla bez hlavy. Z regionu známe nálezy lidských lebek opatlaných jílem. Skoro se chce říci, že pradědeček rodu nejen, že odpočíval pod podlahou domu, ale možná i bedlivým, věčným zrakem hleděl někde z police na své potomky.

Ale nechme bizarností (a doufejme, že jich lokalita vydá ještě mnoho) a zhodnoťme, co se to vlastně našlo. Jak bylo několikrát řečeno: game changer. Jde už o několikátou lokalitu takového rozsahu na Blízkém Východě. Zdá se, že budeme muset naše chápání neolitizace proměňovat více, než bychom dříve čekali. Nově utvářená společnost zemědělců zkrátka tíhla k utváření obrovských komunit, které jsou v ostrém kontrastu s malými skupinami lovců a sběračů, které dříve brázdily povrch Země.

Cosi běžného?

Stejně jako v případě anatolijského města je dost dobře možné, že větší osady byly na počátku neolitu cosi běžnějšího. Alespoň tedy v lokalitě kolem Blízkého východu, kterou lze označit za pomyslnou kolébku civilizace. Jenom pravděpodobně řadu takových osad zatím neznáme.

Nakonec nás to ale nemusí tolik překvapovat. Když si vezmete, že paleolit trval statisíce let a pak jsme během pouhé jedné desítky tisíců let došli až sem, k monitorům a kočičím meme. Uvědomme si, že izraelský objev stojí na první pohled v šerém dávnověku, a přece k němu máme časově blíž, než měli tehdejší lidé například k Věstonické venuši.

Jestli se někde skutečně nastoupila definitivní cesta k moderní lidské civilizaci, s našimi městy a nemocemi a bohatými a chudými a sociálními vrstvami a… Nebudeme podléhat marxistickým vášním, promiňte. Ale jestli ta cesta někde začala, tak je to právě na místech, jako je ono malé údolí nedaleko Jeruzaléma!

[PZ]

PZ pro vás i sesumíroval, čím se v historii inspirovala Hra o trůny:

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol – podpořte i vy drobákem mojí snahu informovat o vědě věčně & vtipně a přispějte mi v kampani na Patreonu.

A sledujte mojí snahu případně i na Facebooku či YouTube!

Stroj fotografií z naleziště: Israel Antiquities Authority

Diskuze

Reklama