Zmrazené lidské sperma, které prošlo stavem beztíže, přežilo bez problémů

TLDR verze: Sperma, které projde krátký ale častými periodami stavu beztíže, není odlišné od spermatu mikrogravitací netknutého. Sex v kosmu je tak možná o fous blíže… naplnění! Výsledky zde.

Sperma na horské dráze

Většina z nás se asi shodne, že kolonizace zbytku vesmíru je to, kde leží budoucnost lidstva (zbytek si myslí, že ležet budeme leda tak na krchově, ale dneska buďme trochu optimističtější). Poněkud překvapivou skutečností i půl víc jak půlstoletí letů do kosmu však je, že stále nevíme, jestli se tam venku můžeme rozmnožovat! Neplatí to jen pro nás – ale pro nás je to stále nejvýznamnější.

Nová studie se tedy dílem zeptala právě na tohle, a vzala si na paškál oblíbený terč pubertálních vtipů starých i mladých: sperma. To se samože do kosmu podívalo i v minulosti. Nynější práce španělských vědátorů pod vedením Montse Boady ale specificky řešila lidské sperma zmražené & především vliv měnící se mikrogravitace na jeho… kvalitu. Nesmějte se tam! Svými reprodukčními hrátkami se autoři pochlubili na 35. konferenci ESHRE.

Namísto kosmu se nicméně vzorky podívaly na palubu známé „horké dráhy pro astronauty“, totiž na letoun opisující parabolickou křivku. Čili navozující chvilku po chvilce stav beztíže. Vzorky takto podstoupily stav beztíže dvacetkrát po osmi sekundách. Následné srovnání rozmrazených vzorků na zemi na Zemi se vzorky, které si letecký den neužily, došlo k sympatickému výsledku. Mezi vzorky nebylo rozdílu! A to je dobrá zpráva!

WTF, copak je třeba psát zprávu o tom, že sperma si pobylo 160 sekund ve stavu beztíže?“ možná namítnete. Inu, ano, dvacítka krátkých chvilek ve stavu beztíže není zrovna vypovídající z hlediska dlouhodobých misí. Byť autorům šlo spíše o ty proměny gravitace do mikrogravitace. A taková námitka by samozřejmě byla validní argument. Aktuální práce je však jenom jednou z vícera, která srovnání spermatu řeší dostupnou paletou metod. Problém, proč nejde postupovat rychleji, tkví v nutné etice výzkumu. Ale nejen v ní.

Proč nedojde na sex v kosmu?

Dlouhodobě do kosmu se často dívají vzorky spermatu lidského i zvířecího. Loni na jaře například Dragon dopravil na misi CRS-14 na palubu Mezinárodní kosmické stanice lidské a býčí sperma. Stalo se tak primárně kvůli tomu, aby se místní astronauti necítili jako takoví nadsamci… sekundárně pak pro srovnání pohyblivosti spermií. Velmi často pak do vesmíru míří i sperma myší. Teprve na něm se pak zkouší to nejdůležitější – jestli kosmos nepoškozuje schopnost splodit potomky. Jen málokdy je ale možné s jednou palbou realizovat přesně to, co se od budoucího sperma pro kolonizaci očekává – plodit děti.

Jaksi totiž nelze lidské sperma v rámci vědy otestovat na první dobrou tímto… nejlogičtějším způsobem. Sex v kosmu je ožehavé téma. Pokud by náhodou kosmická etuda způsobila narození tuctu postižených dětí (v případě, že jsme neprozkoumali všechna rizika dopředu), bylo by to etické asi jako chování k panákům z The Sims. Ale testování na myších nebo býcích zase neudělá vědě o stavu spermatu celý obrázek. Protože stále platí, že myši jaksi nejsou lidé – ani nebudou asi Mars kolonizovat v první linii.


Různé práce tak musejí tyto tradiční „barikády řádného výzkumu“ (fsktutečnosti ale odlišující vědátory od mengelátorů) doplňovat po troškách. Nynější studie z letecké paluby tak činí jedním způsobem dokreslujícím celý obrázek. A zvyšuje argumenty pro vznik skutečné spermabanky v kosmu, i případné pozdější pokusy s oplodněním lidí.

Pokud plný součet jiných studií naznačí, že sperma v kosmu nepodléhá výrazné degradaci, můžeme se dočkat i skutečného „definitivního testu“ v podobě spermatu archivovaného na ISS, které bude použito k umělému oplodnění nějakého páru. Někdy. Jednou.

Ani tentokrát to samozřejmě nebude dokonalý důkaz, že je sperma bezproblémové, k tomu bychom museli identické DNA, které se ale do kosmu nepodívalo, použít k oplodnění kontrolní skupiny matek, jejichž potomky bychom v průběhu let srovnávali s potomky testovací skupiny. Jenže to už by bylo zase jaksi klonování. 😀

The Future is Cumming!

Nechápejte mě špatně, podobné bariéry jistě mají smysl. Zároveň jsou ale často záležitostí až posledních dvou, tří dekád. Jenže do kosmu létáme už 58 let! Faktem je, že agentury na východ i na západ od nás měly k testování kosmické reprodukce (se vším, co s tím souvisí) vztah asi tak prudérní, jako kdyby se psal rok 1700. A protože v době, kdy byly regulace volnější, na praktický test rozmnožování nedošlo, musíme o to opatrněji ke všemu přistupovat v dnešní éře. Čili, není to rozhodně jenom „vina“ dnešního systému. Nadávejte i veteránům kosmického věku.

Nejenom rozmnožování, ale ani sex v kosmu nikdy neproběhl! A tenhle náhled je validní i dnes. Virgin Galactic dostal v roce 2008 nabídku milion dolarů, pokud se na palubě SpaceShipTwo na suborbitální dráze bude moct natočit porno. Společnost to odmítla. Takhle si ale ty kosmická města nepostavíme, lidi!

Mezi vším tím kličkováním mezi příkazy, zákazy a „morálkou“ je tedy i nejnovější objev podstatným střípkem celé skládačky velmi podstatného aspektu budoucí kolonizace kosmu. Zvyšuje se tak šance, že konečně doženeme ono manko reprodukční vědy, který má kosmonautika od nejpozději od roku 1964.

Tam nahoře sice možná leží budoucnost naší civilizace – je ale trochu trapné, že se agentury k reprodukčním pokusů i v éře PornHubu staví jako parta školáků prvního stupně, kteří poprvé objeví encyklopedii anatomie. Jenom máloco je tak přirozené, jako rozmnožování, OMG! Doufejme proto, že s výzkumy jako je ten aktuální se tato pubertální perioda kosmonautiky snad již konečně chýlí ke konci! A co je v sexu také poměrně podstatné – stane se tak bezpečně!

[LL]

Nejen lidé, ale i rostliny mají zatím v kosmu co dohánět…

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol – podpořte i vy drobákem mojí snahu informovat o vědě věčně & vtipně a přispějte mi v kampani na Patreonu.

A sledujte mojí snahu případně i na Facebooku či YouTube!

Diskuze