Parazité našich opičích prapředků měli své vlastní parazity

TLDR verze: V krvi pradávné opice byli pozorováni paraziti. Mohlo by to pomoct jak studiu jejich vývoje, tak nepřímo snad i hledání efektivnější léčby (studie tu).

Jurský park trochu jinak

Přesuňte se spolu se mnou do minulosti na polovině cesty mezi dneškem a koncem éry dinosaurů. Jsme v Jižní Americe, 30 milionů let před naším letopočtem. Nacházíme se uprostřed deštného pralesa. Drobná opice při čištění srsti své družky vyškubává nasáté klíště, které odhazuje směrem ke kmeni stromu. Parazit ovšem uvízne v lepkavé pryskyřici, která jej obalí a konzervuje…

O 30 milionů a nějaké drobné let později se zdejší krajinou prochází dávný potomek stejně vývojové větve opic – jistý Homo sapiens, který upravuje místní podmínky k obrazu svému. Naráží přitom i na kousek jantaru z Dominikánské republiky, v němž je uchováno klíště. Vzorek se dostává do rukou entomologovi, který v něm objeví nejstarší dochovanou zkamenělinu savčí krve a nitrobuněčného parazita na světě!


Jestli vám tenhle příběh připomíná začátek jistého filmu o dinosaurech, máte dokonalou pravdu. Zmíněným vědcem je George Poinar ml., jehož práce kdysi dala vědecký podklad sci-fi příběhu o Jurském parku.

Ani tentokrát nemůžeme úplně čekat naplnění „Jurského parku s opicemi“ – namísto možnosti být sežráni naklonovanými pravěkými opicemi však z prastaré krevní konzervy můžeme získat nějakou hodnotnou vědu!

Paraziti parazitů

Zajímavé totiž není jenom zachování vzorku krve, ale i toho, co se v něm našlo. Po vybroušení se v „jantarovém“ klíštěti kromě výjimečně zachovalých savčích krvinek podařilo totiž pozorovat také pradávné babézie. Tedy parazity buněk krve, které trápí člověka a jiné savce do dnešní doby.

Spolu s klíštětem tedy vědci jednou ranou (kusem jantaru) získali důkazy hned o dvou parazitických druzích. (*Yo dawg, we heard you liked ancient parasites, so we put ancient parasites into your ancient parasite*). To by mohlo napomoct jak naší katalogizaci evoluce parazitů, tak i zdárnějšímu vývoji léčby v budoucnu.

Stroj: Jurský park/Universal Pictures

Vzhledem k věku fosílie je bohužel možnost extrakce DNA a následného klonování vyhynulých druhů nemožná. Na Jurský (nebo Opičí) park si tedy opravdu ještě počkáme…

Nicméně, vzhledem k tomu, že ve všech filmových vizích jeho postavení skončilo likvidací návštěvníků – a nyní navíc víme, že i zdejší paraziti měli vlastní parazity – je to asi nakonec vlastně dobře!

[LP]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol – podpořte i vy drobákem mojí snahu informovat o vědě věčně & vtipně a přispějte mi v kampani na Patreonu.

A sledujte mojí snahu případně i na Facebooku či YouTube!

Diskuze